Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Seznam přeložených témat

Překlad meditace CAC ze středy 12. 10. 2022
na téma: Osm základních principů CAC

Potvrzení velké pravdy

Pátá základní zásada CAC : Budeme podporovat skutečnou autoritu, schopnost "autorizovat" život v druhých lidech bez ohledu na skupinu. Richard tuto zásadu zakládá jak na Písmu, tak na Tradici:

Svatý Vincenc z Lérins (zemřel kolem roku 450) v roce 434 jako první definoval slovo "katolický". Učenci jeho definici používali po většinu prvního tisíciletí křesťanství, aby rozeznali pravou víru církve. Vincencova vnitřní zásada byla úžasně jednoduchá a jasná, a přesto také šokující a zdánlivě nemožná: "V samotné katolické církvi je třeba dbát na to, aby se pevně držela toho, čemu se věřilo všude, vždy a všemi." [1] To je skutečně a správně "katolické", jak to vyjadřuje sama síla a význam tohoto slova, které zahrnuje vše téměř univerzálně. Jinými slovy, je-li to pravda, pak to musí být pravda všude a vždy, jinak to pravda není!"

Většina dějin se spokojila s kulturní pravdou, denominační pravdou, národní pravdou, vědeckou pravdou, racionální pravdou, věcnou pravdou, osobní pravdou atd. Všechny tyto pravdy jsou potřebné a užitečné, ale pravé náboženství potvrzuje Velkou pravdu, která přesahuje jakoukoli z těchto omezených pravd. To je to, co činí autentické náboženství ze své podstaty podvratným a ohrožujícím pro všechny systémy moci a kontroly. Vždy říká: "Ano, a!"

Takové uznání "autority" přesahující naši vlastní skupinu je od křesťanů strukturálně vyžadováno tím, že naše Bible obsahuje hebrejskou Bibli! Inkluzivita se cení od samého počátku. V každé křesťanské liturgii se čtou autoritativní texty z Tóry, židovských proroků a spisů Moudrosti. Nasloucháme Abrahamovi, Mojžíšovi a Eliášovi, kteří Ježíše nikdy nepoznali. Důsledky by měly být jasné: od počátku nás učily nekřesťanské autority! Dveře jsou otevřené a musí zůstat otevřené, jinak se z nás stanou izolovaní křesťané namísto katolických.

V Janově evangeliu se pokračuje v používání pojmu Logos (Jan 1,1), který poprvé použil Hérakleitos a řečtí stoičtí filozofové. Pavel je ochoten citovat Athéňanům nežidovské zdroje a světonázory (Sk 17,26-29), aby mohl hlásat univerzálnější poselství. Máme také staletí, kdy se mnozí církevní otcové prvního tisíciletí spoléhali na "pohanské" kategorie Platóna a Aristotela - aby dokázali své křesťanské názory! Tento jasný vzor s Aristotelem bránil Tomáši Akvinskému, aby byl po nějakou dobu uznán a kanonizován. Augustin a Bonaventura si počínali podobně jako Platón. Jistě, katoličtí vědci a teologové dnes vedou významné překrývající se diskuse. To je naše dědictví: využívat univerzální moudrost k učení křesťanské pravdy.

Jestliže se jedná o věčnou tradici, bude se nějakým způsobem stále opakovat na různých úrovních a v různých formách z různých hlasů a oborů. Řečeno skličující větou Vincence z Lérins, bude "věřena všude, vždy a všemi", což je stále nejlepší argument pro Velkou pravdu. Žádná jednotlivá skupina nikdy nepojme velkolepou a vždy tajemnou Boží vládu.

Fr. Richard Rohr, OFM
přeloženo DeepL
Affirming the Big Truth

The Fifth Core Principle of the CAC: We will support true authority, the ability to “author” life in others, regardless of the group. Richard grounds this principle in both Scripture and Tradition:

St. Vincent of Lérins (died c. 450) in the year 434 was the first to define the word “catholic.” Scholars used his definition for much of the first millennium of Christianity to discern the true belief of the Church. Vincent’s in-house principle was amazingly simple and clear and yet also shocking and seemingly impossible: “In the Catholic Church itself, every care should be taken to hold fast to what has been believed everywhere, always, and by all.” [1] That is truly and properly ‘catholic,’ as expressed by the very force and meaning of the word, which comprehends everything almost universally. In other words, if it is true, then it has to be true everywhere and all the time, or it is not true!

Most of history has been content with cultural truth, denominational truth, national truth, scientific truth, rational truth, factual truth, personal truth, etc. These are all needed and helpful, but true religion affirms the Big Truth beyond any of these limited truths. This is what makes authentic religion inherently subversive and threatening to all systems of power and control. It always says, “Yes, and!”

Such recognition of “authority” beyond our own group is structurally demanded of Christians by the fact that our Bible includes the Hebrew Bible! Inclusivity is valued from the start. Every Christian liturgy reads authoritative texts from the Torah, the Jewish Prophets, and the Wisdom Writings. We listen to Abraham, Moses, and Elijah, all of whom never knew Jesus. The implications should be clear: we have been taught by non-Christian authorities from the beginning! The door is opened and must remain open or we become insular Christians instead of catholic ones.

The pattern continues with John’s Gospel using the concept of the Logos (John 1:1), which was first used by Heraclitus and Greek Stoic philosophers. Paul is willing to quote non-Jewish sources and worldviews to the Athenians (Acts 17:26–29) in order to preach a more universal message. We also have centuries of reliance by many first millennium Fathers of the Church upon the “pagan” categories of Plato and Aristotle—to make their Christian points! This clear pattern with Aristotle kept Thomas Aquinas from being recognized and canonized for some time. Augustine and Bonaventure did much the same with Plato. Certainly, Catholic scientists and theologians have significant overlapping discussions today. This is our heritage: using universal wisdom to teach Christian truth.

If it is the Perennial Tradition, it will somehow keep recurring at different levels and in different forms from different voices and disciplines. In Vincent of Lérins’s daunting phrase, it will have “been believed everywhere, always, and by all,” which is still the best argument for Great Truth. No single group will ever encompass the magnificent and always mysterious Reign of God.

Fr. Richard Rohr, OFM

Zde se nacházejí překlady Daily Meditations, jejichž anglické originály se nacházejí na webu CAC. V den jejich vydání je zde nalezneš přeložené strojově pomocí DeepL, zpravidla do druhého dne pak projdou jazykovou úpravou někým z týmu překladatelů :-) Pokud vládneš dobrou angličtinou, přihlas se asi raději přímo u zdroje těchto úvah, tedy na webu CAC. Budeš je pak do své mailové schránky dostávat již k ranní kávě. -mš-