6 - 9. 3. 2008 Chlapi v Dolanech II

Už podruhé jsme se rozhodli neuposlechnout zákaz zastavení, který nám svět staví před Ježíšův kříž.

Spolu s Komunitou Blahoslavenství v Dolanech u Olomouce jsme se zúčastnili duchovního cvičení pro muže s tématem

„Vyvolil je, aby byli s ním...“ (Mk 3,14)
Zaslechnout v zástupu
Ježíšových učedníků své jméno,
najít své místo, poznat hlouběji,
kdo jsem a jaké je mé poslání... "

Nebylo nás dvanáct ale čtyřicet šest.
Jinak to tak všechno bylo.

Nechali jsme za sebou zapadnout fortnu kláštera a pokusili se zastavit se, zjistit správný směr a vyrazit znovu na cestu.

Někteří, jak vyznělo z jejich svědectví, se ani zastavit nepotřebovali - spíše chtěli pořádný žduchanec nebo kopanec aby přestali přešlapovat na místě.

Dostali měrou vrchovatou.

Našimi průvodci se totiž stali i Jidáš, Pilát a vojáci vysmívající se Ježíšovi. K těm jsme se asi všichni spíše obraceli zády.

Jenomže, když se člověk obrátí zády k zrcadlu, nic neuvidí ...


A když se pak obrátí ... pak pochopí, proč je ve Starém i Novém zákoně více vět pro pro ty, s kterými bychom raději neměli nic společného (jen si spočítejte kolik toho Hospodin řekl Abelovi a kolik Kainovi, nebo kolik pozornosti je v Janově popisu Poslední večeře věnováno Jidášovi...)

Raději se slyšíme volat Hosana než slyšet Ježíše, že ho naše činy vedou ke kříži ...



Bohu díky, pravda osvobozuje, a milost odpuštění přináší smíření i při pohledu do zrcadla.

Jsme vděční za žehnající ruce, plné Božího světla
(J 20:23).



A začínáme vnímat ten paradox života - ve kterém jsou to spíše zacelené jizvy, které nám dají sílu odolat bouři, než do sebe zahleděná snaha neudělat chybu (1K10:12).


Jak směšné jsou někdy naše pokusy stavět obrané valy a ploty Boží lásce.

A jak lichá představa, že bychom ke Kristu mohli dojít sami, bez společenství, bez živé církve ...



Naše dny jsou naplněny tichem i rozhovory, svědectvím i chvílemi ztišení ...

A pak náhle přijde údiv z poznání, že i naše ruce chtějí a mohou žehnat.

A my i ve své chudobě začínáme rozeznávat Ježíšův hlas volající naše jméno.

Pokorný není ten, kdo se přespříliš ponižuje a zapomíná, že člověk je svým slovem i svými gesty schopen žehnat světům. (Martin Buber)


A tak se přesvědčujeme co dobrého vzešlo z Nazareta (J 1,46)

A cítíme, že zůstáváme na cestě galilejskými vinicemi navzdory i díky bolestem života o kterých si svědčíme.


Prožíváme naplno radost z živé církve, ze společentví.

Radost, která je více než veselostí, protože pramení z té tajemné rány mezi milostí a bolestí. Z protnutých ramen kříže.

Všechno se láme, praská hloub a pouští v sebe světla proud. (Leonard Cohen)

Když jsem dříve slýchával v kostele "bratři a sestry" zazníval mi v tom tón formálního oslovení.

I určitý chlad, který už tak v kostelích bývá ...

Ale tady ta slova dostala život (J1,14) a ten život bylo světlo lidí.



A tak ještě jednou dík za to, že jsme směli s hlukem bubnů a chlapské hřmotnosti vpadnout do dolanské komunity.

Do toho podivuhodného prostředí, ve kterém je
v pozadí sedmiramený svícen a ikony,
v popředí radost z chval, písní a tanců a
vprostřed toho Ježíš (Žd13,8)

... a ještě malý dodatek o vzájemné inkulturaci ...

Chlapi na svých setkáních bubnují - Dolanská komunita zase tancuje. Je to nerozumné a žádná vážnost v tom není a mnohý tím v hloubi srdce zhrdne. (2S 6,16)

Z různých stran proti tomu vedeme boj - nechceme být neplodní (2S6,23) ale šťavnatí a svěží (Ž92,15).




Ve fotbale je dobrým zvykem, že si po dobrém zápase mančafty vymění své dresy - je to přirozeně nehygienický nesmysl - ale každý chlap tomu rozumí.





A (rodní) bratři otcové Stano a Benedikt tomu rozuměli taky velice dobře. A z úsměvů je vidět, že chlapská radost ze života není v rozporu ani se stavem manželským, ani se stavem zasvěceným.

K tomu ještě Honza přidal výklad Kruhu kříže - najdete ho zde.



K tomu, aby se z našich triček stala součást hábitu Komunity blahoslavenství, musela ještě sestra Veronika udělit imprimatur na nápis, co je na tričkách vzadu.

Mladý muž, který neumí plakat je barbar,
Starý muž, který se neumí smát je ubožák (Richar Rohr)


Doufám, že to dopadlo lépe, než kontrola čistoty mého škapulíře matkou představenou po dojezení nudlové polévky :-) Noviciát nezačal nejlépe...

(Prý se škapulíř pere jen jednou týdně, aby byli otcové udržování v pokoře. Ale perou to sestry - aby ten týden aspoň hezky začínal...)

Závěrečné poděkování patří Petrovi Sojkovi, který mě sebral foťák a vyfotil většinu těchto fotek.

Prožili jsme toho přirozeně ještě mnohem víc - na to si vzpomeňte sami nad dalším fotkami (ostatní fotografové najdou po přihlášení návod na umístění fotek zde).

Loučím se odhalením tajemství, jak to bylo s tím (J1,48-50) Nathanaelem ...
 

(v originále není "viděl jsem, jak jsi pod fíkem" ale "slyšel jsem, jak jsi pod fíkem"
- překladatelé si s tím nevěděli rady. My, díky Robertovi, víme.)

Martin Šmídek, 10. 3. 2008