Danté Stewart, duchovní a spisovatel, vzdává hold ústřednímu místu, které Bible zaujímá v jeho rodině:

Na mé poličce leží stará Bible krále Jakuba. Je černá, robustní; zlaté lemování stránek se při dopadu světla leskne. Chybí jí přebal a nitky se za ta léta od sebe uvolnily. Byla vyzkoušena. Procestovala jih, prošla časem. Nyní leží na poličce, kde dělá společnost knihám napsaným černochy. Černoši, kteří četli podobnou Bibli, kteří s ní zápasili, byli jí zmateni. Černoši, kteří ji drželi stejně pevně jako já dnes.

Když otevřu tuto starou Bibli .... jsem najednou obklopen kazateli a matkami a přáteli a svatými a hříšníky, kteří se snažili milovat a žít dobře - zatímco selhávali, učili se a zkoušeli to znovu. Když čtu tato starobylá Písma, slyším, jak plynula z úst mé maminky. . . .

To byl její jazyk. Byl to jazyk mé babičky, jazyk její matky. . . .

Po mnoha letech uctívání a práce v bělošských církevních prostorách se Stewart dostal na křižovatku své víry:

Když žiji a pohybuji se a mám své bytí v této zemi, říkám si: Jak být černochem, křesťanem a Američanem?

Tak se vracím k této staré Bibli krále Jakuba a k našim černošským modlitbám a černošským kázáním. . . .

Dozvěděl jsem se, že mnozí z nás se nevzdali víry, jen způsobu, jakým byla naše víra využívána k utlačování druhých. Nevzdali jsme se Bible, jen způsobu, jakým byla používána k marginalizaci ostatních. Nevzdali jsme se Ježíše... Nestáváme se méně duchovními nebo náboženskými. Jen jsme se naučili snášet méně, mnohem méně. Dnes mnoho lidí hodně mluví o tom, že lidé opouštějí církve, vzdávají se křesťanství a odmítají Ježíše. Ve skutečnosti se vzdali bělošské nadřazené značky křesťanství, které se stará více o moc než o Ježíše, které se nestará dost na to, aby bralo vážně naše těla i naši budoucnost. Stejně jako James Baldwin se držíme Ježíše a zároveň žijeme se svým strachem, traumatem, pochybnostmi a nadějí. Náš příběh a příběh Ježíše jsou spojeny vírou, nadějí, láskou a společenstvím. . . .

Víra - upřímná, hluboká a zranitelná víra, jak píše Baldwin - je o dospívání, o tom, jak se stát milujícím, upřímnějším a zranitelnějším. Jde o to, abychom se postavili sami sobě a tomu, po čem toužíme. Je to hledání způsobu, jak každý den začít znovu. Nejde o to, že máme správnou odpověď nebo všechna správná řešení. Jde o to, že jsme v Ježíšově příběhu našli hluboký smysl. Naučili jsme se, jak píše James Cone, že "být černochem a křesťanem může být osvobozující"

Danté Stewart, a minister and writer, honors the central place the Bible held in his family:

There’s an old King James Version Bible sitting on my bookshelf. It is black, rugged; the gold lining on the pages shines as light hits it. The jacket is missing, and the threads have unloosened from one another over the years. It has been tried. It has traveled across the South, across time. Now it sits on a shelf where it keeps the company of books written by Black folk. Black folk who have read a similar Bible, who have wrestled with it, been confused by it. Black folk who have held it as tight as I do today.

When I open up this old Bible . . . I am suddenly surrounded by preachers and mothers and friends and saints and sinners who tried to love and live well—while failing, learning, and trying again. When I read these ancient scriptures, I hear the way they flowed from my momma’s lips. . . .

This was her language. It was the language of my grandmother, the language of her mother. . . .

After many years of worshipping and working in white church spaces, Stewart came to a crossroads in his faith:

As I live and move and have my being in this country, I wonder to myself: How do I be Black and Christian and American?

So I return to this old King James Bible, and our Black prayers, and Black sermons. . . .

I have learned that many of us have not given up on faith, just the way our faith has been used to oppress others. We have not given up on the Bible, just the way it has been used to marginalize others. We have not given up on Jesus . . . we’re not becoming less spiritual or religious. It’s just that we have learned to put up with less, much less. Today many people talk a lot about people leaving churches, giving up on Christianity, and rejecting Jesus. In reality, they have given up on the white supremacist brand of Christianity that cares more about power than Jesus, that does not care enough to take either our bodies or our futures seriously. Like James Baldwin, we are holding on to Jesus while also living with our fear, trauma, doubts, and hope. Our story and the story of Jesus are bound together in faith, hope, love, and community. . . .

Faith—honest, deep, vulnerable faith, as Baldwin writes—is about growing up, becoming more loving, more honest, and more vulnerable. It is facing ourselves and what we desire. It is finding a way to begin again each day. It is not that we have the right answer, or all the right solutions. It is that we have found deep meaning in the story of Jesus. We have learned, as James Cone writes, that “being black and Christian could be liberating.”