Výroba svíček pro Ukrajinu

Dolní Kounice 14. 1. 2023

Začátkem ledna nás Jura Brauner informoval, že se mu podařilo sehnat na Slovensku zdarma u jedné firmy 7000 ks plechovek. Vosk už také nějaký měl a kartony shromáždil z modrých kontejnerů na papír. Úžasná práce a skvělý tah „na branku“.

Na setkání brněnských chlapů nám o tom barvitě povídal a také oznámil, že v sobotu 14. ledna bude v Dolních Kounicích vyrábět svíčky pro Ukrajinu a kdo by chtěl pomoct, bude vítán. Výzva zabrala, a tak se nás tam sešlo několik chlapů, včetně pár manželek, přičemž nejmladší generace byla zastoupena Přemkovým Ondrou. Po příjezdu jsme si rozdělili sektory a vrhli se do práce.

Venku na dvoře probíhala příprava vosku. V hrncích se rozpouštěly svíčky, vyndávaly knoty a připravovala tekutina na zalití. Petr s Přemkem se toho bravurně ujali a celý den neúnavně připravovali vosk. S tím souviselo i to, že bylo potřeba větší kusy svící rozdrtit, aby se lépe rozpouštěly.

Uvnitř mezitím probíhalo plnění plechovek kartonem. Nejdříve bylo potřeba ho nařezat na pruhy o výšce plechovky tak, aby otvory v komůrkách byly svisle a vosk tam mohl dobře zatéct a při hoření lépe vzlínat. Jura tam má řezačku, ale bohužel vypověděla poslušnost. Naštěstí byl přítomen zručný elektrikář Tomáš, který ji uvedl spolu s technikem do chodu a řezal po celou dobu potřebné kusy.

Karton se následně stáčel do plechovky tak, aby tam nebyl moc natěsno. Doprostřed plechovky se ještě umístil „středový knot“ vyrobený z asi o 1-1,5 cm širšího proužku lepenky. Vedoucím této přípravy byla jmenována Bohunka, která měla už zkušenost z výroby svíček ve Vesně v Brně na Údolní, kde spolu s Ukrajinkami pár dní předtím svíčky vyráběly.

Ve vedlejší místnosti „zápasil“ Jirka s kartonem a vysouvacím nožem. Musel být velmi opatrný, protože jedním očkem sledoval výsledky 1. kola prezidentské volby a navíc ředí krev, čímž by mu případný neopatrný pohyb mohl být osudný. Připravoval zde úzké „knoty“ (proužky lepenky asi 1 cm široké, opět ve stejném směru vlnek), které se po třech zasouvaly k okraji plechovky.

Práce šla rychle od ruky, takže každých 15 minut byla připravena jedna přepravka 25 svíček na zalití. Ivan, který měl toto na starosti, tak byl stále zásoben velkým množstvím materiálu. Zhostil se toho ale skvěle a velmi odborně. Po prvním zalití počkal, až vosk steče a trochu ztuhne, a potom dolil podruhé. Po pár pokusech jsme zjistili, že plechovky s kartonem nesmí zůstat před zalitím delší dobu venku, protože vše moc zchladlo a vosk při nalévání tuhnul už nahoře a nestékal až dolů. Proto jsme nechávali připravené přepravky uvnitř v teple a vynášeli je až těsně před zaléváním.

Asi po dvou hodinách práce, kdy už jsme měli pár desítek svíček hotových, jsme si řekli, že musíme vyzkoušet, jestli náš pracovní postup funguje. Vzali jsem tedy jednu svíčku a obřadně ji na dvoře zapálili. Hořela krásným plamenem a to nám dodávalo motivaci k další práci.

Kolem poledne jsme si dali pauzu a zasedli v krásné jídelně ke stolu. Jurova Pavlínka mu doma navařila hrnec skvělého guláše, na kterém jsme si moc pochutnali. Někdo se při jídle Jury zeptal na historii domu a díky tomu následoval minimálně půlhodinový monolog, při kterém jsme se hodně nasmáli. Jurovi ale tím pádem guláš vystydnul a dojídal ho studený. Po kávě jsme se v dobré náladě přesunuli na svá stanoviště.

Hotové svíčky jsme umisťovali ve dvou vrstvách do banánových krabic, které se v týdnu odvážely přímo na Ukrajinu do zákopů. Přitom jsme stále pozorovali „naši svíčku“ jestli a jak hoří. I po několika hodinách vydávala pěkný plamen, ale občas bylo nutno nějakým klackem svíčku trochu „prošťouchnout“, aby popel nahoře plamen nedusil.

Celá akce se velmi vydařila. Nejen, že jsme kompletně udělali cca 300 svíček, ale minimálně dalších 400 připravili tak, aby je stačilo jen zalít voskem. Navíc jsme si na vlastní kůži mohli „vyzkoušet“ pomoc Ukrajině. Jedna věc je poslat peníze, aby se Ukrajinci mohli proti ruské agresi lépe bránit, ale druhá věc je, když vyrábíte konkrétní výrobky, které budou sloužit v zákopech, ve sklepech, v krytech. Také jsme si více uvědomili, že i taková obyčejná věc, jako je svíčka, může svým teplem a světlem velmi pomoct. A v neposlední řadě nám tam všem bylo spolu dobře a hezky jsme se pobavili.

Tímto bych chtěl za všechny vyjádřit velký obdiv a uznání Jurovi a jeho rodině. Za touto iniciativou je spousta času a energie, najetých kilometrů a financí. A nejde jen o to sehnání materiálu a iniciování sbírek vosku po kostelích, ale i spousta práce, která není vidět. Jenom úklid po tom našem „sobotním řádění“ určitě zabral řadu hodin.

Jirka Buček

Celý proces svědomitě svým objektivem zdokumentoval Luboš Imramovský,
pro plnou jeho kvalitu fotek klikněte na jeho galerii.

Tři plus jeden Glogarové

z cyklu Cesty víry

V poslední březnovou neděli jsme mohli v pořadu České televize nakouknout do zákulisí rodiny Petra Glogara.

Mě vlastně vždycky fascinovalo začínat nové věci a vlastně něco, co je tvůrčí a zároveň co může mít nějakej přesah.

Jestli tě to zajímá a v neděli jsi to nestihl, můžeš se na pořad podívat ze záznamu ČT. 

Martin