Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr

Myšlenka na pondělí před Popeleční středou -

Hranice liberalismu

Dosáhli jsme hranic liberalismu. Liberalismus je v zásadě filosofie, která hlásá práva, svobody, růst a rozvoj jednotlivce. Má práva, mou kariéru, mou celistvost, mé volby. Druhý vatikánský koncil skutečně potvrdil program, který chrání osobu, růst a svobodu pro každého křesťana. A měli jsme podle toho žít pětadvacet let. Okusili jsme plody toho – Bohu díky – a nechci se k ničemu z toho vracet. Dosáhli jsme ale hranic liberalismu. Nakonec dospíváme k tomu, že vše, co máme, jsou individua hledající svůj vlastní růst, své vlastní štěstí, svůj vlastní rozvoj. Většina kultur od počátku časů by takový světový názor nesdílela.

Existuje málo možností pro společné dobro, pro otevírání se tomu, co je dobré pro celou farnost, celou diecézi a všechny lidi. Společné dobro je to, co je dobré pro svět, nikoli jen co je dobré pro Ameriku nebo pro křesťanství. Člověk se až diví, jak náš lid zapomněl takto myslet. Kdysi to bylo centrálním bodem katolického názoru a morálky.

The Limits of Liberalism

We’ve reached the limits of liberalism.

Liberalism is basically a philosophy that proclaims the rights and the freedoms and the growth and the development of the individual. My rights, my career, my wholeness, my options. Vatican II really affirmed that agenda, protecting the person, the growth and freedom of the individual Christian. And we had to run with it for twenty-five years. We tasted its fruits, thank God, and I don’t want to go back on any of those. But we’ve reached the limits of it. It finally moves to a place where all that we have are individuals seeking their own growth, their own happiness, their own development. Most cultures since the beginning of time would not share this worldview.

There’s little possibility there for the common good, for opening myself to what’s good for the whole parish, the whole diocese, the whole people. The common good is what’s good for the world, not just what’s good for America or good for Christianity. One wonders if our people have forgotten how to think that way. It was once the centerpiece of Catholic vision and morality.

from Letting Go: A Spirituality of Subtraction

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar