Modlitba Jahve

Přednáška Richarda Rohra na Drew University v roce 2010

Z videozáznamů přeložil Viktor Vlček

Mám dojem, že jste už ode mne slyšeli víc než dost. Děkuji vám za toto obecné pozvání k závěrečné promluvě. Když se mě ptali, jaký úryvek z Písma chci použít, podíval jsem se do našeho lekcionáře, nebyl jsem si jistý, zda je shodný s vaším, myslím, že většinou ano, a toto je naše první čtení pro tento den. Tato pasáž z Efezanů je jednou z nejvíce inspirujících částí Písma. (2.min.) Líbí se mi, jak autor začíná - samozřejmě nevíme jistě, byl-li to Pavel, ale aspoň se prezentuje jako Pavel, a možná to Pavel je, ale to není důležité. "Slyšeli jste přece o milosti, kterou mi Bůh podle svého plánu udělil kvůli vám".

Takže Pavel ví, že je nástrojem, a že to tajemství - a slovo "tajemství" používá asi celkem třikrát, a je krásné, že dovolí, aby zůstalo tajemstvím, což znamená, že se nekonečně vyjevuje, nikdy je nepochopíme, neuzavřeme do žádné formulace, navždy se bude otevírat těm, kteří jsou sami otevřeni. Pak pokračuje (3.min.): "dal mi ve zjevení poznat" Myslím, že když takto mluví, znamená to, nedostaneme se k tomu krok za krokem logickým uvažováním, pokaždé to přichází jako zjevení, jako manifestace, jako milost z neznáma, která ovšem má svou vnitřní autoritu, vnitřní prožitek, jenž dává na srozuměnou: toto je Základ, pevná půda pod nohama. (3:30) Avšak tajemství není jen základ a pevná půda pod nohama, ale - a vím jak je to paradoxní, ale v tu chvíli, kdy stanete na tom Základu, padáte do propasti. Základ a propast zároveň. Tolik jsme usilovali o ten Základ; tolik jsme se snažili ukázat, že my máme ten pravý Základ, že jsme často nedovolili, aby tajemství, mysterium Krista bylo i propastí (4.min). Tato pasáž nás otvírá tomuto neustále rozkrývajícímu se tajemství, které nás vždycky přesahuje, takže nikdo nemůže říct "Mám je." Všichni jsme navždy novici, navždy začátečníci. (4:30.) Dále Pavel říká, že je pouze služebníkem tohoto tajemství, že je to dar milosti, není to nic, čeho bychom byli hodni na základě našich zásluh, je to něco, co nás zve vždy dál, vždy vzhůru a k pokoře. A končí krásnou modlitbou, která je jednou z těch, které zná mnoho křesťanů téměř z paměti, aspoň v mé tradici (5min).

Sešli jsme se tento týden, abychom hovořili o duchovních praxích, doufám, že se mé poznámky z různých stran k tomu tématu přiblížily, ačkoli tomu tématu samotnému jsem se tolik nevěnoval. A tak bych vám to rád v této závěrečné promluvě vynahradil. Jsem přesvědčen, že budoucnost křesťanství je v ekumenismu - to za prvé, a za druhé, že jeho základem bude mnohem více praxe, jednání, spíše než víra v doktríny, které od vás skoro nic nevyžadují. Tedy více praxe než pouhé přináležitosti k té správné skupině. Jak už jsem řekl, vždy jsem zvenčí obdivoval metodisty, právě pro jejich jméno - metody,(6.min) protože oni zřejmě objevili praktiky, díky kterým mohou zakusit ono tajemství, které je propastí, ale i Základem. Ono tajemství, které se neustále rozvíjí. V mém věku často šokuji některé katolíky, když říkám, že nevěřím; je to tak, že učením církve už nevěřím, neboť na jisté úrovni je VÍM. To určitě zní velmi arogantně, ale nemyslím to tak. Chci říct, že s tím, jak ono tajemství zcela konkrétně praktikujete, tak se stává zkušenostním-prožitkovým věděním. Dnes vám chci předat praxi, ve dvou částech, která může změnit váš život.

(7.min) Zmiňuji se o ní v 2.kapitole knihy The Naked Now, od jejíhož vydání mi od lidí přichází spousta mailů, jak ta praxe změnila jejich modlitební život, jejich vnitřní prožívání a vůbec samotnou schopnost vnitřního prožívání. Což je podle mého názoru význam modlitby: schopnost vnitřního prožívání vnější reality. (7:30) A ta praxe je následující: při vědomí, jak těžké je učit snadným věcem; čím jednodušší věc, tím je většinou těžší jí učit. Asi před 6 lety jsem byl na konferenci v hlavním městě Nového Mexika v Santa Fe, šlo o každoroční mezinárodní setkání vědců a zástupců různých náboženství. (8:10) Druhého dne měl přednášku vědec, který byl shodou okolností zároveň židovským rabínem. A ten tvrdil, že my křesťané jsme nikdy nepochopili význam přikázání "Nevezmeš jména Božího nadarmo!".

(8:30) Prý se patrně domníváme, že nemáme říkat věci jako „proboha“, „nedej bože“ a tak podobně (doufám, že takové věci neříkáte) ale to ani zdaleka není význam tohoto přikázání. Nejde o to, zda klejeme či ne. Jakékoli použití posvátného jména Jahve bylo nadarmo. Vyslovit je znamenalo marnivost, domýšlivost. Protože vyslovíte-li je, děláte tak v domnění, že víte, o čem mluvíte.

(9.min) A přitom je to vždy ono tajemství, jež nás vede k pádu do propasti posvátné úcty a údivu. Dále pak řekl: ani my sami Židé netušíme, do jaké míry bylo toto přikázání skutečně zachováváno. Ale víme, co znamenalo. Znamenalo, že za svého života nemáte nikdy svými rty a ústy posvátné jméno Jahve vyslovit.

(9.30) Mělo být vyhrazeno pro to, co je nevyslovitelné. A tak na samotném počátku židovského náboženství stojí kosmická pokora, pokora před vesmírem (kterou si s náboženstvím mnoho lidí moc nespojuje). Tím se v podstatě rozumí: "nevíte, o čem mluvíte, tak o tom nemluvte!" A vidíte, my jsme se i přesto rozhodli o tom mluvit a nabyli jsme přesvědčení, že víme, co rozumíme slovem Bůh.

(10.min) Právě v té době, kdy Židé jméno Jahve nevyslovovali, vešla v častější užívání slova Elohim a Adonai. Ti z vás, kteří jste studovali Hebrejštinu (já ji měl pouze rok a moc dobrý jsem v ní nebyl) tak víte, co mi ten rabín připomněl, a sice, že v hebrejštině se píší pouze souhlásky. A být vzdělaným člověkem znamená, že váš zrak automaticky doplní správné samohlásky.

(10:30) To jsem věděl. Ale co jsem nevěděl, byla ta druhá část; zeptal se: věděli jste, že máte-li souhlásky, z nichž se posvátné jméno skládá, vyslovit správně, nesmíte uzavřít ústa rty, ani použít jazyk? A pokračoval (a lidem v posluchárně plné židovských akademiků tím div nevyrazil dech)

(11.min) uvědomujete si totiž, že ono posvátné jméno nelze vyslovovat, ale pouze dýchat? To jméno je totiž pokus imitovat zvuk výdechu a nádechu (11:15) …

… v sále zavládlo užaslé ticho, jako pokaždé když to lidem říkám. Říkám to lidem kamkoli přijdu (i když se to třeba k tématu moc nehodí) :-) jelikož vím, že vám předávám praxi, jež může navždy změnit váš modlitební život.

(konec prvé části)
 

(2. část)

https://www.youtube.com/watch?v=BCsh_R5-HuA

jelikož vím, že vám předávám praxi, jež může navždy změnit váš modlitební život a vaši zkušenost s Bohem. Neboť ta praxe říká, že Bůh je tak dostupný, tak daný a tak tajemný jako vzduch před našimi ústy.

(0:30) Neexistuje protestantský a katolický způsob dýchání, to doufám víte (smích) a neexistuje černošský a bělošský způsob dýchání, ani homosexuální ani heterosexuální způsob dýchání. Ach, kolik času jsme promrhali ve snaze ovládnout toto tajemství. Vždyť pokud je, co vám tu říkám pravda, pak první slovo které kdokoli z nás když jsme vyšli z matčina těla vyslovil, bylo jméno Boží.

