Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Myšlenka Richarda Rohra na čtvrtek 2. týdne adventního -

Desáté přikázání

Za celý svůj život jsem jako katolický křesťan neslyšel kázání o desátém přikázání. Nelze kázat na téma „Nebudeš dychtit po majetku svého bližního“, protože západní společnost je na tom dychtění založena. Říká se tomu kapitalismus. Masová reklama nás přesvědčuje, že potřebujeme věci, které ve skutečnosti nikdo z nás nepotřebuje. Do představ o tom, co je pro život potřebné, zasévá zmatek. Úroveň potřeb narostla do takové úrovně iluze a rafinovanosti, že věci, které dříve byly naprostým luxusem, se staly nutností. V naší kultuře lidé nemají sami ze sebe dobrý pocit, pokud příští dovolená nebude luxusnější než ta loňská, pokud vše není vylepšováno – a to vše v době, kdy většina Božího lidu hladoví.

Blahobytný Západ udělal štěstí čímsi nemožným. Vytvořili jsme pseudoštěstí, pseudoúspěch, pseudobezpečí, jež nikdy lidské srdce neuspokojí. Většina Božího lidu je nucena učit se hledat štěstí a svobodu na mnohem prostší úrovni. Evangelium říká, že právě tam je vždycky štěstí k nalezení.

To je asi nejtradičnější, nejstaromódnější, nejkonzervativnější evangelium, a to se nikdy nezmění. Musíme si to stále opakovat: existuje desáté přikázání.

The Tenth Commandment

I’ve never in my years as a Catholic Christian heard a sermon on the Tenth Commandment. We can’t possibly preach on “Thou shalt not covet thy neighbor’s goods” because Western society is based on that. It’s called capitalism. Mass advertising tells us we need things none of us need. It sows confusion about what’s important for life. The level of need has moved to such a level of illusion and sophistication that what were once ultimate luxuries have become necessities. In our culture, people cannot feel good about themselves unless next year’s vacation is more luxurious than last year’s, unless everything is upgraded – while most of God’s people on this earth starve.

The affluent West has made happiness impossible. We’ve created a pseudo-happiness, a pseudo-success, a pseudo-security that will never satisfy the human heart. Most of God’s people are forced to learn to find happiness and freedom at a much more simple level. The gospel says that’s where happiness is always to be found.

That is about as traditional, old-fashioned, conservative a gospel as there, is, and it will never change. We have to keep saying it: There is a Tenth Commandment.

from Preparing for Christmas With Richard Rohr

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar