Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na (26. prosinec) -
| Svedeni k solidaritě
Papež Jan Pavel II. ve své encyklice Laborem Exercens říká mnoho dobrých věcí. Říká, že v současnosti nejlepším jménem pro dokonalou křesťanskou lásku „agapé“ je solidarita. Mysleli jsme si, že solidarita znamená být hodní a poskytovat podporu, ale v konečném důsledku to znamená setrvat se zlomeností a dovolit, ať nás dovede, kam je třeba, a být ochotni zaplatit příslušnou cenu. Ježíše toto přivedlo na kříž. Myslím, že solidarita s bolestí, se slabostí, dokonce i s příznaky smrti ve společnosti je možná tím nejlepším jménem pro lásku v dnešním světě, zvláště pro lásku mužnou – pro onen rys lásky vyjadřovaný jak muži, tak ženami. Nikdo z nás by se nenechal dobrovolně přitlouct na kříž, ani by se dobrovolně nepostavil na stranu utiskovaných ve společnosti. Jen okolnosti nás tam proti naší vůli dovlečou a nakonec nám už nezbyde žádná elegantní cesta ven. Nejsme obraceni ze své vůle, jsme obraceni proti své vůli. Krok po kroku nás Bůh svádí a přivádí k solidaritě. | Seduced Into Solidarity
Pope John Paul II says many good things in his encyclical Laborem Exercens. He says the best name today for agape love, for perfect Christian love, is solidarity. We thought solidarity was being nice and affirming, but ultimately it’s to stay in there with brokenness and let it lead you where it will, and to be willing to pay the price. It led Jesus to the cross. I think solidarity with pain, with weakness, even with the signs of death in society might be the best name for love in the world today, especially for masculine love, a side of love expressed by both men and women. None of us would choose to be nailed to the cross, or freely take the side of the victims in society. Circumstances will unwittingly trap us there and finally there will be no noble way out. We’re not converted willingly; we’re converted in spite of ourselves. Step by step, God seduces and draws us into solidarity. from A Man’s Approach to God
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC z pátku 26. 12. 2025 na téma: Kristus ve všech věcech Univerzální Kristus Františkánská sestra a vědkyně Ilia Delio se zaměřuje na teologii vtělení a univerzální povahu Kristova tajemství: Křesťanské poselství spočívá v tom, že Bůh se stal tělem [řecky sarx neboli "hmota"] - nikoliv část Boha nebo jeden jeho aspekt, ale celý nekonečný, věčný Bůh Stvořitel se stal hmotou. Tvrzení - Bůh se stal tělem - je tak radikální, že je …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
