Přiznali jsme si, že jsme nad alkoholem bezmocní - že se naše životy staly nezvladatelnými. -Krok první z Dvanácti kroků 

Otec Richard již dlouho obdivuje to, co považuje za "duchovního génia" Billa Wilsona (1895-1971), jednoho ze zakladatelů Anonymních alkoholiků. Ve své knize o spiritualitě Dvanácti kroků Richard popisuje, proč je první krok zásadní - pro alkoholiky i nealkoholiky: 

Pokud neexistuje osoba, situace, událost, myšlenka, konflikt nebo vztah, který bychom nedokázali "zvládnout", nikdy nenajdeme Pravého správce. Bůh neboli Život se tedy postará o to, že se nám do cesty postaví několik věcí, které sami nezvládneme. Lidé, kteří si sami sebe vytvořili, a všichni duchovní hrdinové se budou snažit silou vůle a odhodláním vyrobit ještě silnější "já" - aby se opět dostali do vedení a zdánlivě měli vše pod kontrolou. Většina lidí to obvykle obdivuje, aniž by si uvědomila, jak neústupná, někdy pyšná a nakonec zkostnatělá osobnost bude dlouhodobým výsledkem.  

Je to císařské ego, které musí jít pryč, a jen bezmocnost může správně vykonat svou práci. V opačném případě se snažíme zkonstruovat vlastní transformaci podle vlastních pravidel a s vlastní mocí - což tedy z definice není transformace! Zdá se, že v žádném případě nemůžeme zkonstruovat nebo řídit svou vlastní proměnu. Pokud se pokoušíme změnit své ego s pomocí svého ega, máme jen lépe zamaskované ego! Vypůjčím si citát často spojovaný s Albertem Einsteinem: "Žádný problém nelze vyřešit ze stejné úrovně vědomí, která ho vytvořila." V tomto případě je to tak. [1] 

Kate Bowlerová a Jessica Richieová nabízejí tuto modlitbu, která promlouvá k těm chvílím, kdy se život zdá nezvládnutelný: 

Modlitba pro chvíle, kdy se Bůh zdá být nepřítomný 

Bože, bylo by nám příjemné, kdybys nám dával recepty, odpovídal na modlitby a uskutečňoval naději. Ty nás však voláš nad rámec pohodlí. 

Bože, život nás však povznáší. Čelíme rozvodům nebo potratům, finančním problémům nebo nejistotě v zaměstnání a lidé, které milujeme, jsou zmítáni nemocemi, osamělostí, bezdomovectvím nebo závislostí. 

Máme strach. Nemáme adekvátní odpovědi. A někdy Tě nemůžeme najít. 

Nebo nemůžeme najít člověka, kterým jsme doufali, že budeš. 

Kéž se naučíme důvěřovat, že Ty v práci nespíš. Že jsi na nás nezapomněl. Že jsi nám tak blízko jako náš dech. Dej nám odvahu, abychom se drželi dál. Abychom trpěli s nadějí, že Ty jsi přemohl svět. 

Kéž nás stále znovu a znovu ohromuje Tvá přítomnost. Kéž i tehdy, když máme pocit, že jsme klesli na samé dno, poznáme, že jsme padli do Tvé náruče, protože neexistuje žádné místo tak hluboké, temné nebo děsivé, kam by Tvá přítomnost nedosáhla. 

Ve jménu Toho, který dokáže pouhými slovy uklidnit moře, amen. [2]  

We admitted that we were powerless over alcohol—that our lives had become unmanageable. —Step One of the Twelve Steps 

Father Richard has long admired what he considers the “spiritual genius” of Bill Wilson (1895–1971), one of the founders of Alcoholics Anonymous. In his book on the spirituality of the Twelve Steps, Richard describes why the first step is essential—for alcoholics and non-alcoholics alike: 

Until and unless there is a person, situation, event, idea, conflict, or relationship that we cannot “manage,” we will never find the True Manager. So, God or Life makes sure that several things will come our way that we cannot manage on our own. Self-made people, and all heroic spiritualities, will try to manufacture an even stronger self by willpower and determination—to put them back in charge and seemingly in control. Usually, most people admire this, not realizing the unbending, sometimes proud, and eventually rigid personality that will be the long-term result.  

It is the imperial ego that has to go, and only powerlessness can do the job correctly. Otherwise, we try to engineer our own transformation by our own rules and with our own power—which is therefore, by definition, not transformation! It seems we can in no way engineer or steer our own conversion. If we try to change our ego with the help of our ego, we only have a better-disguised ego! To borrow a quote often associated with Albert Einstein, “No problem can be solved from the same level of consciousness that created it.” [1] 

Kate Bowler and Jessica Richie offer this prayer which speaks to those times when life seems unmanageable: 

A Prayer for When God Seems Absent 

Oh God, comfortable would we be if You gave us formulas and answered prayers and realized hope. But You call us beyond comfort. 

But God, life upends us. We face divorce or miscarriages, financial struggles or job insecurity, and the people we love are tossed about by disease or loneliness or homelessness or addiction. 

We are afraid. We don’t have adequate answers. And sometimes we can’t find You. 

Or, we can’t find the person we hoped You would be. 

May we learn to trust that You aren’t asleep on the job. That You haven’t forgotten us. That You are as near to us as our very breath. Give us the courage to press on. To suffer with hope that You have overcome the world. 

May again and again we be awed by Your presence. That even when we feel like we’ve hit rock bottom, may we recognize we have fallen into Your arms because there is no place so deep or so dark or so scary that Your presence cannot reach. 

In the name of the One who can still the seas with mere words, amen. [2]