Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr

Archiv 2 akcí z roku 2021 ...

23 - 26. 9. 2021 Mužský příběh - celostátní chlapské setkání v Nesměři

Kráčíme spolu rameno k rameni již více než 20 let.
Pojďme se ohlédnout každý za svou cestou muže,
naslouchejme příběhům bratrů.

 

Na toto setkání každý ze 105 chlapů přišel se svým příběhem, aby se domů vrátil obohacený příběhy ostatních bratrů.

První večer byl ve znamení rituálního odevzdání svého příběhu - svěřeného listu papíru ve formě svědectví, básně, obrazu - do středu společenství. Další pak odeznělo nejdříve v malých radách a potom v neformálním pokecu u "lehkého piva". 

Páteční den přinesl hlubší ponoření. Prvním darem byla životní cesta Miloše a Honzy. Vedla je každého těžkými zátočinami, aby je přivedla k dlouholeté službě kamarádům v albeřickém Domě setkání.

Cesta k tichému zamyšlení vedla rituálním východem stanu skrze hebké podzimní listí, ostrost štěrku, černý popel, ... pocity se střídaly jako v životě.

Po malých radách a volné chvíli přišel čas setkání ve Velké radě. Takovou jsme vlastně zažili poprvé. Vnitřní kruh svědectví a vnější kruhy naslouchání. A možnost přecházet mezi nimi - dávat a přijímat. A opět silná svědectví z našeho života. A také svědectví o tom, jak to vlastně před těmi dvaceti lety začalo. Je až neuvěřitelné, čeho můžeme být společně svědky.

A pak se stan otřásal potleskem a bubnováním, když se děkovalo Václavu Vackovi. Nejen tři silné knihy jeho "Poznámek na neděli", které už více jak 15 let neúnavně týden co týden posílá chlapům a které čerstvě vydané  ležely před ním na stole, ale i to osobní zaujetí a nadšení pro věc hovořily za vše.

A potom večer s ohněm, radostí, s Arnoštovými filmy mistrně zachycujícími uplynulý čas - naši společnou minulost.

Do sobotního dne nás uvedla úžasná přednáška Petra Glogara na téma Kontemplace. Povzbuzeni k práci s naším "falešným já" jsme se odebrali do ticha a klidu stráveného o samotě v přírodě, ve které jsme již mnoho dostali - od řeky, stromů, měkkého mechu, zvědavých obyvatelů lesních pasek.

A odpoledne proto opět bylo o čem povídat. A potěšilo nás i video Steava z Ameriky, to vědomí, že nejsme sami.

A pak přišla liturgie - taková, jakou bychom rádi zažívali častěji během roku - takovou, ve které jsme si sami svědčili životem i Božím slovem.

A potom neděle, závěrečný rituál, přijetí příběhu bratra na cestu, rozloučení ...

Snad ještě více ten požehnaný čas přiblíží Pavlův program, Arnoštovy fotografie a Jakubovo svědectví níže ...

MartinŠ+JirkaB


Obraz první:

Chlapi všech tvarů a velikostí, vřelá objetí s těmi známými, letmé pohledy s těmi neznámými. „Tak co Majkle, jaká u tebe?“. „Hele, moje tělo tady už je, ale mysl je ještě v Chocni.“ Odvětí a odchází. Mám to stejně: je těžké se přepnout do kontemplativní mysli, když člověk ještě před pár hodinami používal jen tu kalkulativní; no, uvidíme, aspoň tady v Nesměři by to mohlo klapnout…

Obraz druhý:

Naše skupinka vypadá sympaticky: Jirka, Vašek, Mario, dva Jardové, z toho dokonce jeden „náš pardubický“ a já. Sdílení jde na hlubinu, jak to mám rád, tady se mi bude líbit :-) V noci chrápu jako mistr řezbář poté, co mými večerními průvodci byli Poutník, Ježek a Rychtář, ale kluci mne nezavrhli - ano, tady se mi opravdu líbí! Druhý den se posvátný kruh kříže, co máme na tričkách, stává oltářem. Víc nemůžu prozradit, abych něco nepropích. Je spirální rada, setkávám se s Martinem „tváří v tvář“ a děkuju mu, co pro mne znamenal: chlapy jsem vlastně poznal hlavně díky němu…

