Židovský filozof Martin Buber (1878-1965) pomohl nežidovskému světu představit vášnivou spiritualitu chasidismu devatenáctého století. Jako malý chlapec žil Buber se svými prarodiči ve Lvově, dnešním Lvově na Ukrajině. Byl ovlivněn chasidskou vírou svého dědečka a velkou část svého vědeckého života zasvětil šíření legend, rčení a příběhů chasidismu. Podobně jako výroky křesťanských pouštních otců a matek obsahují i chasidské krátké výroky moudrost přesahující jejich slova. Podělíme se o několik z díla Martina Bubera a povzbudíme vás, abyste si je přečetli pomalu, několikrát, a prožili tak jejich modlitební moudrost.

První rčení připomíná slova Thomase Mertona: "Být svatým pro mě znamená být sám sebou." V tomto případě se jedná o krátký výrok, který se vztahuje na světce. [1] Svou pravou identitu v Bohu objevíme, když už nebudeme předstírat, že jsme někým jiným, než kým jsme:

Rabí Zusja . . řekl krátce před svou smrtí: "V budoucím světě se mě nikdo nebude ptát: "Proč jsi nebyl Mojžíš?" Budou se mě ptát: "Proč jsi nebyl Zusja?". [2]

Následující výrok vystihuje chasidský důraz na to, že, jak zjistil biblický Jákob, "toto místo je brána nebes" (Genesis 28,17):

O jistém talmudském mistrovi se říká, že nebeské cesty jsou pro něj stejně jasné jako ulice jeho rodného města. Chasidismus toto pořadí obrací: Je to větší věc, když jsou pro člověka ulice jeho rodného města stejně jasné jako cesty nebeské. Neboť právě zde, kde stojíme, bychom se měli snažit, aby zářilo světlo skrytého božského života. [3]

Závěrečný výrok nám připomíná, že Boží přítomnost se sice nachází v každé skutečnosti, ale k setkání s ní je zapotřebí vnitřní ochoty:

"Kde je Boží příbytek?" 
Touto otázkou překvapil rabín z Kotzku několik učených mužů, kteří ho náhodou navštívili. 
Ti se mu vysmáli: "To je ale otázka! Což není celý svět plný [Boží] slávy?"  
Potom si sám odpověděl na svou otázku:  
"Bůh přebývá všude tam, kam ho člověk vpustí. [4]

The Jewish philosopher Martin Buber (1878–1965) helped introduce the non-Jewish world to the passionate spirituality of nineteenth-century Hasidism. As a young boy, Buber lived with his grandparents in Lemberg, present day Lviv, Ukraine. He was impacted by his grandfather’s Hasidic faith and went on to dedicate much of his scholarly life to sharing the legends, sayings, and stories of Hasidism. Much like the sayings of the Christian desert fathers and mothers, Hasidic short sayings contain wisdom beyond their words. We share several from Martin Buber’s work and encourage you to read them slowly, several times, to experience their prayerful wisdom.

This first saying is reminiscent of Thomas Merton’s words, “For me to be a saint means to be myself.” [1] We discover our true identity in God when we no longer pretend to be anything other than who we are:

Rabbi Zusya . . . said, a short while before his death: ‘In the world to come I shall not be asked: “Why were you not Moses?” I shall be asked: “Why were you not Zusya?”’ [2]

The following saying captures the Hasidic emphasis that, as the biblical Jacob discovered, “this place is the gate of heaven” (Genesis 28:17):

It is said of a certain Talmudic master that the paths of heaven were as bright to him as the streets of his native town. Hasidism inverts the order: It is a greater thing if the streets of a person’s native town are as bright to them as the paths of heaven. For it is here, where we stand, that we should try to make shine the light of the hidden divine life. [3]

The final saying reminds us that, while God’s presence is found in all reality, it takes an inner willingness to encounter it:

‘Where is the dwelling of God?’ 
This is the question with which the Rabbi of Kotzk surprised a number of learned men who happened to be visiting him. 
They laughed at him: ‘What a thing to ask! Is not the whole world full of [God’s] glory?’ 
Then he answered his own question:  
‘God dwells wherever man lets him in.’ [4]