Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Myšlenka Richarda Rohra na úterý dvacátého sedmého týdne v mezidobí -

Odvaha k celistvosti

Pravá spiritualita bude nutně propojena s problémy světa, s úkoly společnosti, s chudými, s politikou. Jestliže oddělíte lidské problémy, otázky utrpení a společnosti, oddělíte duši. Lidské problémy jsou klíčem k vašemu vlastnímu stínu, k tomu, čeho se bojíte, co popíráte a nenávidíte. V rukou lidí na okraji, příslušníků jiných ras, náboženství, ideologií a pohlaví spočívá dar pro nás. Proto homosexualita lidi tolik ohrožuje. V mnoha případech je to poslední tabu.

V homosexuálním člověku máme mužský a ženský obraz v jednom. Proto se gayů a lesbiček hrozně bojíme. Jsou obrazem toho, co bychom my všichni měli integrovat, jsou obrazem kontra-sexuálna. My všichni bychom měli v sobě samých spojovat mužství a ženství. Jsme tak zděšeni onou celistvostí, že ti, kdo ji představují, jsou ve většině kultur založených na nadvládě a patriarchátu nenáviděni.

Je zajímavé, že pro více holistické kultury, jako jsou američtí Indiáni a někteří Asiaté, není homosexualita žádným tabu. Tyto kultury snadno rozpoznávají tajemství a paradox všech lidských věcí.

A true spirituality

A true spirituality necessarily is going to be involved with the issues of the world, with the issues of society, of the poor, of politics. When you cut off the human issues, the issues of suffering and society, in fact, you have cut off the soul. Human issues hold the key to your own shadow, what you are afraid of, what you deny and what you hate. The marginalized, those of other races, religions, ideologies and gender usually hold a gift for us. That’s why homosexuality is so threatening to people. In many ways it is the last taboo.

In the homosexual person we have the image of masculine and feminine put together in one person. That’s why we are terribly afraid of gays and lesbians. They are an image of what we all need to integrate, the contrasexual. We’ve all got to put the masculine and the feminine together within ourselves. We are so terrified by that wholeness that those who represent it are hated in most cultures based on domination and patriarchy.

Interestingly, more holistic cultures such as the Native Americans and some Asiatics have no taboo against the homosexual. These cultures recognize more easily the mystery ”nd paradox of all things human.

from “Naming the Father Hunger” interview notes

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar