V podcastu CAC The Cosmic We hovoří otec Richard Rohr o ztotožnění františkánské tradice s lidmi na okraji společnosti. Tato priorita utvářela hlavní období Richardovy služby: 

František z Assisi se vždy ztotožňoval s menšinou, s vyloučenými. Loni [v červnu] jsem byl po Římě v Assisi a kostelík, který přestavěl, byl kostelík v kolonii malomocných. Okamžitě sestoupil k vyloučeným z horního Assisi a ztotožnil se s malomocnými. Takže to bylo vždy součástí naší tradice. Byli jsme skutečně podtextem, pokud jde o hlavní linii katolicismu.  

V roce 1969 jsem byl vysvěcen na jáhna - vždy jste byl jeden rok jáhnem, než jste se stal knězem. Prvních šest měsíců mě poslali sem do Nového Mexika, abych pracoval s Acoma Pueblo. A pak jsem dalších šest měsíců působil v černošské farnosti v Daytonu v Ohiu: Resurrection Parish. Moje začátky ve službě byly mimo hlavní proud. A pak jsem si uvědomil, že hlavní proud není ve skutečnosti "hlavní", ale jen dominantní. Takže to mi umožnilo skvělý start!  

Poté, co jsem se stal knězem, přišla další rok zkušenost s letničními studenty na střední škole. Takový krásný, polyfonní zpěv v jazycích! Někdy jsme mluvili v jazycích dvacet minut; lidé chodili nakukovat do dveří gymnaziální tělocvičny a říkali: "A to jsou katolíci!" A my jsme mluvili v jazycích dvacet minut. Nemohli tomu uvěřit. [DM Team: Takové zkušenosti s mladými lidmi naplněnými Duchem svatým vedly Richarda k založení společenství Nový Jeruzalém v Cincinnati ve státě Ohio.] Takže to pro mě opět legitimizovalo okraj místo takzvaného centra. [1] 

Rev. Dr. William Barber, aktivista a spoluředitel Poor People's Campaign, nachází biblickou podporu pro ty, kteří stojí na okraji a vedou hnutí za sociální spravedlnost. Dr. Barber vychází ze Žalmu 118,22-23: "Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal kamenem úhelným! To je Boží dílo. A v našich očích je to podivuhodné!": 

Odmítnutí musí vést k probuzení za lásku a spravedlnost.  

Úhelný kámen je ta část základů, na níž stojí celá stavba. A žalmista říká, hovoříc metaforicky o tom, jak se díváme na lidi ve společnosti, že je Božím záměrem, aby kameny, které byly kdysi považovány za nevhodné být součástí architektury - kameny, které byly kdysi vyhozeny nebo ponechány v lomu - byly nyní povolány za kameny nejdůležitější. Odmítnuté kameny jsou nejlepšími úhelnými kameny. Odmítnuté kameny ve skutečnosti tvoří nejlepší držáky základů. A kdykoli vidíte, že se zavržené kameny stávají středem pozornosti společnosti, je to Pánovo dílo. [2]

Ježíš žil mezi zavrženými. Sloužil mezi zavrženými. Zemřel a byl ukřižován jako zavržený, jako někdo, kdo stál mimo politickou mocenskou strukturu. Ale brzy ráno v neděli z hrobu vedl hnutí vzkříšení - obrodu lásky, obrodu spravedlnosti, obrodu milosrdenství, obrodu milosti. [3] 

On the CAC podcast The Cosmic We, Father Richard Rohr talks about the Franciscan tradition’s identification with those on society’s margins. This priority shaped major periods of Richard’s ministry: 

Francis of Assisi always identified with the minority, with the excluded. I went to Assisi after Rome last [June], and the little church that he rebuilt was the church of the leper colony. He immediately went down to those excluded from uptown Assisi and identified with the lepers. So that’s always been a part of our tradition. We were really a subtext in terms of mainline Catholicism.  

I was ordained a deacon in 1969—you were always a deacon for one year before you were a priest. In the first six months, they sent me out here to New Mexico to work with the Acoma Pueblo. And then the next six months I was at a Black parish in Dayton, Ohio: Resurrection Parish. My start in ministry was outside the mainstream. And then I realized the mainstream isn’t really “main,” it’s just dominant. So that got me off to a great start!  

Then the Pentecostal experience with the high school students happened the next year, after I had become a priest. Such beautiful, polyphonic singing in tongues! We’d sometimes go twenty minutes speaking in tongues; people would come peeking in the door of this high school gymnasium, and they’d say, “And they’re Catholics!” They couldn’t believe it. [DM Team: Such Spirit-filled experiences with young adults led Richard to found the New Jerusalem Community in Cincinnati, Ohio.] So that again, for me, legitimated the margins instead of the so-called center. [1] 

Rev. Dr. William Barber, activist and co-director of the Poor People’s Campaign, finds scriptural support for those on the margins leading social justice movements. Dr. Barber builds on Psalm 118:22–23, “The stone that the builders rejected has become the cornerstone! This is God’s work. And it is marvelous in our eyes!”: 

The rejected must lead the revival for love and justice.  

The cornerstone is that part of the foundation upon which the whole building stands. And the Psalmist says, speaking metaphorically of how we view human beings in society, that it is God’s intent that the stones that were once seen as unfit to be a part of the architecture—the stones that were once thrown away or kept in the quarry—have now been called to be the most important stones. The rejected stones make the best cornerstones. The rejected stones actually make the best foundation holders. And whenever you see rejected stones becoming the focus of society, it is the Lord’s doing. [2] 

Jesus lived among the rejected. He ministered among the rejected. He died and was crucified as rejected, as somebody who was outside the political power structure. But early Sunday morning, from the grave he led a resurrection movement—a revival of love, a revival of justice, a revival of mercy, a revival of grace. [3]