Františkán José Hobday nás povzbuzuje, abychom žili jednoduše, místo abychom o tom jen přemýšleli: 

Někteří lidé obdivují prostý život. Říkají mi, že si chtějí zjednodušit život. Rádi by se zbavili nepořádku. Rádi by chodili svobodně. Ale ve skutečnosti to dělat nechtějí, protože to nedělají. Abychom mohli žít jednoduše, musíme podniknout skutečné kroky. Musíme fyzicky vyklidit přebytky, musíte podniknout kroky, které zabrání jejich hromadění. Nemůžeme to dělat v hlavě. Jednoduchost není jen myšlenka.  

To znamená, že chodí po naší domácnosti s námi. Nastupuje do našeho auta a jezdí s námi do práce. Nakupuje s námi. Naše tělo se na tom podílí. Naše tělo nosí oblečení. Naše tělo jí. Naše tělo se postí. Naše tělo je svátostnou prezentací pro všechny, kdo přijmou, že je skutečné, zdravé a celistvé. Viditelnost prostoty z něj činí svědectví a vysvětluje jeho určitý vliv na ostatní. Prostota je vnitřní harmonie, kterou ostatní mohou vidět….  

Přemýšlení o jednoduchosti nás může zaměstnávat po celá staletí. Výlety do hlavy nikdy nekončí. Lidé mohou donekonečna spekulovat o tom, co lze udělat nebo co je možné a užitečné. Ježíš nespekuloval. Chodil po ulicích. Byl zaprášený, špinavý a pravděpodobně i smradlavý. Byl na slunci. Umytí nohou ocenil natolik, že to Jan zaznamenal. [1] 

Spisovatelka Paula Hustonová se zamýšlí nad tím, jak Ježíš vybízel lidi k prostotě.  

Pokud je prostota přijata celým srdcem a na celý život, vede k často zarážejícímu klidu....  

Přinejmenším část "dobré zprávy", kterou Ježíš přinesl, souvisela s tímto druhem osvobození. Nový zákon je plný ujištění, že tento svět je pro nás bezpečným místem. Ježíš nám znovu a znovu připomíná, že Bůh nás miluje a poskytne nám to, co potřebujeme. "Proto vám říkám: Nedělejte si starosti o svůj život a o to, co budete jíst, ani o své tělo a o to, co budete mít na sobě," říká. "Vždyť život je víc než jídlo a tělo víc než oděv." (Lukáš 12,22-23)....  

Ježíš neslibuje, že se nám bude takto žít pohodlně, ale ujišťuje nás, že i když se lidský život zdá být strašlivým bojem, nejsme na to sami. Říká: "Neboj se už, malé stádce, neboť váš Otec vám rád dává království" (Lk 12,32). Jinými slovy: Zklidněte se. Buďte v klidu. Poslouchejte....  

Důvodů, proč jsem se mohl vydat na cestu jednoduchosti, je nespočet: je to lepší pro životní prostředí; je to "spravedlivější" vůči zbytku světa, když si osvojím jednodušší životní styl; ... je to neskonale příjemnější; jsem příjemnější člověk, když si odpustím věci..... Zjistil jsem však, že abych tento experiment udržel, ... musel jsem se ukotvit v jediné ústřední skutečnosti - ve své touze po Bohu - a nechat všechno ostatní, aby se podle toho zařídilo. [2]  

Franciscan sister José Hobday encourages us to live simply, instead of simply thinking about it: 

Some folks admire simple living. They tell me they want to simplify their lives. They would love to unclutter. They would love to walk freely. But they really don’t want to do it because they don’t do it. To live simply, we must take the actual steps. We must physically clear out the excess, you must take steps to prevent accumulation. We can’t do it in our heads. Simplicity is not just an idea.  

That means it walks around our home with us. It gets in our car and goes to work with us. It shops with us. Our body is in on the act. Our body wears the clothes. Our body eats. Our body fasts. Our body is a sacramental presentation to all who accept that this is real, healthy, and whole. The visibility of simplicity makes it a witness and accounts for some of its influence on others. Simplicity is an inner harmony others can see….  

Thinking about simplicity can occupy us for centuries. Head trips never end. People can speculate forever about what can be done or what is possible and helpful. Jesus didn’t speculate. He walked the streets. He got dusty, dirty, and probably smelly. He was out in the sun. He appreciated a footwash so much that John records it. [1] 

Spiritual writer Paula Huston considers how Jesus invited people to simplicity.  

When adopted with a whole heart and for a lifetime, simplicity leads to an often striking tranquility….  

At least some of the “good news” that Jesus brought had to do with this kind of liberation. The New Testament is filled with reassurances that this world is a safe place for us to be. Time and again, Jesus reminds us that God loves us and will provide what we need. “Therefore I tell you, do not worry about your life and what you will eat, or about your body and what you will wear,” he says. “For life is more than food and the body more than clothing” (Luke 12:22–23)….  

Jesus doesn’t promise that we will find this a comfortable way to live, but he does assure us that even when human life seems to be a terrible struggle, we are not alone. He says, “Do not be afraid any longer, little flock, for your Father is pleased to give you the kingdom” (Luke 12:32). In other words: Calm yourselves. Be still. Listen….  

The reasons I might have set out on this course of simplicity are myriad: it is better for the environment; it is “fairer” to the rest of the world if I adopt a simpler lifestyle; … it is infinitely more enjoyable; I am a nicer person when I let go of things…. I’ve found, however, that to sustain the experiment, … I’ve had to anchor myself in a single central reality—my longing for God—and allow everything else to arrange itself accordingly. [2]