Buddhistická autorka a řečnice Valerie Mason-Johnová zjistila, že meditace je nedílnou součástí jejího zotavení ze závislosti. Píše:

Lidé říkají, že nemůžeme za to, jak se cítíme. Je pravda, že nemůžeme zabránit nepříjemným, příjemným ani neutrálním pocitům, které se objeví, když jeden nebo více ze šesti smyslů naváže kontakt s nějakým objektem. Intenzitu pocitů násobíme pokaždé, když se od něčeho příjemného nebo nepříjemného vzdálíme; vytváříme tak začarovaný kruh touhy a averze.

Často, když lidé říkají, že nemůžeme za to, jak se cítíme, mluví o svých emocích. Můžeme pomoci tomu, jak své emoce prožíváme. Vytváří je naše nevědomé i vědomé myšlení a podmiňování. Když vysíláme své myšlenky, obvykle reagujeme a reagujeme z našich emocí. Své emoce neustále násilně měníme tím, že saháme po vnějších podnětech nebo obviňujeme druhé, když se cítíme zranitelní nebo rozrušení. Než se nadějeme, jsme rozzlobení, uražení, sebevědomí a začneme obývat skladiště toxických myšlenek, které potlačují naše nepříjemné pocity zranitelnosti.

Při pozorování svých myšlenek a emocí můžeme být svědky toho, jak na sebe navazují prostřednictvím naší připoutanosti k opakujícím se vnitřním příběhům. Takové svědectví zahajuje proces zdravého nepřipoutání:

Jsme-li trpěliví, naše pocity se samy od sebe změní - některé rychleji než jiné. Naše emoce se začnou vyčerpávat; nebudou nás ovládat ani diktovat naše chování. Nakonec toxické emoce zmizí a v našich srdcích začne vznikat netoxické myšlení a jednoho dne budou existovat jen myšlenky bez myslitele. Budou tu zvuky bez posluchače, chutě bez ochutnávače, vůně bez čichače, pohledy bez vidoucího a doteky bez dotýkajícího se. Tím vším chci říci, že věci budou vyvstávat a my se s nimi nebudeme ztotožňovat jako já, moje nebo já. Nebudou existovat žádné soudy, interpretace nebo příběhy o tom, co jsme právě vnímali. Budeme vidět širší obraz a nenecháme se chytit střetem smyslů, nebudeme reagovat na to, s čím jsme navázali kontakt. Budeme cítit nepříjemnost, příjemnost, neutrálnost nebo dokonce směs všech tří pocitů a obrátíme se k tomu bez rozjitřené mysli. Srdce a mysl vše přijmou bez protestů. Když protestujeme, začnou se objevovat toxické emoce. . . .

Naše srdce se plní toxiny, protože bolestivé pocity od sebe odstrkujeme. Mnozí z nás udělají vše pro to, aby je zatlačili. Nedovolíme si přestat. Zdá se, že náš rušný život nám nedává čas na to, abychom své pocity cítili. Když se obrátíme ke svému prožívání, často najdeme v těle pocitové tóny nebo vjemy. Myšlenkami a přemýšlením se od prožitku v těle odvracíme. Pokud máme odvahu postavit se pocitovému tónu čelem, zjistíme, že tam nic není, žádné já ani já, jen proud pocitů, které mohou být bolestivé, příjemné nebo neutrální.

Buddhist author and speaker Valerie Mason-John found meditation to be integral to her recovery from addiction. She writes:

People say we can’t help how we feel. It’s true we can’t help unpleasant, pleasant, or neutral feelings arising when one or more of the six senses have made contact with an object. We multiply the intensity of feeling every time we move away from something pleasant or unpleasant; we create a vicious cycle of craving and aversion.

Often when people say we can’t help how we feel, they are talking about their emotions. We can help how we experience our emotions. They are created by our unconscious and conscious thinking and conditioning. When we emote our thoughts we are habitually responding and reacting out of our emotions. We are forcibly changing our emotions all the time, by reaching out for external stimuli, or by blaming others when we feel vulnerable or upset. Before we know it, we are angry, resentful, self-righteous, and begin to inhabit a storehouse of toxic thoughts, which suppress our uncomfortable feelings of vulnerability.

By observing our thoughts and emotions, we can witness how they build on each other through our attachment to repetitive inner stories. Such witnessing begins the process of healthy nonattachment:

If we are patient, our feelings will change of their own accord—some quicker than others. Our emotions will begin to deplete; they won’t dominate us, or dictate our behavior. Eventually toxic emotions will disappear and nontoxic thinking will start to arise in our hearts, and one day there will be just thoughts without a thinker. There will be sounds without a hearer, tastes without a taster, smells without a smeller, sights without a seer, and touch without a toucher. What I mean by all of this is that things will arise and we will not identify with them as me, mine, or I. There will be no judgments, interpretations, or stories about what we have just perceived. We will see the bigger picture, and not be caught by the clash of the senses, not react to whatever we have made contact with. We will feel the unpleasantness, pleasantness, neutralness, or even the mixture of all three feelings, and will turn toward it without an agitated mind. The heart and mind will accept all of it without protesting. When we protest, toxic emotions begin to emerge. . . .

Our hearts well up with toxins because we push away our painful feelings. Many of us will do our utmost to push them down. We won’t allow ourselves to stop. Our busy lives don’t seem to give us time to feel our feelings. When we turn toward our experience, we will often find feeling tones or sensations in the body. We turn away from the experience in the body with thoughts and thinking. If we have the courage to face the feeling tone, we will discover there is nothing there, no I or me, just a flow of sensations that may be painful, pleasurable, or neutral.