V této adventní době otec Richard píše o tom, jak rosteme ve víře, když se zbavíme potřeby mít jistotu:

Hlavní herezí západních církví je, že do značné míry změnily samotný význam víry v její pravý opak. Pravá víra zahrnuje nevědět a dokonce ani nepotřebovat vědět, ale my jsme z víry udělali víru vyžadující vědět a trvající na tom, že víme! Brilantně popsaný prvotní hřích nás před tímto pokušením varoval hned na začátku.

Náš příběh o prvotním hříchu lidstva slyšíme v Genesis 2. Ale tento hřích, jak jsme ho nazvali, ve skutečnosti jako hřích vůbec nevypadá. Ve skutečnosti se touha po poznání jeví jako ctnost. Nepřemýšleli jste o tom někdy? "Můžete sice jíst ze všech stromů v zahradě, ale ze stromu poznání dobrého a zlého nesmíte jíst" (Genesis 2,16-17). Proč by to měl být hřích? Vždyť to zní jako něco dobrého!

V semináři jsme tomu říkali morální teologie. Jedli jsme keře ze stromu poznání dobra a zla a snažili se rozhodnout, kdo je dobrý a kdo špatný. Na jiných úrovních se naše poznání bohužel zdokonalilo a dokonce vytvořilo právě tu soudcovskou mysl, před kterou nás Ježíš přísně varoval (viz Mt 7,1-2).

Když vedeme své soudy, málokdy dojde k lásce. Náboženství je téměř vždy zkažené, když je mysl, která potřebuje o všem vynášet morální soudy, pánem namísto služebníka.

Někteří by si mohli myslet, že právě v tom spočívá celý smysl křesťanství: mít možnost rozhodovat o tom, kdo půjde do nebe a kdo ne, kdo je svatý a kdo nesvatý. Je to mnohem více snaha o ovládání než hledání pravdy, lásky nebo Boha. Souvisí to s egem, které potřebuje všechno zaškatulkovat, aby si dodalo pocit "já vím" a "já to mám pod kontrolou"

Hádám, že Bůh věděl, že se náboženství vydá tímto směrem. A tak Bůh řekl: "Nedělej to. Nejezte ze stromu poznání dobrého a zlého."

"Nejezte ze stromu poznání dobrého a zlého. Bůh se nás snaží uchránit před touhou po jistotě, před přílišnou potřebou vysvětlení, řešení a odpovědí. Upřímně řečeno, tyto věci biblickou víru znemožňují.

Zdá se, že Bůh žádá lidstvo, aby žilo uvnitř kosmické pokory. V tomto holdování, místo abychom trvali na rozdělování skutečnosti na dobrou a špatnou, snášíme nejednoznačnost, nesrovnalosti a porušenost všech věcí. Je to náš vrcholný akt solidarity s lidstvem a se světem.

Když je nám dovoleno označit určité jedince za "špatné", téměř vždy následuje pronásledování, obětní beránek a násilí. Když se příliš snadno domníváme, že patříme mezi "dobré" lidi, žijeme do značné míry v iluzi a předsudcích. Říkám to jako věřící člověk, ale náboženství bylo ospravedlněním velké části násilí v lidských dějinách. Bůh chtěl právě toto násilí na počátku podkopat.

This Advent season, Father Richard writes of how we grow in faith by letting go of our need for certainty:

The major heresy of the Western churches is that they have largely turned the very meaning of faith into its exact opposite. True faith involves not knowing and even not needing to know, but we made faith demanding to know and insisting that we do know! The original sin, brilliantly described, warned us against this temptation at the very beginning.

We hear our story of humanity’s original sin in Genesis 2. But this sin, as we’ve called it, really doesn’t look like a sin at all. In fact, wanting knowledge feels like virtue. Haven’t you ever wondered about that? “You may indeed eat of all of the trees in the garden, but of the tree of the knowledge of good and evil you are not to eat” (Genesis 2:16–17). Why would that be a sin? It sounds like a good thing!

In seminary, we called it moral theology. We ate bushels from the tree of the knowledge of good and evil, trying to decide who was good and who was bad. On other levels, our knowledge unfortunately refined and even created the very judgmental mind that Jesus strictly warned us against (see Matthew 7:1–2).

When we lead off with our judgments, love will seldom happen. Religion is almost always corrupted when the mind, which needs to make moral judgments about everything, is the master instead of the servant.

Some would think that is the whole meaning of Christianity: to be able to decide who’s going to heaven and who isn’t, who is holy and who is unholy. This is much more a search for control than it is a search for truth, love, or God. It has to do with ego, which needs to pigeonhole everything to give itself that sense of “I know” and “I am in control.”

I guess God knew that religion would take this direction. So, God said, “Don’t do it. Don’t eat of the tree of the knowledge of good and evil.” God is trying to keep us from a lust for certitude, an undue need for explanation, resolution, and answers. Frankly, these things make biblical faith impossible.

It seems that God is asking humanity to live inside of a cosmic humility. In that holding pattern, instead of insisting on dividing reality into the good and the bad, we bear the ambiguity, the inconsistencies, and the brokenness of all things. It is our ultimate act of solidarity with humanity and with the world.

When we are allowed to name certain individuals as “bad,” persecution, scapegoating, and violence almost always follow. When we too easily presume that we are one of the “good” people, we largely live in illusion and prejudice. I say this as a religious person, but religion has been the justification of much of the violence in human history. God wanted to undercut that very violence at the beginning.