Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.

Pavel Hrdina a Martin Šmídek
| Krása v obyčejných věcech Trappistický mnich Thomas Merton (1915–1968) se zamýšlí nad tím, jak nám vnímání běžných věcí jako uměleckých děl pomáhá rozvíjet náš vnitřní život: Jedním z nejdůležitějších – a zároveň nejvíce opomíjených – prvků na počátku vnitřního života je schopnost reagovat na realitu, vidět hodnotu a krásu v obyčejných věcech, oživit se pro nádheru, která nás obklopuje v Božích stvořeních.... Prvním krokem ve vnitřním životě dnes není, jak by si někteří mohli představovat, naučit se nevidět, neochutnávat, neslyšet a necítit věci. Naopak, musíme začít tím, že se odnaučíme svým nesprávným způsobům vidění, ochutnávání, cítění a tak dále, a osvojíme si několik těch správných.... Při tvorbě či kontemplaci uměleckého díla může psychologické vědomí dosáhnout některých ze svých nejvyšších a nejdokonalejších naplnění. Umění nám umožňuje najít sami sebe a zároveň se v něm ztratit. Mysl, která reaguje na intelektuální a duchovní hodnoty skryté v básni, obraze nebo hudebním díle, objevuje duchovní vitalitu, která ji povznáší nad sebe samu, vyvádí ji ze sebe a zviditelňuje ji na úrovni bytí, o které netušila, že by ji kdy mohla dosáhnout. [1] Hudebník a malíř Scott Avett vzpomíná, jak mu prožívání božského v obyčejném umožňuje tvořit z pevného základu: Vyprázdním své srdce i mysl a upřeně se dívám. Vidím veškerou tu strašlivou krásu, která mě obklopuje. Vůni lesa, kde si život a smrt neustále navzájem ustupují. Slunce, které kreslí jasné tvary na dřevěnou podlahu pokrytou skvrnami barvy, teplo, ve kterém se kočka vyhřívá. Ty samé tvary, které v mizerné hodině vlků namaloval tichý měsíc bledě modrou barvou. Vidím tajemnou mlhu a křišťálové kapky rosy při návratu rána. Sukovitý východní cedr s legračním barytonovým hlasem. Upřímnost v očích ovcí.... Vidím a slyším všechna tato stvoření, neustále se měnící, neustále hlásající Boží slávu. To je láska, ne štěstí. To je radost, ne zdraví. To je pravda, ne historie. Ptám se sám sebe: „Co mám dělat?“ a odpovídám jedinou věcí, kterou znám. „Chovej se jako Bůh. Věř, že jsi sám sebou. Věř, že pravda a láska jsou neoddělitelné. Věř, že právě tento jediný okamžik je tou pravdou.“ Moje slova to nedokážou popsat a já jsem plný zlomenosti. „Jak tě mám milovat?“ ptám se. Jediné, co mohu dělat, je naslouchat. Toužím přijmout další pozvání. Čelím záři bílého panelu. Teď vím, kde mám tyto hodiny strávit. To bylo vše, o co jsem prosil. Na všechny ostatní otázky jsem dostala odpověď, když se mě zeptali: „Jsi ochotná přijmout, že to, kým jsi, je a vždy bylo dost?“ A já jsem odpověděla… „Jsem.“ [2] přeloženo DeepL | The Splendor in Ordinary Things
Trappist monk Thomas Merton (1915–1968) considers how responding to ordinary things as if they are works of art helps develop our interior life: One of the most important—and most neglected—elements in the beginnings of the interior life is the ability to respond to reality, to see the value and the beauty in ordinary things, to come alive to the splendor that is all around us in the creatures of God.... The first step in the interior life, nowadays, is not, as some might imagine, learning not to see and taste and hear and feel things. On the contrary, what we must do is begin by unlearning our wrong ways of seeing, tasting, feeling, and so forth, and acquire a few of the right ones.... In the creation or the contemplation of a work of art, the psychological conscience is able to attain some of its highest and most perfect fulfillments. Art enables us to find ourselves and lose ourselves at the same time. The mind that responds to the intellectual and spiritual values that lie hidden in a poem, a painting, or a piece of music, discovers a spiritual vitality that lifts it above itself, takes it out of itself, and makes it present to itself on a level of being that it did not know it could ever achieve. [1] Musician and painter Scott Avett recalls how experiencing the divine in the ordinary allows him to create from a grounded place: I empty my heart and my mind, and I gaze. I can see all the terrible beauty that surrounds me. The smell of the forest, where life and death make way for each other constantly. The Sun that traces bright shapes on the paint-splattered wood floor, warmth for the cat to bask in. The same shapes that were painted pale blue by the silent moon at the wretched hour of the wolves. I see the mysterious fog and crystal beads of dew at morning’s return. The gnarly eastern cedar with the funny baritone voice. The sincerity in the sheep’s eyes.... I see and hear all these creations, ever-changing, ever proclaiming the glory of God. This is love, not happiness. This is joy, not health. This is truth, not history. I ask myself, “What do I do?” and I answer with the only thing I know. “Act like God. Trust that you are being you. Trust that truth and love are inseparable. Trust that this single moment is that very truth.” My words fail to describe it, and I am riddled with brokenness. “How do I love you?” I ask. All I can do is listen. I long to accept the next invitation. The glow of a white panel faces me. Now I know where these hours are to be spent. This was all that I was asking. Every other question was answered when I was asked, “Are you willing to accept that who you are is, and always has been, enough?” And I answered … “I am.” [2] |
[1] Thomas Merton, No Man Is an Island (HarperOne, 2002), 33–34.
[2] Scott Avett, “Creating Faithfully” Oneing 12, no. 1, Art and Spirituality (Spring 2024): 75–76. Available in print [https://store.cac.org/products/oneing-art-and-spirituality] and PDF download [https://store.cac.org/products/oneing-art-and-spirituality-pdf-download].