Bůh přebývá v Posvátném Kruhu naší existence a protlačuje naše větve ven, do čtyř směrů. Když stojíme oproti Východu (červená) a vycházejícímu slunci, vítáme každý den jako nové zmrtvýchvstání. Když směřujeme na Jih (žlutá), přijímáme jiné se vstřícností, pohostinností a láskou, a při tom vykročíme ven z našeho sobectví. Při pohledu na Západ (černá), jsme zarmoucení, že naše cesta nás nutí opustit všechno k čemu jsme připoutání; všechno co je nám drahé. Vstříc Severu … ...