Svátek Letnic

Když nastal den Letnic, byli všichni pohromadě na jednom místě. A náhle se z nebe ozval zvuk podobný náporu prudkého větru a naplnil celý dům, kde seděli. Objevily se mezi nimi rozdělené jazyky jakoby od ohně a na každém z nich spočinul jazyk. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával schopnost. -Skutky 2,1-4

V této svatodušní homilii nás otec Richard Rohr povzbuzuje, abychom rozpoznali a vzývali Ducha svatého, dar, který nám Bůh již dal!

Je škoda, že Duch svatý bývá pro mnoho křesťanů opomíjen. Ve skutečnosti Ducha "nemáme". Obávám se, že máme tendenci jednoduše procházet pohyby. Formálně sice věříme, ale upřímně řečeno, není v tom moc ohně. Není v tom moc přesvědčení. Není v tom moc služby. Prostě jen tak nějak věříme. Proto jsou v evangeliích jasně rozlišeny dva křty. Je tu křest vodou, na který je většina z nás zvyklá, a je tu křest "Duchem svatým a ohněm" (Mt 3,11); ten je opravdu důležitý.

Křest vodou, který mnozí z nás přijali v dětství, opravdu nevyžaduje příliš přesvědčivosti ani pochopení. Dokud se tento křest vodou nestane skutečným, dokud nepoznáme Ježíše a nebudeme se moci na Ježíše spolehnout, vzývat ho, sdílet s ním, milovat ho, budeme se jenom vozit.

Můžeme poznat lidi, kteří prošli druhým křtem v Duchu svatém. Mají tendenci být milující. Mají tendenci být vzrušující. Chtějí sloužit druhým, a ne si jen nechat sloužit. Odpouštějí samotnému životu, že není vším, v co kdysi doufali. Odpouštějí svým bližním. Odpouštějí sami sobě, že nejsou tak dokonalí, jak by chtěli být.

Přestože se tak často modlíme: "Přijď, Duchu svatý," dar Ducha je již dán. Duch svatý již přišel. Vy všichni jste chrámy Ducha svatého, stejně, objektivně a navždy! Rozdíl je pouze v tom, do jaké míry to víme, čerpáme z něj a vědomě mu věříme. Všechny biblické obrazy Ducha jsou dynamické - tekoucí voda, sestupující holubice, oheň a vítr. Pokud v nich nikdy není žádný pohyb, energie, vzrušení, hluboká láska, služba, odpuštění nebo odevzdání, můžete si být docela jistí, že Ducha nemáte. Pokud celý náš život probíhá jen v pohybech, pokud v něm nikdy není žádné hluboké přesvědčení, nemáme Ducha. Udělali bychom dobře, kdybychom roznítili plamen daru, který již máme.

Bůh nedává Božího Ducha těm z nás, kteří jsou toho hodni, protože nikdo z nás toho není hoden. Bůh dává Božího Ducha tímto probuzeným způsobem těm, kdo o něj stojí. O tomto svátku Letnic ho jednoduše chtějte! Spoléhejte na něj. Vězte, že už ho máte.

Feast of Pentecost

When the day of Pentecost had come, they were all together in one place. And suddenly from heaven there came a sound like the rush of a violent wind, and it filled the entire house where they were sitting. Divided tongues, as of fire, appeared among them, and a tongue rested on each of them. All of them were filled with the Holy Spirit and began to speak in other languages, as the Spirit gave them ability. —Acts 2:1–4

In this Pentecost homily, Father Richard Rohr encourages us to recognize and call upon the Holy Spirit, a gift God has already given us!

It is a shame that the Holy Spirit tends to be an afterthought for many Christians. We don’t really “have the Spirit.” We tend, I’m afraid, to simply go through the motions. We formally believe, but honestly, there isn’t much fire to it. There isn’t much conviction. There isn’t much service. We just sort of believe. That’s why in the Gospels there are two baptisms that are clearly distinguished. There’s the baptism with water that most of us are used to, and there’s the baptism “with the Holy Spirit and fire” (Matthew 3:11); that’s the one that really matters.

The water baptism that many of us received as children really demands little conviction or understanding. Until that water baptism becomes real, until we know Jesus, and we can rely on Jesus, call upon Jesus, share Jesus, love Jesus, we’re just going along for the ride.

We can recognize people who have had a second baptism in the Holy Spirit. They tend to be loving. They tend to be exciting. They want to serve others, and not just be served themselves. They forgive life itself for not being everything they once hoped for. They forgive their neighbors. They forgive themselves for not being as perfect as they would like to be.

Even though we so often pray, “Come, Holy Spirit,” the gift of the Spirit is already given. The Holy Spirit has already come. You all are temples of the Holy Spirit, equally, objectively, and forever! The only difference is the degree that we know it, draw upon it, and consciously believe it. All the scriptural images of the Spirit are dynamic—flowing water, descending dove, fire, and wind. If there’s never any movement, energy, excitement, deep love, service, forgiveness, or surrender, you can be pretty sure you don’t have the Spirit. If our whole lives are just going through the motions, if there’s never any deep conviction, we don’t have the Spirit. We would do well to fan into flame the gift that we already have.

God does not give God’s Spirit to those of us who are worthy, because none of us are worthy. God gives God’s Spirit in this awakened way to those who want it. On this Feast of Pentecost, quite simply, want it! Rely upon it. Know that you already have it.