Meditace tohoto týdne se zaměřují na Ježíše jako proroka. Albert Nolan (1934-2022) byl jihoafrický teolog a aktivista proti apartheidu, který se inspiroval Ježíšovou prorockou identitou.  

Ve svých úvahách o tom, kdo byl Ježíš, se jeho současníci shodovali, že ať už byl Ježíš jakýkoli, byl prorokem (Mk 8,27-28; Lk 7,16). Někteří si možná mysleli, že byl falešným prorokem, ale zjevně mluvil a jednal jako prorok. A tak se jistě viděl i Ježíš (Lk 4,24). Nezdá se, že by někdy odporoval někomu, kdo o něm mluvil jako o prorokovi. Ve své základní inspiraci se tedy Ježíšova spiritualita podobala spiritualitě hebrejských proroků....  

Ježíš mluvil, stejně jako většina proroků, za Boha nebo jeho jménem. Ve skutečnosti se zdá, že tak činil s větší jistotou a odvahou než kterýkoli jiný prorok.... Odkud Ježíš čerpal tuto neochvějnou jistotu, že může mluvit tak přímo za Boha?...  

Proroci prožívají nejen zvláštní povolání od Boha, ale také zvláštní blízkost k Bohu, která jim umožňuje porozumět Božím "pocitům" a "myšlenkám" ohledně toho, co se děje nebo bude dít v budoucnosti. Právě tato mystická zkušenost sjednocení s Bohem jim umožňuje mluvit Božím jménem.  

Při četbě evangelií máme všeobecný dojem, že Ježíš byl do značné míry mužem činu: kázal, učil, uzdravoval a konfrontoval náboženské a politické vedení. Ne vždy si však všimneme, že za všemi těmito aktivitami a na jejich podporu se skrýval život neustálé modlitby a hlubokého rozjímání. 

Nolan poukazuje na kontemplativní spiritualitu, která naplňovala Ježíšovo prorocké působení:  

Ježíš zřejmě využíval každé možné příležitosti, aby se odebral na tiché a osamělé místo k modlitbě a rozjímání. "Ráno, když byla ještě velká tma," říká Marek 1,35, "[Ježíš] vstal, vyšel na opuštěné místo a tam se modlil" (viz také Mk 6,46 a Lk 4,42). Lukáš 5,16 říká, že to dělal pravidelně. Předtím, než si vybral svých dvanáct apoštolů, strávil celou noc na modlitbách, jak se dozvídáme (Lk 6,12).... 

Zajímá nás zde mocně prostý způsob, jakým proroctví a mystika tvoří v Ježíšově životě a spiritualitě neoddělitelný celek.... Tradičně ... proroci byli mystiky a mystici byli proroky. Jakákoli představa, že by někdo mohl být prorokem volajícím po spravedlnosti a společenské změně bez určité zkušenosti sjednocení s Bohem, byla nemyslitelná. Stejně tak byla nemyslitelná představa, že by někdo mohl být dokonale dobrým mystikem, aniž by se kriticky vyjadřoval k nespravedlnostem své doby. 

Nolan vidí Ježíše tak, že nás všechny nakonec vyzývá, abychom byli proroky.  

Každý, kdo chce brát Ježíše vážně, by musel být připraven stát se prorokem a mystikem. V dějinách Izraele před Ježíšem byli proroci vzácnými jedinci. Ježíšovým cílem bylo otevřít ducha proroctví všem.... Pak se i my všichni můžeme stát dostatečně odvážnými, abychom mohli promlouvat jako proroci.  

This week’s meditations focus on Jesus as prophet. Albert Nolan (1934–2022) was a South African theologian and anti-apartheid activist inspired by Jesus’ prophetic identity.  

In their speculations about who Jesus was, his contemporaries agreed that, whatever else, he was a prophet (Mark 8:27–28; Luke 7:16). Some might have thought that he was a false prophet, but he clearly spoke and acted like a prophet. And that is surely how Jesus saw himself (Luke 4:24). He does not seem to have ever contradicted anyone who referred to him as a prophet. In its basic inspiration, therefore, Jesus’ spirituality was like that of the Hebrew prophets.…  

Jesus spoke, as most prophets do, for or on behalf of God. In fact he seems to have done so more confidently and boldly than any other prophet.… Where did Jesus derive this unshakeable assurance that he could speak so directly for God?…  

Prophets experience not only a special calling from God, but also a special closeness to God that enables them to understand God’s “feelings” and “thoughts” about what is happening or will happen in the future. It is this mystical experience of union with God that enables them to speak on God’s behalf.  

In reading the gospels, the general impression we get is that Jesus was very much a man of action: preaching, teaching, healing, and confronting the religious and political leadership. What we do not always notice is that behind, and in support of, all these activities was a life of constant prayer and profound contemplation. 

Nolan points to the contemplative spirituality that infused Jesus’ prophetic action:  

Jesus seems to have taken every possible opportunity of getting away to a quiet and lonely place for prayer and reflection. “In the morning, while it was still very dark,” Mark 1:35 tells us, “[Jesus] got up and went out to a deserted place, and there he prayed” (see also Mark 6:46 and Luke 4:42). Luke 5:16 says he did this regularly. Before choosing his twelve apostles, he spent the whole night in prayer, we are told (Luke 6:12).… 

What interests us here is the powerfully simple way in which prophecy and mysticism form an inseparable whole in the life and spirituality of Jesus.… Traditionally … prophets were mystics and mystics were prophets. Any idea that one could be a prophet calling for justice and social change without some experience of union with God was unthinkable. Equally unthinkable was any idea that one could be a perfectly good mystic without becoming critically outspoken about the injustices of one’s time. 

Nolan views Jesus as ultimately calling all of us to be prophets.  

Anyone who wishes to take Jesus seriously would have to be prepared to become a prophet and a mystic. In the history of Israel before Jesus, prophets were rare individuals. Jesus’ aim was to open up the spirit of prophecy to everyone.… Then too we can all become courageous enough to speak out like prophets.