Obraz třetí:

Volno využívám k odpočinku. Je dobré, že tu je kromě rituálů a sdílení ve skupinkách i nějaký volný čas na individuální sportovní aktivity jako třeba spánek. Večer Arnošt chystá film o proběhlých chlapských akcích, hlavně o Fišerce - je povedený jako vždy. Předtím si dáváme sraz s Petrem, kterého Honza učí kouřit lulku, přidává se druhý Honza a dává jeden povedený vtip za druhým, kouříme, popíjíme, je nám absolutně skvěle: prostě kousek nebe na zemi! Přes oblohu právě prolétává ISS, upozorňuje procházející David, a my čtyři zvedáme oči – ano, nebe není tak daleko…

Obraz čtvrtý:

Samota, hledám si vhodný flek, míjím pár chlapů, chce se mi najednou na velkou a odcházím nejbližší zkratkou k řece, kde tak „náhodou“ objevuji to moje ideální místo: výhled na Oslavu, která krásně šumí, nikde nikdo, jen já a Bůh, vlastně příroda všude kolem. Všechno plyne, vidím ty bublinky pěny, co plavou na hladině a představuju si, že to jsou všechny ty starosti a problémy, které se mi točí v hlavě a teď jsou rituálně odnášeny: prostě nechat řeku plynout! Odpoledne bohoslužba s Petrem - tady se člověk opravdu cítí přijímaný, kéž by to v církvi takto běžně chodilo, kéž by to takto někdy poznal i můj syn…

Obraz pátý, poslední:

Loučíme se, opět objetí. Díky, Pavle, Zdeňku, Ivane a další za organizaci! U Roberta si kupuji „Božský tanec“ od RR, ten jsem chtěl už dlouho. S Vaškem a Pavlem cestou zpátky konstatujem, že to bylo skvělé a nevadí nám ani, že kvůli různým uzavírkám jedem do Prahy čtyři hodiny. Je nám dobře, jsme nabití a já si jenom přeju, aby vzpomínka nevybledla až tak rychle a aby, jak se mi to stává, jsem hned doma ve dveřích nedostal od reality nějakou velkou „ránu pěstí“. Zatím dobrý…

Jakub doufající, narozený v Praze, žijící v Kralupech,
skupinkou v Pardubicích, iniciovaný v Nesměři  


Pohoda v Nesměři

Přijel jsem zraněn a plný zlosti,
Hledal pokoj a teplo, kde ohřál bych si kosti,
Hledal jsem potvrzení vlastní hodnoty,
A poslán jsem byl do Oslavy a samoty.

Naslouchal jsem Vašim slovům, bratři,
Najednou nevěděl, zda sem vůbec patřím,
Tak rovné se mi vaše cesty zdály,
Samí milovníci, bojovníci, mudrci a králi.

Ještě, že jsem dostal tuhle skvělou skupinku,
A nezapomněl doma štamprle a lahvinku,
Chlapi povídají svoje drsné příběhy,
Plné bolu, lásky, smutku i něhy.

Na mé nejistoty náplast stále není,
Jen má sebelítost spokojeně zuby cení,
Pak ještě v noci celá chatka děsně chrápe,
Tak buď klidný věř, že já jsem Hospodin, chlape!

Ale včera v lese jsem viděl průhled do nebe,
To dárek od Pána, Petře, pro Tebe,
Ten průhled můžeš na všech svých cestách najít,
A na vzdychání konečně si nechat chuť zajít.

Večer Poutník, Rychtář, teplý Ježek přestal v břiše bouřit,
Pak ráno mohl jsem do červánků oči mhouřit,
Za chvíli domů jedem, chce se mi, či nechce,
Bohem přijatý, i vámi, cítím se tak lehce.

Teď jen, aby mi to pár dní vydrželo,
Jako tady, aby se mi ráno vstávat chtělo,
Doma čekají mne oči, náruč mojí Jany,
Tož chlapi ahoj, jsem Boží syn, milovaný.

autorem jsou všichni členové
skupinky číslo 6 :-)

   Arnoštův pohled ...

Arnošt Toms
... konec archivu roku 2021