Autor a aktivista Shane Claiborne spojuje biblickou spravedlnost se spravedlností:   

Slovo "spravedlnost" bývá zneužíváno a nesprávně používáno. Lidé neustále požadují "spravedlnost", ale mají na mysli zcela jiné věci, když po ní volají. Je natolik zneužíváno, že by spravedlnost sama mohla udělat dobře, kdyby si našla nějaké nové právníky; potřebuje lepší zastoupení.  

Pro začátek je třeba říci, že slovo "spravedlnost" v Bibli je stejné jako slovo "spravedlnost". Toto překrývání ukazuje, že ústředním zájmem biblické spravedlnosti nebylo "dostat, co si zasloužíš"; šlo spíše o nápravu toho, co bylo spácháno špatně, o obnovu toho, co bylo zničeno, o zahojení ran po urážlivém činu. Šlo o navrácení rovnováhy a celistvosti společenství, a proto se často setkáváme s váhami jako ikonou spravedlnosti.  

Váhy však mohou být zavádějící, protože nejde jen o rovnováhu nebo dokonce o spravedlnost "oko za oko". Skutečná spravedlnost jde mnohem hlouběji. Jeden z mých přátel, který je biblistou, říká, že nejlepší současný překlad pro starověký pojem "spravedlnost/právo" je "nápravná spravedlnost". [1] 

Sestra Mary Katherine Birgeová nabízí příklady způsobů, jakými Ježíš uplatňoval restorativní spravedlnost: 

Boží království, které Ježíš během své služby učil, kázal a uskutečňoval ..., vychází z přesvědčení, že nejhlubší Boží naděje pro lidstvo - že budeme žít s Bohem a mezi sebou navzájem ve vztazích, které jsou spravedlivé - je možná.... 

Ježíš žije, učí, káže a ukazuje všem, kdo jsou ochotni mu naslouchat, totéž Boží království, obraz shalom [celku, harmonie a pokoje]. Boží království zpřítomňuje pokaždé, když koná zázrak uzdravení (viz Mk 1,29-31), vyhání zlé duchy z někoho, koho posedli (viz Mt 9,32-34), a vrací do života člověka, který zemřel (Mk 5,21-24.35-43; Lk 7,11-17; Jan 11,1-44). Svou vlastní pohostinností a otevřeností vůči cizincům a nepřátelům … [a] těm, kteří by ho chtěli usmrtit … [Ježíš] umožňuje ostatním, aby se k němu připojili při budování Božího království, budování shalomu, v tomto věku.... 

To je úkol těch, kdo chtějí následovat Ježíše: žít ve spravedlivých vzájemných vztazích, pracovat na obnově celistvosti těch lidí a vztahů, které oni sami i ostatní porušili, a co nejlépe napravovat to, co se napravit nedá. Tato praxe obnovy a nápravy vztahů mezi lidmi a Bohem a mezi lidmi navzájem není nepodobná praxi, kterou se zabývá současná restorativní justice. Stejně jako Ježíšovo vlastní dílo … přinést plnost shalom prostřednictvím praxe správných vztahů a uzdravení těch lidí, kteří jsou "zlomeni", se restorativní justice zaměřuje na současné a budoucí potřeby oběti, pachatele a společnosti, aby napravila to, co bylo zlomeno nebo ukradeno oběti, aby přivedla pachatele k přijetí odpovědnosti a aby napravila nitky, které drží společnost pohromadě. [2] 

Author and activist Shane Claiborne connects biblical justice with righteousness:   

The word “justice” gets abused and misused. People demand “justice” all the time but have very different things in mind as they call for it. It has been so misrepresented that justice itself might do well to find some new lawyers; it needs better representation.  

For starters, the word for “justice” in the Bible is the same word as “righteousness.” This overlap shows that the central concern of biblical justice was not “getting what you deserve”; rather, it was making right what was done wrong, restoring what had been destroyed, healing the wounds of an offensive act. It was about bringing balance and wholeness back to the community, which is why you often see scales as an icon for justice.  

But the scales can be misleading, since it is not just about balance or even “eye for an eye” justice. Real justice goes much deeper. One of my friends who is a biblical scholar says the best contemporary translation for the ancient notion of “justice/righteousness” is “restorative justice.” [1] 

Sister Mary Katherine Birge offers examples of ways Jesus enacted restorative justice: 

The kingdom of God that Jesus taught, preached, and enacted during his ministry … begins from a conviction that God’s deepest hope for humanity—that we live with God and with one another in relationships that are just—is possible.… 

Jesus lives, teaches, preaches, and demonstrates to all who are willing to listen to him this same kingdom of God, the image of shalom [wholeness, harmony, and peace]. He makes the kingdom of God present every time he performs a miracle of healing (see Mark 1:29–31), drives out evil spirits from someone they possess (see Matthew 9:32–34), and brings back to this life a person who has died (Mark 5:21–24, 35–43; Luke 7:11–17; John 11:1–44). Through his own hospitality and openness to the alien and the enemy … [and] to those who would put him to death …, [Jesus] makes it possible for others to join him in building the kingdom of God, building shalom, in the present age.… 

This is the task of those who would follow Jesus: to live in just relationships with one another, to work at restoring to wholeness those people and relationships that they and others have broken, and to repair as best they can what cannot be restored. This practice of restoring and repairing relationships between people and God and among people themselves is not unlike that in which the contemporary practice of restorative justice engages. Like Jesus’ own work … to bring about the fullness of shalom, through the practice of right relationships and the healing of those people who are “broken,” restorative justice focuses on the present and future needs of the victim, the perpetrator, and society in order to repair what has been broken or stolen from the victim, to bring the perpetrator to acceptance of responsibility, and to mend the threads that hold society together. [2]