Autor a duchovní Dominique DuBois Gilliard identifikuje vztahový důraz Boží spravedlnosti: 

Restorativní spravedlnost se shoduje s Božím srdcem. Podporuje, že spravedlnost je především vztahová než individuální. Ve Starém zákoně byly spravedlnost i hřích vztahovou skutečností a spravedlnost nespočívala v prosazování individuálních práv, ale v ochraně blaha společenství....  

Tato správnost vztahů na všech úrovních je známa jako shalom, která je postavena do protikladu ke státnímu chápání spravedlnosti. Shalom vyzývá křesťany, aby nahlíželi na spravedlnost a usilovali o ni ve světle původního Božího záměru. Vyzývá nás, abychom žili v mezích smluvního společenství, kde aktivně usilujeme o společný rozkvět, zohledňujeme zájmy druhých (zejména "těch nejmenších") a upřednostňujeme obnovu spravedlivých vztahů tváří v tvář škodám. Zločin nikdy není pouhým porušením zákona ze strany jednotlivce; vždy se jedná o komunitní přestupek, který rozbíjí shalom.  

Božská spravedlnost je obnovující a usmiřující, na rozdíl od odplaty a izolace. Náš systém trestního soudnictví klade do karantény lidi, kteří způsobili škodu, což jim následně ubližuje prostřednictvím represivních opatření a dehumanizujících podmínek. Z teologického hlediska restorativní spravedlnost uznává, že Boží spravedlnost zahrnuje usmíření lidí s Bohem, mezi sebou navzájem, se společenstvím i se sebou samými.... 

Božská spravedlnost směřuje k obnově, reintegraci a vykoupení. Boží spravedlnost je neodmyslitelně spojena s uzdravením poškozených, obnovením toho, co bylo ztraceno, a smířením těch, kteří jsou odcizeni Bohu a společenství. Boží srdce a spravedlnost jsou ze své podstaty obnovující.  

Restorativní spravedlnost dává podobu komunitní etice, která má smířlivého ducha a spravedlivou povahu. Poskytuje strukturu pro řešení konfliktů, která usnadňuje sdělování pravdy, odpovědnost, odpuštění a nápravu. Restorativní povaha Boží spravedlnosti se prolíná celým Písmem. Boží spravedlnost vyvolává vztahovou spravedlnost mezi znepřátelenými stranami, holistickou reintegraci vyhnaných jednotlivců a ekonomickou a systémovou restituci tváří v tvář škodám. V celém Písmu Bůh působí uprostřed zlomenosti, obnovuje oběti, společenství i pachatele. [1]  

Biblický učenec Christopher Marshall, praktikující restorativní spravedlnost, píše: "Všichni lidé, kteří se zabývají restorativní spravedlností, jsou v bezpečí:

Author and minister Dominique DuBois Gilliard identifies the relational emphasis of God’s justice: 

Restorative justice aligns with the heart of God. It supports that justice is primarily relational rather than individual. In the Old Testament, justice and sin were both relational realities, and justice was not about upholding individual rights but protecting the well-being of communities.…  

This rightness of relationships on every level is known as shalom, which is juxtaposed to the state’s understanding of justice. Shalom calls Christians to view and pursue justice in light of God’s original intent. It summons us to live within the confines of covenantal community, where we actively pursue communal flourishing, consider the interests of others (particularly “the least of these”), and prioritize the restoration of righteous relationships in the face of harm. Crime is never merely an individual breaking the law; it is always a communal transgression that fractures shalom.  

God’s justice is restorative and reconciling as opposed to retributive and isolating. Our criminal justice system quarantines people who cause harm, which subsequently harms them through punitive measures and dehumanizing conditions. Theologically, restorative justice acknowledges that divine justice entails people being reconciled to God, each other, the community, and themselves.… 

God’s justice moves toward restoration, reintegration, and redemption. God’s justice is inherently connected to healing the harmed, restoring what has been lost, and reconciling those who are estranged from God and community. God’s heart and justice are inherently restorative.  

Restorative justice gives shape to a communal ethic that is conciliatory in spirit and just in nature. It provides a structure for conflict resolution that facilitates truth telling, accountability, forgiveness, and restitution. The restorative nature of God’s justice is woven throughout Scripture. Divine justice induces relational rightness between hostile parties, the holistic reintegration of exiled individuals, and economic and systemic restitution in the face of harm. Throughout Scripture, God works amid brokenness, restoring victims, communities, and offenders. [1]  

Biblical scholar Christopher Marshall, a practitioner of restorative justice, writes:  

Biblical justice is a complex, multi-faceted reality. It relates to every dimension of human experience, and it has many different applications. But arguably the term that best captures the spirit and direction of biblical justice, both social justice and criminal justice, is the word restoration. Justice flows from God’s own being and designates the way God intends the world to be. But things have fallen into disorder; the shalom of creation has been ruptured. God responds by seeking to restore the world to the way it ought to be.  

Biblical justice seeks to restore dignity and autonomy to those who have been unjustly deprived of access to sufficient resources in order to meet their own basic needs for physical survival and human fulfillment. God acts to reconstruct shalom by overthrowing oppressive powers and setting victims free, and by healing the destructive legacy of sin and death. To know this God is to learn about the meaning of justice. To love this God is to join in God’s great campaign to restore justice to the world. [2]