Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr

Myšlenka na pátek po první neděli postní -

Vyznání

Vyznání nepatří jen do zpovědnice. Občas – snad i častěji – je třeba udělat je s manželkou, manželem, dětmi, s přítelem – s někým, kdo má sílu rozpoznat a přijmout hříšníka.

Co není přijato, není vykoupeno. To je princip vykoupení, jak to vidím já. Vykoupení nezakoušíme, dokud není zranění přijato, dokud díra v duši (jako slabost v nás ukazující cestu ven) není poznána a někde nahlédnuta a přesně pojmenována.

Ve vězení se snažíme mluvit bez eufemismů a přikrášlování: „Neříkej, že peníze byly ukradeny; řekni, já jsem ukradl peníze. Převezmi zodpovědnost. Tvá matka ti ubližovala, tvůj otec tě nemiloval, to všichni víme. Dobrá, ale převezmeš teď osobní zodpovědnost za to, cos udělal ty sám?“

Smysl osobního převzetí zodpovědnosti vycházející z pravdomluvnosti je nezměrný. Je to posvátné NE, schopnost říct NE svému falešnému já. Člověku dává pocítit hranice, rozpoznat, co je a co není částí mne samého. Dokud to člověk nedokáže, je to nekonečný, beztvarý druh osobnosti bez důstojnosti nebo sebeúcty. Dobrá morálka poskytuje dobré hranice a dobrou identitu.

Confession

Confession is not just for the confessional. Sometimes, maybe even more often, it needs to be done with a wife, husband, child, friend – someone who has the power to recognize and receive the sinner.

What is not received is not redeemed: That’s the principle of redemption, as far as I’m concerned. Redemption isn’t experienced until the wound is received, until the hole in the soul – the weakness within that shows the way out – is recognized and somewhere looked at and named exactly for what it is.

In jail we try to talk without euphemisms and niceties: Don’t say the money got stolen; say, I stole the money. Take responsibility. Your mother hurt you, your father didn’t love you, we all know that. Now will you take personal responsibility for what you did‘?

The sense of personhood that comes from truthfulness is immense. It’s the sacred no, the ability to say no to the false self. That gives one a sense of having boundaries, of knowing what is part of oneself and what isn’t. Until a person can do that there is an endless, amorphous kind of personality without dignity or self-respect. Good morality provides good boundaries and good identity.

from Breathing Under Water: Spirituality and the 12 Steps

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar