Neumím si představit nic proročtějšího než hlásat Ježíšovo evangelium. Není nic radikálnějšího, kontrakulturnějšího než pěstovat a podporovat hodnoty Ducha - lásku, pokoj, radost, trpělivost, laskavost, dobrotu, mírnost, věrnost i sebeovládání - malými i velkými způsoby.

-Cyprian Consiglio, Epifanie

Kamaldulský mnich a písničkář Cyprian Consiglio se dělí o vzpomínky na návštěvu Izraele a Palestiny:

Jedním z nejsilnějších obrazů, které mám ze své krátké, ale intenzivní pouti do Svaté země, je rabín Eli, který byl pravděpodobně nejblíže jednomu z hebrejských proroků, s nímž jsem se kdy setkal. Byl to Izraelec, který byl několikrát zatčen za to, že se solidarizoval s Palestinci a protestoval proti porušování jejich lidských práv..... Stáli jsme na vyvýšeném místě ve východním Jeruzalémě a dívali se na sporná území a rabín Eli ukazoval na různé varianty bezpečnostní zdi, která se hadovitě táhne palestinskou zemí. Ukazoval nám mapu nové osady, která se chystá začít stavět navzdory OSN a USA, čímž by se Palestina fakticky rozdělila na dvě poloviny, čímž by se znemožnila jakákoli možnost, že Palestinci někdy budou mít souvislý kus země, který by mohli nazývat svým státem, a fakticky by se zničilo takzvané řešení dvou států. Rabín Eli řekl: "A tak se ptáme sami sebe: Eli se ptá: "Co je to za čas? Je čtvrt na dvanáct? Je pět minut do půlnoci? Vzhledem k tomuto vývoji si myslím, že je to minuta do půlnoci. Už je skoro pozdě."

Ten okamžik se mi vryl do paměti tak hluboko, že jsem o něm cestou domů v letadle napsal celou píseň s názvem "Minuta do půlnoci", která měla nejblíže k protestní písni ve stylu 60. let, jakou jsem kdy napsal. Jeden z veršů obsahoval verše, které byly mou smutně ironickou verzí slavných veršů z proroka Izajáše: "Své radlice jsme zase porazili v meče / a z háků jsme si udělali kopí." A já jsem dodal: "Změnili jsme zjevení v boj slov / a z našich svatých knih jsme udělali zbraně."

Consiglio zjišťuje, že ho solidarita rabína Eliho s palestinským lidem změnila:

Moji přátelé mi řekli, že když jsem se vrátil z té cesty do Svaté země, moje kázání se změnilo. Bylo plamennější, asi "proročtější". Byl jsem rozpálený frustrací a nabitý energií, kterou jsem cítil, když jsem byl zblízka svědkem situace, která byla zjevně neudržitelná a zjevně nespravedlivá, ale neměla žádné viditelné řešení a nikdo neměl dostatečnou skutečnou morální autoritu, aby vše "napravil". A myslím, že jsem jako nikdy předtím pocítil výzvu být Ježíšovým následovníkem, a zahlédl jsem, jak výsadní postavení máme my křesťané tam ve Svaté zemi i ve světě vůbec, když můžeme stát v průrvě mezi našimi židovskými a muslimskými bratry a sestrami a odvážit se hlásat lásku k našim nepřátelům, odvážit se věřit, že mír je možný, odvážit se vzít Ježíše za slovo.

I can think of nothing more prophetic than to preach the gospel of Jesus. Nothing more radical, more countercultural, than to nurture and promote the values of the Spirit—love, peace, joy, patience, kindness, goodness, gentleness, faithfulness as well as self-control—in little ways and great.

—Cyprian Consiglio, Epiphanies

Camaldolese monk and songwriter Cyprian Consiglio shares a memory of visiting Israel and Palestine:

One of the strongest images I have from my brief but intense pilgrimage to the Holy Land is of Rabbi Eli, who was probably the closest thing to one of the Hebrew prophets I have ever met. This was an Israeli who had been arrested several times for standing in solidarity with Palestinians, protesting the human rights violations against them…. We were standing at a high spot in East Jerusalem looking out over the disputed territories, and Rabbi Eli was pointing out the various iterations of the security wall making its serpentine way through Palestinian land. He was showing us a map of a new settlement about to begin construction in defiance of the UN and the US, which would effectively cut Palestine in half, thus preventing any possibility of Palestinians ever having a contiguous piece of land to call their state and effectively destroying the so-called two-state solution. Rabbi Eli said, “And so we are asking ourselves: What time is it? Is it a quarter to midnight? Is it five minutes to midnight? With this development I think it’s one minute to midnight. It’s almost too late.”

That moment seared so deeply in my mind that on the way home on the plane I wrote a whole song about it called “One Minute to Midnight,” the closest thing to a ’60s-style protest song I had ever written. One of the verses included lines that were my sadly ironic version of the famous verses from the prophet Isaiah: “We’ve beaten our ploughshares back into swords / and made spears of our pruning hooks.” And I added, “We’ve turned revelation to a battle of words / and made weapons of our holy books.”

Consiglio finds himself changed by Rabbi Eli’s solidarity with the Palestinian people:

My friends told me that when I came back from that trip to the Holy Land my preaching changed. It was more fiery, more “prophetic,” I suppose. I was fired up by the frustration and energized by the agitation that I felt witnessing up close a situation that was patently unsustainable and obviously unjust, but with no visible solution and no one with enough real moral authority to “fix” everything. And I think I felt like never before the challenge of being a follower of Jesus, and I glimpsed what a privileged position we Christians have there in the Holy Land as well as in the world at large, to stand in the breach between our Jewish and Muslim brothers and sisters and dare to preach love of our enemies, dare to believe that peace if possible, dare to take Jesus at his word.