(1:05) Vyslovujete je právě teď, spolu se všemi ostatními, se sedmi miliardami nás na této planetě. Je to to poslední slovo, které kdy vyslovíte. Stačí jen, když si to uvědomíte. Zdá se mi úžasné, jak často nejen v latině a řečtině, ale - a polygloti mezi vámi to vědí lépe než já - i v románských jazycích, jak často jsou slova dech, duch a vítr v těchto jazycích jediné slovo a v Novém Zákoně také. A jak celé stvoření začalo Božím vdechnutím do těla při stvoření Adama. (2.min.) A jak vzkříšený Ježíš dechne na učedníky a připomene jim, že to je odpuštění, je to Duch Svatý, a přece je to jeho dech. Jak úžasné! Nezapomeňte to prosím! Zapomeňte vše ostatní, co jsem tento týden říkal, ale tohle může proměnit váš život. Těm z nás, kteří jsme ve středním věku, budíme se uprostřed noci a pak nemůžeme z různých důvodů usnout, stačí nezabývat se myšlenkami, ale dýchat posvátné jméno a usnete do tří minut. Možná že se teď všichni cítíte propojeni, ale mysl člověku nedovolí se propojit - dech ano! Dechem obejdete rozčilení, podráždění, strachy a úsudky své mysli.

(3.min) Měl jsem za to, že nic lepšího nemohu lidem předat, a vyučuji této praxi už asi šestým rokem, a jednou jsem ji předával na pětidenním setkání 35 kontemplativních učitelů pozvaných ze všech světových náboženství, aby navzájem sdíleli své zkušenosti s kontemplativní myslí a kontemplativní modlitbou.

(3:30) Předával jsem jim tuto praxi v domnění, že Židé ji už budou znát, zjistil jsem však, že ani většina z nich ji nezná, stejně jako většina křesťanů ne, a největší překvapení přišlo od súfijského učitele. Jak víte, súfismus je mystická větev islámu, známá jakýmsi kvazi-erotickým, extatickým pojetím Boha.

(4.min) A v naší františkánské tradici máme za to, ačkoliv dokázat to nelze, že životy sv. Františka a Rúmího se chronologicky překrývaly, víme, že František na cestě k sultánovi v Egyptě prošel Tureckem, takže je to krásná historka, a sice že František a Rúmí se potkali v baru či hospodě někde v Turecku, a pili nebo kouřili, možná obojí, a rozmlouvali o erotické lásce Boží / k Bohu.

(4:30) Jeden můj přítel - ikonograf právě tento příběh maluje. Tudíž jsme vždy měli k súfijcům blízko, dokonce i naše františkánské hábity byly podobné. Tedy ten súfijský kontemplativní učitel ke mně přišel a měl slzy v očích! Poté co jsem zrovna vysvětlil modlitbu Jahve, modlitbu dechu.

(5.min) A řekl mi: Nebudete tomu věřit, ale - znáte etymologii slova Alláh? Odpovím: Je mi líto, ale nevím, asi bych měl, ale nevím. On odvětil, většina lidí ji nezná, tak jako ji nezná u jména Jahve. A zeptal se: mohu se o to s vámi podělit? Řekl: tady máme dvě náboženství, údajně vzájemně ve sporu, údajně pocházející z úplně rozdílných světonázorů (5:30) (my z abrahámovské tradice víme, že to není tak úplně pravda) ale takto dnes lidé bohužel uvažují. Se slzami v očích pokračoval: AL je srovnatelné se španělským určitým členem EL pocházejícím z téhož kořene, význam je "ten", a pak řekl: přidáme-li za Al druhé L, význam se zesiluje na "právě ten" nebo "ten jediný" 

(6.min) nebo "ten zvláštní", "ten definitivní." Dále se většinou píše další A a pak H, avšak správně bychom měli psát apostrof a pak už jen velké samotné H." Připravte se! Řekl: už vám dochází, jaká je etymologie jména Božího? Je to: "to jediné …" (6:30) "to jediné …" a toto jsme učinili Božím jménem. "Ten jediný dech", "ten jediný zvuk." To, co nás všechny a všude obklopuje. A je to tak neviditelné, že to nemůžeme zachytit, nemůžeme změřit, ovládat. Nemůžeme to rozdávat tak, jak bychom my kněží chtěli rozdávat Boha.

(7.min) Neboť je to dané, je to absolutně dané! A absolutně dosažitelné. Takže vám nemohu dát žádnou lepší praxi než tuto. Ona s vámi bude po zbytek života tak jako tak, tedy doufám, že budete dál dýchat :-) Ale nyní, až do konce života, budete vědět, že je to také modlitba. Možná že "TA" modlitba.