Byla egyptskou otrokyní v cizí zemi, daleko od svého lidu a zdánlivě bez ničí ochrany. Bůh však Hagar znal a povolal ji, aby se stala součástí [Božího] plánu.

-Marjorie A. Whiteová, Pět knih Mojžíšových

Ženská teoložka Delores Williamsová (1937-2022) spojuje povolání, které Hagar zažila na poušti, se zkušenostmi afroamerických žen

Ačkoli mnoho témat z dějin afroamerických žen koresponduje s mnoha tématy Hagarina příběhu v Bibli, nic nespojuje tyto dvě ženy tak pevně jako jejich náboženská zkušenost na poušti [viz Genesis 21]..... Mnoho afroamerických otrokyň po sobě zanechalo autobiografie, v nichž vyprávějí, jak se vytrácely na poušť nebo do "kupky sena, kde je zastínila Hospodinova přítomnost". [1] Některé z nich řídily svůj život podle rady svých matek, že nebudou mít "na širém světě nikoho, na koho by se mohly obrátit, kromě Boha" [2] - jako Hagar v závěrečné fázi svého příběhu měla jen Boha, na kterého se mohla obrátit....

Pro mnoho dnešních černošských křesťanek je "poušť" nebo "zkušenost s divočinou" symbolickým termínem, který se používá pro představení situace blízké zkáze, v níž Bůh dává věřící osobně směr, a tím jí pomáhá najít cestu z toho, o čem si myslela, že není cesty.

Williams poukazuje na Boží podporu Hagar jako na trvalý zdroj inspirace a odvahy:

V biblickém příběhu se Hagarina pouštní zkušenost odehrála v pusté a osamělé poušti, kde ona - těhotná, prchající před brutalitou své otrokářky Saraj a bez ochrany - prožila náboženské zkušenosti, které jí a jejímu dítěti pomohly přežít, když se přežití zdálo být odsouzeno k zániku. Jak pro Hagar, tak pro afroamerické ženy znamenala zkušenost s pouští, že stojí zcela osamoceny uprostřed vážných problémů a mohou se spolehnout pouze na Boží podporu.

V důsledku těchto těžkých časových zkušeností a setkání s Bohem se u Hagar a mnoha afroamerických žen projevila víra, která se rozhodla riskovat. Přestože Hagar poslechla Boží příkaz pro svůj život, odvážila se dát jméno Bohu, kterého potkala na poušti. V jistém smyslu je tento Bůh jejím Bohem, a možná ne Bohem jejích otrokářů Abrama a Sarai. Žádná jiná osoba v Bibli Boha nepojmenovává. Mnoho afroamerických žen (otrokyň i svobodných) vážně riskovalo v osvobozeneckém boji černošské komunity. Například Harriet Tubmanová se uprostřed násilí a brutality, které provázely otroctví v Americe, s odměnou na hlavě odvážila osvobodit více než tři sta otroků. V občanské válce sloužila jako špionka a generálka. Říká se, že se spoléhala pouze na Boha, který jí pomáhal a dodával sílu; neměla nikoho jiného, ke komu by se mohla obrátit. O Hagar a mnoha afroamerických ženách tak můžeme mluvit jako o sestrách na poušti, které bojují o život a s pomocí svého Boha se vyrovnávají se situacemi, které mají destruktivní potenciál. [3]

She was an Egyptian slave in a foreign land away from her people and seemingly without anyone’s protection. But God knew Hagar and God called on her to be a part of [God’s] plan.

—Marjorie A. White, The Five Books of Moses

Womanist theologian Delores Williams (1937–2022) connects the call Hagar experienced in the wilderness to the experiences of African American women.

Although many themes in African-American women’s history correspond with many themes in Hagar’s story in the Bible, nothing links the two women together more securely than their religious experiences in the wilderness [see Genesis 21]…. Many African-American slave women have left behind autobiographies telling how they would slip away to the wilderness or to “the hay-stack where the presence of the Lord overshadowed” them. [1] Some of them governed their lives according to their mothers’ counsel that they would have “nobody in the wide world to look to but God” [2]—as Hagar in the final stages of her story had only God to look to….

For many black Christian women today, “wilderness” or “wilderness-experience” is a symbolic term used to represent a near-destruction situation in which God gives personal direction to the believer and thereby helps her make a way out of what she thought was no way.

Williams points to God’s support for Hagar as an ongoing source of inspiration and courage:

In the biblical story Hagar’s wilderness experience happened in a desolate and lonely wilderness where she—pregnant, fleeing from the brutality of her slave owner, Sarai, and without protection—had religious experiences that helped her and her child survive when survival seemed doomed. For both Hagar and the African-American women, the wilderness experience meant standing utterly alone, in the midst of serious trouble, with only God’s support to rely upon.

As the result of these hard-time experiences and the encounters with God, Hagar and many African-American women manifested a risk-taking faith. Though she obeyed God’s mandate for her life, Hagar dared to give a name to the God she met in the wilderness. In a sense, this God is her God, and possibly not the God of her slave holders Abram and Sarai. No other person in the Bible names God. Many African-American women (slave and free) have taken serious risks in the black community’s liberation struggle. For example, in the midst of the violence and brutality that accompanied slavery in America, Harriet Tubman, with a price on her head, dared to liberate over three hundred slaves. She served as a spy and a general in the Civil War. She is said to have relied solely upon God for help and strength; she had no one else to look to. Thus we can speak of Hagar and many African-American women as sisters in the wilderness struggling for life, and by the help of their God coming to terms with situations that have destructive potential. [3]