Richard Rohr chápe Ježíše v dlouhé řadě židovských proroků, kteří svému lidu zjevovali nepohodlné pravdy. Ježíš odhaluje stín, konfrontuje ego a vyzývá lidi k proměně.  

Stín je ta část našeho já, kterou nechceme vidět, nechceme, aby ji viděli ostatní, a které se stále bojíme. Máme tendenci se ji snažit skrývat nebo popírat, a to i a především sami před sebou. Ježíš to citací proroka Izajáše popisuje jako "naslouchání, ale nechápání, vidění, ale nevnímání" (Mt 13,14-15).  

Archeologické náboženství a většina dějin náboženství viděla jako problém stín. Takové náboženství se snaží stínu zbavit. Jedná se o klasický příklad řešení symptomu namísto příčiny. Stínu se ve skutečnosti zbavit nemůžeme. Můžeme pouze odhalit jeho hru - což je z velké části zbavit se jeho následků.  

Ježíš a proroci se zabývají příčinou, kterou je ego. Naším problémem není ani tak naše stínové já, jako spíše naše přehnaně bráněné ego, které vždy vidí a nenávidí své vlastní chyby v druhých lidech, a tak se vyhýbá vlastnímu obrácení.  

Ježíšův výraz pro popřený stín zní "prkno ve vlastním oku", které vždy vidíte jako "třísku v oku bližního" (Mt 7,3-5). Ježíšova rada je naprosto dokonalá: "Vyndej si prkno ze svého oka, a pak uvidíš dostatečně jasně, abys mohl vyndat třísku z oka svého bližního." (Mt 7,7). Nepopírá, že bychom se měli vypořádat se zlem, ale raději bychom měli nejprve provést vlastní vnitřní úklid - a to tím nejradikálnějším způsobem, který později dokonce hyperbolicky popíše jako vyloupnutí oka (Mt 18,9). Pokud nevidíme svou vlastní "prkenici", je nevyhnutelné, že ji budeme nenávidět jinde.  

Ježíšova genialita spočívá v tom, že neztrácí čas potlačováním nebo popíráním stínu. V tom je klasickým prorokem, jedním z těch, kteří neodhalují pouze popíraný stín Izraele, ale útočí na skutečný problém, kterým je ego a arogance Izraele a lidí zneužívajících moc. Jakmile odhalíme stín takový, jaký je, jeho hra končí. Jeho účinnost zcela závisí na přetvářce (viz 2 Kor 11,14) a na tom, že nevidíme prkno ve vlastním oku. Jakmile uvidíme vlastní prkno, "smítko" v oku bližního se stane nepodstatným.  

Ježíš se příliš nezajímá o morální čistotu, protože ví, že jakékoli zabývání se potlačováním stínu nás nevede k osobní proměně, empatii, soucitu nebo trpělivosti, ale vždy k popírání nebo přetvářce, potlačování nebo pokrytectví. Není to dost zřejmé? Nezralé náboženství vytváří ve vysoké míře poznání rigidní lidi nebo velmi nenávistné a útočné lidi - a často obojí. Je to téměř veřejný obraz dnešního křesťanství, avšak Božím cílem je přesný opak.  

Richard Rohr understands Jesus in a long line of Jewish prophets who revealed inconvenient truths to their people. Jesus exposes the shadow, confronts the ego, and calls the people to be transformed.  

The shadow is that part of the self that we don’t want to see, we don’t want others to see, and of which we’re always afraid. Our tendency is to try to hide it or deny it, even and most especially from ourselves. Jesus, quoting the prophet Isaiah, describes it as “listening but not understanding, seeing but not perceiving” (Matthew 13:14–15).  

Archaic religion and most of the history of religion has seen the shadow as the problem. Such religion is about getting rid of the shadow. This is the classic example of dealing with the symptom instead of the cause. We cannot really get rid of the shadow. We can only expose its game—which is, in great part, to get rid of its effects.  

Jesus and the prophets deal with the cause, which is the ego. Our problem is not our shadow self as much as our over-defended ego, which always sees and hates its own faults in other people, and thus avoids its own conversion.  

Jesus’ phrase for the denied shadow is “the plank in your own eye,” which you invariably see as the “splinter in your neighbor’s eye” (Matthew 7:3–5). Jesus’ advice is absolutely perfect: “Take the plank out of your own eye, and then you will see clearly enough to take the splinter out of your neighbor’s eye.” He does not deny that we should deal with evil, but we had better do our own inner housecleaning first—in a most radical way, which he will later even hyperbolically describe as plucking out our eye (Matthew 18:9). If we do not see our own “plank,” it is inevitable that we will hate it elsewhere.  

The genius of Jesus is that he wastes no time on repressing or denying the shadow. In that, he is a classic prophet, one of those who does not merely expose the denied shadow of Israel, but instead attacks the real problem, which is the ego and arrogance of Israel and people misusing power. Once we expose the shadow for what it is, its game is over. Its effectiveness entirely depends on disguise (see 2 Corinthians 11:14) and not seeing the plank in our own eye. Once we see our own plank, the “speck” in our neighbor’s eye becomes inconsequential.  

Jesus is not too interested in moral purity because he knows that any preoccupation with repressing the shadow does not lead us into personal transformation, empathy, compassion, or patience, but invariably into denial or disguise, repression or hypocrisy. Isn’t that rather evident? Immature religion creates a high degree of cognitively rigid people or very hateful and attacking people—and often both. It is almost the public image of Christianity today, yet God’s goal is exactly the opposite.