Hinduisté a buddhisté jsou před námi, lidmi západními, kus napřed, pokud jde o to, co jejich mladí považují za ideály. Jsou vedeni k ideálu svatosti, vnitřní svobody, vnitřní pravdy spíše než k vnějšímu úspěchu. Náš rozběh za vnějším úspěchem nám poskytl úžasné výhody v rámci vědecké a průmyslové revoluce, ale Asie a Afrika jsou schopnější vítězit nad vnitřním světem. Moudrost je tu dodnes ideálem, který spojuje.

Při svých cestách jsem byl rád, že zvláště v Africe jsou téměř všeobecně stále živé obřady dospívání a iniciační obřady. Jsou to v podstatě tříměsíční „katechismy“, které fungují. Mladé lidi odvádějí k moudrým mužům a ženám rodu a vyučují je, co je moudrost: „To je to, co nás drží pohromadě jako národ. To je to, za čím stojíme, to je to, co jsme, to jsou naše hodnoty.“ A když se tito mladí mužové a ženy vracejí z těchto setkání, vědí, kdo jsou.

V naší kultuře stále hledáme hodnoty, v něž chceme věřit, k nimž bychom se mohli upnout. Na Západě trvá nyní dospívání, doba otevřené volby, až do věku třiceti dvou let! V některých kulturách končí doba dospívání již v šestnácti sedmnácti letech. Často to vidíte na sebedůvěře mladých lidí, kteří nacházejí své základy a význam daleko dříve.

Soudím, že jsme ve skutečnosti zakrnělí a paralyzovaní tím, že je před námi příliš široká možnost volby. Už nejsme rozvinutým světem, jsme světem přerozvinutým.

Hindus and Buddhists are way ahead of us Westerners in terms of what their young people idealize. They’re led to idealize holiness, inner freedom, inner truth, rather than simply outer success. Our drive for outer success has given us tremendous advantages in terms of the scientific and industrial revolutions, but Asia and Africa are more able to triumph over the inner world. Wisdom is still idealized as the value that binds them together.

During my travels I was glad to see, in Africa especially, the almost universal puberty rites and initiation rites still in place. Basically they are intense, three-month “CCD programs” that work. The young people are taken apart by the wise men or women of the tribe and taught what wisdom is: “This is what holds us together as a people. This is what we stand for, this is who we are, these are our values.” And when those young men and women return from those kind of groupings, they know who they are.

In our culture we’re forever searching for our values, what we want to believe in, what we might want to commit ourselves to. Adolescence, the time of open options, now lasts until age thirty-two in the West! In some cultures adolescence really ends as early as sixteen and seventeen. You often see that in the self-assurance of young people who find their ground and meaning much earlier.

I suspect we actually are stunted and paralyzed by having too many options. We are no longer the developed world; we are the overdeveloped world.