Příběh Abraháma je mýtický, prapůvodní příběh, a to do té míry, že se stal zakládajícím mýtem tří monoteistických náboženství:

Judaismus, křesťanství a islám.

-Richard Rohr, Bratři duší

Člen fakulty CAC Brian McLaren popisuje, jak Bůh povolal Abrahama (původně Abrama) a Sáru k nové smlouvě:

Podle starobylých příběhů z knihy Genesis chystá Bůh v našem světě něco překvapivého a úžasného. Zatímco my jsme zaneprázdněni spřádáním zlých plánů, Bůh spřádá dobro..... Zatímco my spřádáme plány, jak využít Boha k získání požehnání pro sebe, Bůh zůstává zaměřen na velký obraz požehnání světa - což zahrnuje i požehnání pro nás v tomto procesu.

Tento vzorec vidíte, když si Bůh vybere muže jménem Abram a ženu jménem Sára. Pocházejí z významné rodiny ve starověkém městském státě známém jako Ur, jedné z prvních starověkých blízkovýchodních civilizací. Jako všechny civilizace má i Ur jedno malé špinavé tajemství: jeho bohatství je postaveno na násilí, útlaku a vykořisťování....

Bůh říká tomuto páru, aby opustil svůj privilegovaný život v této velké civilizaci. Posílá je do neznáma jako poutníky a dobrodruhy. Abram a Sára již nebudou mít k dispozici armádu, bohatství a pohodlí Uru. Budou mít jen slib - že Bůh bude s nimi a ukáže jim lepší cestu. Od nynějška si budou novou cestu razit pěšky.

Důvěra Abrahamova a Sářina v Boží volání je vzorem pro naši víru:

Tento příběh nám také něco říká o pravé víře. Víra je vystoupení z mapy známého a vytvoření nové cesty chůzí do neznáma. Je to odpověď na Boží volání k dobrodružství, vykročení na cestu za dobrem, důvěra, že současný stav není tak dobrý, jak je, a víra v příslib, že lepší život je možný.

Pravá víra není dohoda, při níž využíváme Boha k tomu, abychom získali výhodu nebo zvláštní výhodu či tajnou kouzelnou formuli na úspěch. Není to známka nadřazenosti nebo vyloučení. Pravá víra je o tom, že se připojíme k Bohu v jeho lásce ke každému člověku. Je o hledání dobra spolu s druhými, nikoli na úkor druhých. Pravá víra znamená vidět větší kruh, v němž jsme všichni propojeni, všichni zahrnuti, všichni milováni, všichni požehnáni....

Smutné je, že pro mnoho lidí se víra zredukovala na seznam. Pro některé je to seznam přesvědčení: myšlenek nebo výroků, které se musíme naučit nazpaměť a souhlasit s nimi, pokud chceme být požehnaní. Pro jiné je to seznam toho, co máme a nemáme dělat: rituály nebo pravidla, která musíme plnit..... Abram však neměl mnoho přesvědčení, pravidel ani rituálů. Neměl Bibli, učení, chrámy, přikázání ani obřady. Pravá víra pro něj spočívala v tom, že prostě důvěřoval příslibu, že bude požehnán. Nebyl to způsob, jak být nábožensky založený: byl to způsob, jak být naživu.

The story of Abraham is a mythic, primeval story, so much so that it became the founding myth of the three monotheistic religions: Judaism, Christianity, and Islam.

—Richard Rohr, Soul Brothers

CAC faculty member Brian McLaren describes how God called Abraham (initially Abram) and Sarah to a new covenant:

According to the ancient stories of Genesis, God is up to something surprising and amazing in our world. While we’re busy plotting evil, God is plotting goodness…. While we plot ways to use God to get blessings for ourselves, God stays focused on the big picture of blessing the world—which includes blessing us in the process.

You see this pattern unfold when God chooses a man named Abram and a woman named Sara. They are from a prominent family in an ancient city-state known as Ur, one of the first ancient Middle Eastern civilizations. Like all civilizations, Ur has a dirty little secret: its affluence is built on violence, oppression, and exploitation….

God tells this couple to leave their life of privilege in this great civilization. He sends them out into the unknown as wanderers and adventurers. No longer will Abram and Sara have the armies and wealth and comforts of Ur at their disposal. All they will have is a promise—that God will be with them and show them a better way. From now on, they will make a new road by walking.

Abraham and Sarah’s trust in God’s call is a model for our faith:

This story also tells us something about true faith. Faith is stepping off the map of what’s known and making a new road by walking into the unknown. It’s responding to God’s call to adventure, stepping out on a quest for goodness, trusting that the status quo isn’t as good as it gets, believing a promise that a better life is possible.

True faith isn’t a deal where we use God to get the inside track or a special advantage or a secret magic formula for success. It isn’t a mark of superiority or exclusion. True faith is about joining God in God’s love for everyone. It’s about seeking goodness with others, not at the expense of others. True faith is seeing a bigger circle in which we are all connected, all included, all loved, all blessed….

Sadly, for many people, faith has been reduced to a list. For some, it’s a list of beliefs: ideas or statements that we have to memorize and assent to if we want to be blessed. For others, it’s a list of dos and don’ts: rituals or rules that we have to perform…. But Abram didn’t have much in the way of beliefs, rules, or rituals. He had no Bibles, doctrines, temples, commandments, or ceremonies. For him, true faith was simply trusting a promise of being blessed to be a blessing. It wasn’t a way of being religious: it was a way of being alive.