Dobrý pátek

Ježíš, který z lásky ke všemu stvoření odevzdává svůj život na kříži, se tak nějak solidarizuje (a tedy i s Bohem) se vším trpícím. Černošský katolický teolog M. Shawn Copeland vyzývá ty, kdo chtějí následovat Ježíše, aby podobně truchlili v solidaritě s utrpením lidstva v průběhu staletí:  

Poznat a následovat ukřižovaného Krista znamená poznat a milovat ty děti, ženy a muže, kteří jsou v našem světě chudí, vyloučení a opovrhovaní, odlišní a nevítaní, lynčovaní a ukřižovaní. ... 

Pokud bychom následovali Krista ukřižovaného, slyšeli bychom ozvěnu vřeštění a hořkého pláče v Gaze a v Rafáhu, v Bagdádu a v Bejrútu, v Káhiře a v Kigali. ... 

Pokud bychom následovali Krista ukřižovaného, přitiskli bychom si k srdci slzy, které tekly z očí čerokézských, seminolských a čokotavských dětí, žen a mužů, kteří kulhali zimou a hladem od Oklahomy až po Arkansas, Alabamu a Mississippi. ... 

Pokud bychom následovali ukřižovaného Krista, obnovili bychom slzy, které padaly na podlahy táborů v Osvětimi, Treblince a Sobiboru. . . 

Kdybychom následovali Krista ukřižovaného, získali bychom zpět slzy, které tekly z očí dětí, žen a mužů, kteří se tísnili v chatrných člunech, starých nákladních autech a přepravních kontejnerech, aby se udusili a zemřeli před ploty nataženými přes poušť, na opuštěných kontrolních stanovištích na okrajích venkovských měst a na přísně střežených hranicích poblíž řek a vodních toků. ... 

Pokud bychom s pozorností, úctou a oddaností následovali ukřižovaného Krista, poznali bychom, že slzy, krev a nářky nevinných se vsákly do vzduchu, který dýcháme, prosákly do našich potoků a ... oceánů, do země, do které sázíme a z níž sklízíme a jíme.  

Sledujeme-li s pozorností, úctou a oddaností sténání a slzy týraných a upalovaných, znásilňovaných a mrzačených, zotročených a zajatých napříč staletími, jsme vedeni k zemi pod křížem ukřižovaného židovského Ježíše z Nazareta. ... 

Pokud si my, kteří chceme být jeho učedníky, vzpomeneme na noc před jeho smrtí, jsme vedeni ke stolu, od stolu do zahrady, ze zahrady na nádvoří, z nádvoří na kopec, z kopce do hrobu, z hrobu do života. Na stole je uložen sebedar jeho vlastního těla a krve, zahrada je zalévána jeho slzami a krví a na kříži je uložen, i když ten, kterého zná a miluje, ho zvedá z hrobu, aby ho propustil do překvapení naděje a života.  

[Richard zde: Paschální tajemství, které uctíváme v tomto Svatém týdnu, nemůže být křesťanům jasné bez Kristovy odevzdané lásky k Bohu. Začíná Vtělením a vrcholí Zmrtvýchvstáním - pro něj i pro každého z nás!".]

Good Friday

Surrendering his life on the cross out of love for all creation, Jesus somehow places himself (and therefore God) in solidarity with all suffering. Black Catholic theologian M. Shawn Copeland challenges those who would follow Jesus to likewise grieve in solidarity with humanity’s suffering through the centuries:  

To know and to follow Christ crucified is to know and love those children, women, and men who are poor, excluded, and despised, made different and unwelcome, lynched and crucified in our world. . . . 

If we would follow Christ crucified, we would hear the echoes of ululation and bitter weeping in Gaza and in Rafah, in Baghdad and in Beirut, in Cairo and in Kigali. . . . 

If we would follow Christ crucified, we would press to our hearts the tears that flowed from the eyes of Cherokee, Seminole, and Choctaw children and women and men who limped through the cold and hunger from Oklahoma to Arkansas and Alabama and Mississippi. . . . 

If we would follow Christ crucified, we would recover the tears that fell on the floors of the camps at Auschwitz, Treblinka, and Sobibór. . . . 

If we would follow Christ crucified, we would retrieve the tears that flowed from the eyes of children and women and men who crowded into flimsy boats and old trucks and shipping containers to suffocate and die in front of fences strung across the desert, at abandoned check points on the outer edge of rural towns, and at heavily guarded borders near rivers and waterways. . . . 

If we would follow Christ crucified with attention, reverence, and devotion, we would recognize that the tears and blood and moans of the innocent have been absorbed into the air we breathe, have seeped into our streams and . . . oceans, into the earth in which we plant and from which we harvest and eat.  

If we follow with attention, reverence, and devotion the moans and tears of the brutalized and burned, raped and mutilated, enslaved and captive across the centuries, we are led to the ground beneath the cross of the crucified Jewish Jesus of Nazareth. . . . 

If we, who would be his disciples, recall the night before he died, we are led to a table, from a table to a garden, from a garden to a courtyard, from a courtyard to a hill, from a hill to a grave, from a grave to life. The table holds the self-gift of his very flesh and blood; the garden is watered by his tears and blood; and the cross holds him, even as the One whom he knows and loves lifts him up from the grave to release him into the surprise of hope and life.  

[Richard here: The Paschal Mystery we honor this Holy Week cannot be made clear for Christians without Christ’s surrendering love to God. It begins with the Incarnation and culminates in the Resurrection—for him and for each of us!]