Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na pondělí 4. týdne adventního -
| Jsem úplná absurdita a paradox
Lidé jsou podivná stvoření; jsme současně velmi dobří i velmi hříšní. Tyto vlastnosti se vzájemně neruší. Víra znamená žít a vydržet v tomto paradoxu. Ti, kdo mají prostor, aby v nich mohly koexistovat tyto dvě zdánlivě protichůdné pravdy, jsou ti, kdo dokáží rozpoznat Boží království. Absurdnost lidské skutečnosti je nešokuje; už se s ní ve svém nitru střetli. Nepřítel není tam venku, nepřítel jsme my. Když tento paradox nahlédnou, přestávají proti světu bojovat. Přestávají svět nenávidět a vyhýbat se mu. Jsou svobodní k tomu, aby žili v té „prahové“ existenci, kterou nazýváme „království Boží“. Proč hovoříme o prahu? Protože existuje práh mezi domovem a venkem. Žijeme na tomto rozhraní, na úzké cestě, která vede k životu (Mt 7,13–14), mezi dvěma nezpochybnitelnými pravdami. Dokážete v tom „meziprostoru“ žít? Starat se a současně se vůbec nestarat? Ti, kdo to dokáží, budou svobodni pro království Boží. Mohou svobodně projít, protože nemají žádný svůj „rajón“ – ať už je tím majetek, identita, pověst nebo vlastní image –, který by museli chránit a udržovat. Zkušenost s rozhraním prahu nás stále bije do tváře – totiž svým paradoxem. | I Am Utter Absurdity and Paradox
People are odd creatures: We are at the same time very good and very sinful. These qualities do not cancel each other out. Faith is to live and to hold onto that paradox. Those with room for those two seemingly contradictory truths to coexist are the ones who can recognize the Kingdom of God. The absurdity of human reality will not shock them: They’ve already faced it inside themselves. The enemy is not out there, the enemy is us. And when they see the paradox, they stop fighting the world. They stop hating and avoiding the world. They’re free to live that threshold existence that we call the Kingdom. Why call it threshold? Because the threshold is between the house and the outside. We live on the boundary, on the narrow road that leads to life (Matthew 7:13-14), in between two undeniable truths. Can you live in that in-between? To care yet not care at all? Those who can will be free to welcome the Kingdom. They are free to pass through because they don’t have any turf – whether possessions, identity, reputation or self-image – to protect or maintain. The threshold experience is always getting slammed in the face – with paradox. from Preparing for Christmas With Richard Rohr
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC z neděle 21. 12. 2025 na téma: Kristus ve všech věcech První vtělení Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh.... Všechno vzniklo skrze něj a bez něj nevzniklo nic. Jan 1,1.3 Otec Richard Rohr, čerpající z moudrosti františkánské teologie, píše, že Vtělení začíná nejprve zrodem kosmu, tedy dávno před narozením Ježíše: Co Bůh zamýšlel v těchto prvních okamžicích stvoření? Byl Bůh před vznikem vesmíru …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
