Svatý nápad: Svatá dokonalost

Ctnost: Klid

Vášeň: Hněv [1]

Toto je můj vlastní typ, takže je pro mě snadné o něm mluvit. Jen doufám, že jsem udělal dost vnitřní práce na to, abych byl schopen předložit vyvážený obraz!

Oni jsou idealisté, motivovaní a hnaní dál touhou po pravdivém, spravedlivém a morálním světě. Jsou čestní a spravedliví a dokáží podněcovat ostatní k práci, zrání a růstu. Často bývají nadanými učiteli, ale těžko přijímají nedokonalosti - cizí a především své vlastní.

Začínají už v raném věku internalizovat hlasy, které vyžadují: "Buď dobrý! Chovej se slušně! Snaž se! Nebuď dětinský! Dělej to lépe!" Jako by se už tehdy rozhodli, že si lásku všech kolem sebe zaslouží tím, že budou splňovat taková očekávání a "budou hodní". Tyto náročné hlasy v nich nikdy neutichnou.

Děti prvního typu se zřekly rozvoje svého Pravého já, aby se zavděčily druhým (v mém případě matce) a zasloužily si lásku lidí, kteří jim vyslali signál: "Jsi v pořádku, jen když jsi dokonalý." Jedničky z nich vyhnaly dětství; příliš brzy se musí chovat jako dospělí.

Hledání dokonalosti je specifickým pokušením Jedniček a vládne jejich životu. Jedni jsou vždy frustrovaní, protože život a lidé nejsou takoví, jací by měli být. Jedničky si jsou vědomy povinností a odpovědnosti a často jsou nutkavě dochvilné. Jsou to vážní lidé a málokdy vyprávějí vtipy. Odpočinek a rekreaci si dovolují jen tehdy, když důkladně a úplně dokončí své úkoly. To se však stává jen zřídka, protože vždy se najde něco nebo něco, co by se dalo zlepšit. Především jsou Jedničky zklamané vlastní nedokonalostí.

Protože je svět tak nedokonalý, mohou být Jedni rozhořčení. Zároveň se vyhýbají přiznání hněvu, který je často motivuje. Jednoduše jej považují za další formu nedokonalosti. Svou vlastní zášť (potlačený hněv) dokáží jen stěží vnímat, ale druzí si svůj hřích zpravidla uvědomují mnohem snadněji než oni. To je jeden z důvodů, proč potřebují být ve společenství s druhými lidmi.

Zvláštní ctnost neboli ovoce Ducha, které charakterizuje zralé osoby jakéhokoli typu, je vždy opakem kořenového hříchu nebo vášně. Ovocem ducha Jediného je veselý klid nebo vyrovnanost. Doufám, že v ní nyní žiji po většinu času.

Don Richard Riso a Russ Hudson popisují vznik esence u Jedinců:

V hloubi duše si Jedinci pamatují esenciální kvalitu dokonalosti. Vědí, že na hluboké úrovni se vesmír vyvíjí přesně tak, jak musí. (Stejně jako ve slavném výroku Juliany z Norwiche: "Vše bude v pořádku. Všechno bude dobré.") . . .

Pokračování v uvědomování uvolňuje hluboce moudrou a pronikavou inteligenci, která osvětluje vše, čemu [se] věnují. Když se Jedinci díky trpělivému sebepřijetí a otevřenosti dokážou uvolnit natolik, aby rozpoznali, že tato vlastnost jim je a vždy byla k dispozici, stávají se skutečnými nástroji Božské vůle, jimiž toužili být. [2]

Holy Idea: Holy Perfection

Virtue: Serenity

Passion: Anger [1]

This is my own type, so it’s easy for me to talk about it. I just hope I’ve done enough inner work to be able to present a balanced picture!

Ones are idealists, motivated and driven on by longing for a true, just, and moral world. They are honest and fair and can spur others to work and mature and grow. They are often gifted teachers, but they have a hard time accepting imperfections—other people’s and, above all, their own.

Starting back in their early years they internalized the voices that demand: “Be good! Behave yourself! Try hard! Don’t be childish! Do it better!” It is as if they had decided, even then, to earn the love of everyone around them by meeting such expectations and “being good.” Those demanding voices within them never fall silent.

Type One children have renounced the development of their True Selves to please others (in my case, my mother) and earn the love of people who have sent them the signal “You’re okay only when you’re perfect.” Ones have the childhood driven out of them; too soon they have to act like adults.

The search for perfection is the specific temptation of Ones, and it rules their lives. Ones are always frustrated because life and people are not what they should be. Ones are conscious of duty and responsibility and are often compulsively punctual. They are serious people and seldom tell jokes. They allow themselves relaxation and recreation only when they have thoroughly and completely finished their tasks. But that seldom happens because there’s always something or other that could be improved. Above all, Ones are disappointed by their own imperfection.

Because the world is so imperfect, Ones can be resentful. At the same time, they avoid acknowledging the anger that often motivates them. They simply see it as another form of imperfection. They can barely perceive their own resentments (suppressed anger), but others generally recognize their sin much more readily than they do. That’s one reason why they need to be in fellowship with other people.

The special virtue, or fruit of the spirit, that marks mature persons of any type is always the reverse of the root sin or passion. The fruit of the spirit of the One is cheerful tranquility or serenity. I hope I live there now much of the time.

Don Richard Riso and Russ Hudson describe the emergence of Essence in Ones:

Deep down, Ones remember the essential quality of perfection. They know that, at a profound level, the universe is unfolding exactly as it must. (As in Julian of Norwich’s famous dictum, “All will be well. Every manner of thing will be well.”) . . .

Staying with awareness releases a profoundly wise and discerning intelligence that illuminates all that [they] attend to. When Ones, through patient self-acceptance and open-mindedness, are able to relax enough to recognize that this quality is, and always has been, available to them, they become the true instruments of the Divine will that they have longed to be. [2]