Ve Skutcích apoštolů 10 zažívá apoštol Petr vidění o Boží lásce, která zahrnuje všechny lidi a národy – a nejen lid starověkého Izraele. Autorka Barbara Brown Taylorová popisuje tento klíčový okamžik pro rané křesťanské hnutí. Petr se setkává s pohanem jménem Kornelius a sděluje mu, co se ve svém vidění naučil od Ducha:

Petr nejprve vyprávěl, co se právě sám dozvěděl. „Opravdu chápu, že Bůh nedělá rozdíly, ale v každém národu je [Bohu] milý každý, kdo se [Boha] bojí a koná spravedlnost.“

Kdyby někdo v té místnosti po těchto slovech ještě celou minutu dýchal, něco by s ním nebylo v pořádku. Petr totiž právě řekl něco, k čemu ho nikdo na zemi neoprávnil. Právě otevřel církev těm, které předtím vylučovala – lidem, s nimiž se ani neměl stýkat. Nezeptal se nejprve nikoho v Jeruzalémě. Ani necitoval žádný verš z Písma, aby svá slova podpořil. Své slova založil na čerstvém zjevení, které mu dal Bůh, a na své víře, že Ježíš Kristus je Pánem všech. Ne některých, ale všech.

Ještě než domluvil, sestoupil Duch Svatý na všechny v místnosti, jak na Židy, kteří tam byli s Petrem, tak na celý Korneliův doprovod. Všichni mluvili v jazycích a chválili Boha, takže Petr se sotva mohl prosadit… A všichni byli hned na místě pokřtěni.

Petr se kvůli tomu také dostal do velkých potíží. Když se vrátil do Jeruzaléma, jeho židovští bratři se na něj vrhli… Z jejich pohledu Petr zradil. Překročil hranici mezi Božím lidem a ostatními lidmi. Porušil zákon, který nebyl předmětem vyjednávání a který byl jedinou věcí, díky níž byli tím, čím byli.

Co nejjemněji, jak jen mohl, Petr jim vyprávěl, co se mu stalo, jak mu Bůh tu jednu věc [židovský stravovací zákon] odebral, ale místo toho mu dal něco jiného – vidění, které zahrnovalo všechna stvoření, všechny lidi, u nichž měl právo rozhodovat o tom, zda jsou čistí či nečistí, pouze Bůh. On se nezradil….

„Kdyby Bůh dal jim stejný dar, jaký [Bůh] dal nám, když jsme uvěřili v Pána Ježíše Krista,“ řekl Petr, „kdo jsem já, abych mohl Bohu bránit?“ Když to řekl, všichni ztichli. Potom chválili Boha a říkali: „Tedy Bůh dal i pohanům pokání, které vede k životu.“

Jak často se v církvi snažíme určovat, kam má Duch vanout a kam ne, když jediné, o co nás Bůh požádal, je snažit se držet s ním krok, kamkoli se vydá?

In the Acts 10 , the apostle Peter experiences a vision of God’s inclusive love for all people and nations—and not only the people of ancient Israel. Author Barbara Brown Taylor describes this critical moment for the early Christian movement. Peter meets a gentile named Cornelius and shares what he has learned from the Spirit in his vision:

Peter began by telling them what he had just learned for himself. “I truly understand that God shows no partiality, but in every nation anyone who fears [God] and does what is right is acceptable to [God].”

If anyone in that room breathed for a full minute after he said that, there was something wrong with them. Because Peter had just said something no one on earth had authorized him to say. He had just opened the church to those it had previously shut out, people with whom he was not even supposed to associate. He had not checked with anyone in Jerusalem first. He did not even quote a passage of scripture to back him up. He based what he said on the fresh revelation God had given him, and on his belief that Jesus Christ is Lord of all. Not some, but all.

While he was still speaking, the Holy Spirit fell on everyone in the room, both the Jews who were there with Peter and all of Cornelius’ crowd. Everyone was speaking in tongues and praising God, so that Peter could hardly make himself heard…. And they were all baptized right then and there.

Peter got in big trouble for it too. When he arrived back in Jerusalem, his Jewish brothers jumped all over him…. From their perspective, Peter had sold out. He had crossed over the dividing line between God’s people and other people. He had disobeyed the law, which was not negotiable, which was the one thing that made them who they were.

As gently as he could, Peter told them what had happened to him, how God had taken that one thing [the Jewish dietary law] away from him, but had given him something else instead—a vision that included all creatures, all people, whom God alone had the right to call clean or unclean. He had not sold out….

“If God gave them the same gift that [God] gave us when we believed in the Lord Jesus Christ,” Peter said, “who was I that I could hinder God?” When he said that, everyone got very quiet. Then they praised God, saying, “Then God has given even to the Gentiles the repentance that leads to life.”

How often, in the church, do we try to say where the Spirit may or may not blow, when the only thing God has asked us to do is to try to keep up with it wherever it goes?