Jungiánští terapeuti Connie Zweigová a Steve Wolf popisují práci se stíny jako cestu k hlubší morální integritě a intimitě s vlastní duší. 

U většiny lidí ... může větší uvědomění si stínu vést k větší morálce. Carl Jung, který pojem "stín" vymyslel, jej vlastně postavil jako morální problém. Naznačil, že potřebujeme přeorientovat nebo zásadně změnit postoj, metanoia, abychom se mu mohli podívat zpříma do očí - tedy do svých vlastních očí:  

Jedinec, který chce mít odpověď na problém zla … potřebuje především sebepoznání, to znamená co největší poznání své vlastní celistvosti. Musí neúprosně vědět, kolik dobra může vykonat a jakých zločinů je schopen, a musí se vyvarovat toho, aby jedno považoval za skutečné a druhé za iluzi. Obojí je prvkem jejich přirozenosti a obojí se v nich musí nutně projevit, pokud chtějí - jak by měli - žít bez sebeklamu a sebeklamu. [1] 

Tato myšlenka - že čelit tomu nejlepšímu i nejhoršímu v naší vlastní přirozenosti znamená žít autentický život - není nová. Teologové a filozofové mnoha tradic poukazovali na skrytou realitu naší rozpolcené přirozenosti a její tajnou hodnotu..... Krásně to vyjádřil ruský spisovatel Alexandr Solženicyn: "Kéž by někde existovali zlí lidé, kteří zákeřně páchají zlé skutky, a bylo by třeba je jen oddělit od nás ostatních a zničit. Ale hranice dělící dobro a zlo protíná srdce každého člověka. A kdo je ochoten zničit kus svého vlastního srdce?" [2] 

Zweig a Wolf navrhují hledat odpovědi v tajemství toho, co jsme vložili do stínu:  

V průběhu lidských dějin moudré ženy a muži svým způsobem pochopili staré súfijské podobenství o člověku, který hledá klíč pod sloupem veřejného osvětlení, protože tam je světlo, ale ne tam, kde byl klíč upuštěn, tedy ve tmě.  

Dívat se do tmy neboli žít s vědomím stínu není snadná cesta..... Žít s vědomím stínů znamená spíše sledovat okliky; jdeme do trosek, tápeme temnými chodbami a míjíme slepé uličky. Hledáme klíč tam, kde je obtížné ho najít. Práce se stínem nás žádá, abychom se tímto směrem obrátili.  

Žádá nás, abychom přestali obviňovat druhé.  
Žádá nás, abychom převzali odpovědnost.  
Žádá nás, abychom postupovali pomalu.  
Žádá nás, abychom prohloubili vědomí.  
Žádá nás, abychom se drželi paradoxu.  
Žádá nás, abychom otevřeli svá srdce.  
Žádá nás, abychom obětovali své ideály dokonalosti.  
Žádá nás, abychom žili tajemství.  

Navrhujeme, abyste se ke stínu vztahovali spíše jako k tajemství než jako k problému, který je třeba vyřešit, nebo nemoci, kterou je třeba vyléčit. Když přijde Jiný, uctěte tuto část sebe sama jako hosta. Možná zjistíte, že přichází s dary. Možná zjistíte, že práce se stínem je skutečně prací s duší.  

Jungian therapists Connie Zweig and Steve Wolf describe shadow work as a path to deeper moral integrity and intimacy with our own soul.  

For most people … greater shadow awareness can lead to greater morality. In fact, Carl Jung, who coined the term “shadow,” posed it as a moral problem. He suggested that we need a reorientation or fundamental change of attitude, a metanoia, to look it squarely in the eyes—that is, our own eyes:  

The individual who wishes to have an answer to the problem of evil … has need, first and foremost, of self-knowledge, that is, the utmost possible knowledge of their own wholeness. They must know relentlessly how much good they can do, and what crimes they are capable of, and must beware of regarding the one as real and the other as illusion. Both are elements within their nature, and both are bound to come to light in them, should they wish—as they ought—to live without self-deception or self-delusion. [1] 

This idea—that to face the best and the worst in our own natures is to live an authentic life—is not new. Theologians and philosophers in many traditions have pointed to the hidden reality of our split nature, and its secret value…. Russian writer Aleksandr Solzhenitsyn put it beautifully: “If only there were evil people somewhere insidiously committing evil deeds, and it were necessary only to separate them from the rest of us and destroy them. But the line dividing good and evil cuts through the heart of every human being. And who is willing to destroy a piece of his own heart?” [2] 

Zweig and Wolf suggest we search for answers in the mystery of what we have placed in the shadow:  

Throughout human history, wise women and men, in their own ways, have understood the old Sufi parable of the person who looks for the key under the lamppost because that’s where the light is, but it’s not where the key was dropped, which is in the darkness.  

Looking into the darkness or living with shadow awareness is not an easy path…. Rather, to live with shadow awareness we follow the detours; we walk into the debris, groping our way through dark corridors and past dead ends. We look for the key where it is difficult to find. Shadow-work asks us to turn in that direction.  

It asks us to stop blaming others.  
It asks us to take responsibility.  
It asks us to move slowly.  
It asks us to deepen awareness.  
It asks us to hold paradox.  
It asks us to open our hearts.  
It asks us to sacrifice our ideals of perfection.  
It asks us to live the mystery.  

We suggest that you relate to the shadow as a mystery, rather than as a problem to be solved or an illness to be cured. When the Other arrives, honor that part of yourself as a guest. You may discover that it comes bearing gifts. You may discover that shadow-work is, indeed, soul work.