Otec Richard učí, že abychom se stali moudrými, musíme se vydat do samotného života a setkávat se s lidmi a místy, která zpochybňují naše myšlení.

Ježíš nás přišel naučit cestě moudrosti tím, že nám přinesl poselství, které nám nabízí osvobození od lží světa i lží uložených v nás samých. Moudrost evangelia vytváří alternativní vědomí, pevnou půdu, na které můžeme skutečně stát, osvobozeni od každého společenského řádu a každé ideologie. Hlásání evangelia nám vytrhává trn z paty a my musíme postavit svůj život na nové základy. Nejprve musíme jednat. Musíme překročit práh a žít jinak, abychom byli nuceni jinak myslet a klást si náročné otázky.

Chceme-li skutečně pochopit pravdu evangelia, musíme překročit práh a vstoupit do solidarity alespoň s jedním člověkem, který je jiný než my. Pokud se například bojíme odlišné kultury nebo náboženství, pak bude nejlepší, když se vydáme tímto směrem. Pokud nás určitá skupina lidí děsí, pak je třeba se s nimi seznámit. Nějakou dobu musíme vydržet být s lidmi, kteří žijí nebo smýšlejí jinak, a naučit se dívat na realitu z jejich pohledu. Ježíš říká, že máme milovat své nepřátele, protože jen tak můžeme pochopit celý obraz. Je to jediný způsob, jak se naučit milovat druhou stranu vlastní duše.

Nemůžeme se to snažit vyřešit rozumem, musíme prostě jednat. Problém se neřeší v hlavě, ale v útrobách, v celém těle (včetně hlavy, ale ta přijde na řadu až později). To mám na mysli, když mluvím o riziku a skoku víry. To je velmi františkánský přístup k životu. Svatý Bonaventura a Duns Scotus kladou lásku jako prioritu před poznání, pravděpodobně navazují na Františkův vlastní bezhlavý skok do života. Nejprve souhlasíme s tím, že se darujeme, a pak pochopíme, ne naopak. V opačném případě se chytíme do pasti nejrůznějších ochranářských důvodů, proč se nemusíme dát životu, a nikdy se do něj neponoříme.

Nejprve musím jednat, a pak pochopím - to znamená, že pochopí celý člověk. Pak budu vědět, co vím. Ale ve skutečnosti nebudu vědět, proč to vím, ani nebudu schopen nabídnout důkaz někomu jinému. Je to tajemná moudrost víry, moudrost, kterou se naučíme, až když jsme na cestě. Tuto lekci nám nemůže dát nikdo jiný, ani papež, ani biblické autority; touto cestou se musíme vydat sami. To je to, co znamená "přednost jednání". Vytrvejte na onom hlubším místě v sobě, kde se nachází "obojí". To je místo duše a místo moudrosti, k němuž musíme směřovat. Nebojte se! Strach pramení z potřeby kontroly a my ji stejně nemáme pod kontrolou.

Father Richard teaches that to become wise, we must move into life itself, encountering people and places that challenge our ways of thinking.

Jesus came to teach us the way of wisdom by bringing us a message that offers to liberate us from both the lies of the world and the lies lodged within ourselves. The wisdom of the gospel creates an alternative consciousness, solid ground on which we can really stand, free from every social order and every ideology. The preaching of the gospel pulls the rug out from under us, and we have to put our life on a new footing. First we have to act. We have to cross over a threshold and live differently, so that we’re compelled to think differently and ask challenging questions.

To get a real grasp of the gospel’s truth, we have to cross over and enter into solidarity with at least one person who’s different from us. For example, if we’re afraid of a different culture or religion, then we’d best head in that direction. If a certain set of people scare us, then we have to get to know them. For a while, we have to endure being with people who live or think differently and learn to view reality from their standpoint. Jesus says we have to love our enemies, because doing so is the only way to grasp the whole picture. It’s the only way to learn to love the other side of our own soul.

We can’t try to solve it with our minds; we simply must act. The problem isn’t solved in the head but in the gut, in the whole body (including the head, but that doesn’t come until later). That’s what I mean when I speak of the risk and leap of faith. This is a very Franciscan approach to life. St. Bonaventure and Duns Scotus put love as prior to knowledge, probably building on Francis’ own headlong dive into life. First, we agree to give ourselves, and then we will understand, not the other way around. Otherwise, we get caught in all kinds of protective reasons why we don’t need to give ourselves to life and we never make the dive.

First I have to act, and then I’ll understand—meaning the whole person will understand. Then I’ll know what I know. But I really won’t know why I know, nor will I be able to offer proof to anyone else. It’s the mysterious wisdom of faith, the wisdom we learn only when we are on the way. Nobody else can teach us this lesson, neither the pope nor biblical authorities; we have to go down this road ourselves. That’s what the “primacy of action” means. Persist at that deeper place in yourself where the “both-and” is located. This is the place of the soul and the place of wisdom toward which we have to move. Don’t be afraid! Fear comes from a need to control, and we are not in control anyway.