Otec Richard nadále zdůrazňuje ústřední roli eucharistie v životě křesťana:

Eucharistie - neboli to, co mnozí křesťané označují jako společenství - se stává naším trvalým prubířským kamenem na křesťanské cestě. Stává se místem, kam se musíme opakovaně vracet, abychom nalezli svou tvář, své jméno, svou absolutní identitu, to, kým jsme v Kristu, a tedy kým jsme navždy. Nejsme jen lidé, kteří mají zkušenost s Bohem. Eucharistie nám říká, že jakýmsi tajemným způsobem jsme pozřeným Bohem, který má lidskou zkušenost!

Toto pokračuje v Řím 8,19-25 (jako stvoření), v 1 Kor 10,16-17 a 11,23-25 (jako chléb a víno) a v 12,12-13 (jako lidé). V každém z těchto míst Písma a ve stále širším smyslu Pavel vyjadřuje své plné přesvědčení, že dochází ke skutečnému přenosu lidské a duchovní identity z Krista na stvoření, na prvky chleba a vína a skrze ně na lidi.

Takže eucharistie, stejně jako vzkříšení, není jedinečnou událostí nebo podivnou anomálií. Eucharistie je Vtělení Krista dovedené do své konečné podoby a konce - k samotným prvkům země. Všechno je to jedno obrovské kontinuum Vtělení. Je to skutečně jeden posvátný vesmír, všechny věci se točí kolem jedné věci (uni versus), božské. [1]

Vietnamský buddhistický mnich Thich Nhat Hahn (1926-2022) píše o “Ježíši a Buddhovi jako bratrech.” O křesťanském rituálu přijímání píše:

Chléb, který vám, nám, podal Ježíš, je skutečný chléb, a pokud můžete jíst skutečný chléb, máte skutečný život. My však nejsme schopni jíst skutečný chléb. Snažíme se jíst pouze slovo chléb nebo pojem chleba. I když slavíme eucharistii, stále jíme pojmy a představy. "Vezměte, přátelé, toto je mé tělo, toto je má krev." Tohle je můj život. Může být nějaký drastičtější jazyk, aby vás probudil? Co by Ježíš mohl říci lepšího? Jedli jste představy a pojmy a já chci, abyste jedli skutečný chléb, abyste se stali živými. Když se vrátíte do přítomného okamžiku, plně živí, uvědomíte si, že toto je skutečný chléb, že tento kousek chleba je tělem celého vesmíru.

Jestliže je Kristus Božím tělem, kterým je, pak je chléb, který nabízí, také tělem celého kosmu. Podívejte se do hloubky a všimněte si slunečního svitu v chlebu, modré oblohy v chlebu, mraků a velké země v chlebu. Můžete mi říci, co v chlebu není? Celý kosmos se spojil, aby vám přinesl tento kousek chleba. Jíte ho tak, že se stáváte živými, skutečně živými. . . . Jezte tak, aby se Duch svatý stal ve vás energií, a pak kousek chleba, který vám Ježíš dává, přestane být představou, pojmem. [2]

Father Richard continues to emphasize the centrality of the Eucharist in a Christian life:

The Eucharist—or what many Christians refer to as communion—becomes our ongoing touchstone for the Christian journey. It becomes a place to which we must repeatedly return in order to find our face, our name, our absolute identity, who we are in Christ, and thus who we are forever. We are not just humans having a God experience. The Eucharist tells us that, in some mysterious way, we are an ingested God having a human experience!

This continues in Romans 8:19–25 (as creation), 1 Corinthians 10:16–17, and 11:23–25 (as bread and wine), and in 12:12–13 (as people). In each of these Scriptures, and in an ever-expanding sense, Paul expresses his full belief that there is a real transfer of human and spiritual identity from Christ to Creation, to the elements of bread and wine, and through them to human beings.

Thus Eucharist, like Resurrection, is not a unique event or strange anomaly. Eucharist is the Incarnation of Christ taken to its final shape and end—the very elements of the earth itself. It is all one huge continuum of Incarnation. It is indeed one sacred universe, all things turning around one thing (uni versus), the divine. [1]

Vietnamese Buddhist monk Thich Nhat Hahn (1926–2022) wrote about “Jesus and Buddha as brothers.” On the Christian communion ritual, he writes:

The bread that Jesus handed to you, to us, is real bread, and if you can eat real bread you have real life. But we are not able to eat real bread. We only try to eat the word bread or the notion of bread. Even when we are celebrating the Eucharist, we are still eating notions and ideas. “Take, my friends, this is my flesh, this is my blood.” Can there be any more drastic language in order to wake you up? What could Jesus have said that is better than that? You have been eating ideas and notions, and I want you to eat real bread so that you become alive. If you come back to the present moment, fully alive, you will realize this is real bread, this piece of bread is the body of the whole cosmos.

If Christ is the body of God, which he is, then the bread he offers is also the body of the cosmos. Look deeply and you notice the sunshine in the bread, the blue sky in the bread, the cloud and the great earth in the bread. Can you tell me what is not in a piece of bread? The whole cosmos has come together in order to bring to you this piece of bread. You eat it in such a way that you become alive, truly alive. . . . Eat in such a way that the Holy Spirit becomes an energy within you and then the piece of bread that Jesus gives to you will stop being an idea, a notion. [2]