Sedmý základní princip CAC: Pravé náboženství nás vede k prožitku našeho Pravého já a podkopává naše falešné já. Otec Richard učí:

Pravé Já je to, kým jste díky božskému přebývání, Duchu svatému ve vás (Římanům 8,9). Všichni jsme Božími stánky, říká Pavel (1 Kor 3,16). To, co se stalo v Kristu, Pomazaném, je ohlášením toho, co se děje i v nás všech. Jsme dětmi nebe i země, a to obojí zároveň. Velká část díla osvícení spočívá ve spojení těchto dvou identit, stejně jako to udělal Ježíš.

Spojení lidského a božského je to, co znamená být "Kristem" (Kol 1,17-20) a co pro nás znamená být "novým Adamem a Evou” (1 Kor 15,45-49). List Efezským to nemohl vyjádřit o mnoho jasněji: "I vy jste byli opatřeni pečetí Ducha svatého, která byla slíbena - to je zástava vašeho dědictví" (1,13-14). Jen málokterý křesťan byl kdy vážně poučen o svém přirozeném spojení s Bohem a najde si nejrůznější důvody, proč sebemrskačství popírat. Pouze Pravé Já se může odvážit uvěřit dobré zprávě evangelia.

Falešné já neboli menší já se vyznačuje odděleností. Židovská a křesťanská tradice tento stav oddělenosti nazývají "hříchem". Když jsme odděleni od svého nejhlubšího Bytí, nacházíme se ve stavu hříchu. Když jsme odpojeni od svého Pravého Já v Bohu, hledáme různé falešné a návykové způsoby, jak zaplnit svou prázdnotu. Malé nebo falešné Já je to, o čem si myslíme, že jsme, ale naše myšlení to tak nečiní. Je to naše identita vytvořená prostřednictvím kultury, vzdělání, třídy, rasy, přátel, pohlaví, oblečení a peněz. To je vše, co měli Adam a Eva, když opustili zahradu, kde chodili s Bohem. Ale necítíme se kvůli nim příliš špatně nebo dokonce provinile. Zdá se, že zahradu musíme opustit i my. Musíme si vytvořit falešné já, abychom mohli začít; potíž je v tom, že to bereme příliš vážně. Stále odchází - postupně a pak najednou při smrti. Pouze Pravé Já je věčné. Všichni trpíme strašlivým případem mylné identity.

Pravé Já se vyznačuje společenstvím a hlubokou spokojeností. Je v pořádku, právě tady a teď. Pravé Já je nově sladěné Já; hlavním účelem náboženství je vést nás k prožívání tohoto Já, které je tím, kým jsme v Bohu a kým je Bůh v nás. Má to co do činění s účastí na univerzálním bytí, které nás přesahuje. V konečném důsledku náš život není o nás. My jsme o životě! To neznamená, že zůstáváme v Pravém Já čtyřiadvacet hodin denně. Život je tři kroky vpřed a dva kroky vzad. Jakmile však poznáme velký obraz, nikdy se nespokojíme s malým obrazem.

The Seventh Core Principle of the CAC: True religion leads us to an experience of our True Self and undermines our false self. Father Richard teaches:

The True Self is who you are because of divine indwelling, the Holy Spirit within you (Romans 8:9). We are all tabernacles of God, says Paul (1 Corinthians 3:16). What happened in Christ, the Anointed One, is an announcement of what is happening in all of us, too. We are children of heaven and earth, both at the same time. Much of the work of enlightenment is bringing those two identities together, just as Jesus did.

Putting the human and the divine together is what it means to be “the Christ” (Colossians 1:17–20), and what it means for us to be “the new Adam and Eve” (1 Corinthians 15:45–49). Ephesians could not make it much clearer: “You too have been stamped with the seal of the Holy Spirit that was promised—this is the pledge of your inheritance” (1:13–14). Few Christians have ever been seriously taught about their inherent union with God and will find all kinds of self-hating reasons to deny it. Only the True Self can dare to believe the gospel’s Good News.

The false self, or smaller self, is characterized by separateness. Jewish and Christian traditions call this state of disconnectedness “sin.” When we’re separated from our deepest Being, we are in the state of sin. When we are disconnected from our True Self in God, we look for various false and addictive ways to fill our emptiness. The small or false self is who we think we are, but our thinking does not make it so. It is our identity created through culture, education, class, race, friends, gender, clothes, and money. That’s all that Adam and Eve had once they left the Garden where they walked with God. But let’s not feel too bad for them or even guilty ourselves. It seems that we have to leave the Garden. We have to create a false self to get started; the trouble is that we take it far too seriously. It is always passing away—in stages and then all at once at death. Only the True Self is eternal. We all suffer from a terrible case of mistaken identity.

The True Self is characterized by communion and deep contentment. It’s okay, right here, right now. The True Self is the realigned self; religion’s main purpose is to lead us to experience this Self, which is who we are in God and who God is in us. It has to do with participating in a Universal Being that is beyond our being. Ultimately, our lives are not about us. We are about life! That doesn’t mean we stay in the True Self twenty-four hours a day. Life is three steps forward and two steps backward. Yet once we know the big picture, we will never be satisfied with the little picture.