Služebník Sjednocené církve Kristovy Otis Moss III se zamýšlí nad tím, že radost je k dispozici i v těžkých časech. Během otřesného období, kdy jeho církev dostávala násilné výhrůžky, se Moss jednou pozdě v noci probudil a ve svém domě slyšel nečekané zvuky. V obavách z vetřelce Moss místo toho objeví svou dceru, jak ve svém pokoji tančí. 

Její pohyby byly tak radostné, její duch byl tak prostý obav a strachu, že jsem se na svou holčičku ani nemohl zlobit.  

Tančila. Temnota je všude kolem ní, stejně jako je všude kolem vás - ale ona stále tančí.…

Místo toho, abych Makaylu vnímal jen jako další přírůstek do nočních problémů, jsem ji zahlédl jako spolucestující..... Stejně jako její vyděšený otec se i tato šestiletá spolucestující v noci probudila.  

I tak tu byl rozdíl. Ocitl jsem se v kruhu obav a hněvu. Nejenže jsem kráčela po temné cestě, ale vpustila jsem temnotu do svého nitra. Zlo se vždy snaží zastínit světlo, protože jakmile vás přiměje žít v temnotě, stane se bolestným to, co by nemělo být....  

Na co ve svém strachu z víry zapomínáme - na co jsem zapomínal té noci v pokoji své dcery - je, že i v té nejtemnější noci, kdy nevidíme žádné světlo, je tu stále světlo. Slunce stále svítí nad Zemí, i když se naše strana Země od něj otáčí. Hvězdy nad námi stále svítí, ať … máme nad hlavou jakkoli husté mraky. To, co potřebujeme v nejtemnějších nocích, je pokračovat v chůzi po cestě, dokud nebudeme moci hvězdy opět zahlédnout. Co nepotřebujeme, je panikařit a utíkat naslepo do lesa.  

Makayla byla ještě dítě, ale této noci se na té cestě pohybovala přede mnou. Tím, že tančila ve tmě, tím, že dělala jednu z věcí, které měla nejraději, vytvářela své vlastní světlo....  

Nově mě zasáhla trvalá slova 30. žalmu: "Pláč může trvat přes noc, ale radost přijde ráno..." Jedenáctý verš Písma mě donutil vykřiknout: "Můj žal jsi proměnil v tanec." 

Vidět svou dceru tančit inspirovalo Mosse k tomu, aby se o toto poselství podělil se svou komunitou:

V neděli jsem sboru řekl, že musíme čelit hrozbám v našich životech. Musíme bojovat za spravedlnost, za naši bezpečnost a za právo žít ve světě, kde se nám bude dařit. Ale i v půlnoční temnotě můžeme udržovat spojení se světlem. Když nemůžeme ve tmě přežít pomocí vizuálních nástrojů zraku, stále máme vnitřní nástroje paměti, které nám připomínají náš terén. Než přijde úsvit, potřebujeme víc než odhodlání bojovat za spravedlnost. Potřebujeme lásku, abychom se neztratili v rozptýlení, lásku, abychom nepropadli zoufalství, lásku, která nám pomůže obnovit se, dostat se zpět do harmonie se sebou samými, abychom mohli vydržet i tu temnou noc.  

"Tancujte," vyzval jsem je. "Tancujte ve tmě!"  

United Church of Christ minister Otis Moss III reflects on joy’s availability even in difficult times. During a harrowing period when his church received violent threats, Moss woke late one night to unexpected sounds in his house. Fearing an intruder, Moss instead discovers his daughter dancing in her room. 

Her movements were so jubilant, her spirit so free of worry or fear that I couldn’t even stay mad at my baby girl.  

She’s dancing. The darkness is all around her as it’s all around you—but she’s still dancing.…

Instead of seeing Makayla as just another addition to the night’s problems, I glimpsed her as a fellow traveler…. Like her frightened father, this six-year-old fellow traveler was awake in the night.  

Even so, there was a difference. I was caught in a cycle of worry and anger. I was not just walking a dark path; I had let the darkness inside me. Evil always seeks to obscure the light, because once it has you living in darkness, that which should not be painful becomes so….  

What we forget, faithwise, in our fear—what I was forgetting that night in my daughter’s room—is that even in the darkest night, when we see no light at all, the light is still there. The sun is still shining over Earth even when our side of Earth rotates away from it. The stars still shine above us, no matter … how thick the clouds above our heads. What we need in the darkest nights is to keep walking along the path until we can glimpse the stars again. What we don’t need is to panic and run blindly into the woods.  

Makayla was just a child, but on this night, she had moved ahead of me on that path. By dancing in the dark, by doing one of the things she most loved, she was making her own light.…  

The enduring words of Psalm 30 struck me afresh: “Weeping may endure for a night, but joy comes in the morning…” The eleventh verse of the Scripture made me shout: “You have turned my mourning into dancing.” 

Seeing his daughter dance inspired Moss to share the message with his community:

Sunday, I told the congregation that we must meet the threats in our lives. We must fight for justice, for our safety, and for the right to live in a world where we can thrive. But even in the darkness of midnight we can maintain a connection to the light. When we cannot survive in darkness by using visual tools of sight, we still have internal tools of memory to remind us of our terrain. Until dawn comes, we need more than the determination to fight for justice. We need love to keep us from getting lost in distraction, love to keep us from falling into despair, love to help us restore ourselves, get back into harmony with ourselves, so we can last through that dark night.  

“Dance,” I urged them. “Dance in the dark!”