Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Sny mládí
Hinduisté a buddhisté jsou před námi, lidmi západními, kus napřed, pokud jde o to, co jejich mladí považují za ideály. Jsou vedeni k ideálu svatosti, vnitřní svobody, vnitřní pravdy spíše než k vnějšímu úspěchu. Náš rozběh za vnějším úspěchem nám poskytl úžasné výhody v rámci vědecké a průmyslové revoluce, ale Asie a Afrika jsou schopnější vítězit nad vnitřním světem. Moudrost je tu dodnes ideálem, který spojuje. Při svých cestách jsem byl rád, že zvláště v Africe jsou téměř všeobecně stále živé obřady dospívání a iniciační obřady. Jsou to v podstatě tříměsíční „katechismy“, které fungují. Mladé lidi odvádějí k moudrým mužům a ženám rodu a vyučují je, co je moudrost: „To je to, co nás drží pohromadě jako národ. To je to, za čím stojíme, to je to, co jsme, to jsou naše hodnoty.“ A když se tito mladí mužové a ženy vracejí z těchto setkání, vědí, kdo jsou. V naší kultuře stále hledáme hodnoty, v něž chceme věřit, k nimž bychom se mohli upnout. Na Západě trvá nyní dospívání, doba otevřené volby, až do věku třiceti dvou let! V některých kulturách končí doba dospívání již v šestnácti sedmnácti letech. Často to vidíte na sebedůvěře mladých lidí, kteří nacházejí své základy a význam daleko dříve. Soudím, že jsme ve skutečnosti zakrnělí a paralyzovaní tím, že je před námi příliš široká možnost volby. Už nejsme rozvinutým světem, jsme světem přerozvinutým. | The Dreams of Youth
Hindus and Buddhists are way ahead of us Westerners in terms of what their young people idealize. They’re led to idealize holiness, inner freedom, inner truth, rather than simply outer success. Our drive for outer success has given us tremendous advantages in terms of the scientific and industrial revolutions, but Asia and Africa are more able to triumph over the inner world. Wisdom is still idealized as the value that binds them together. During my travels I was glad to see, in Africa especially, the almost universal puberty rites and initiation rites still in place. Basically they are intense, three-month “CCD programs” that work. The young people are taken apart by the wise men or women of the tribe and taught what wisdom is: “This is what holds us together as a people. This is what we stand for, this is who we are, these are our values.” And when those young men and women return from those kind of groupings, they know who they are. In our culture we’re forever searching for our values, what we want to believe in, what we might want to commit ourselves to. Adolescence, the time of open options, now lasts until age thirty-two in the West! In some cultures adolescence really ends as early as sixteen and seventeen. You often see that in the self-assurance of young people who find their ground and meaning much earlier. I suspect we actually are stunted and paralyzed by having too many options. We are no longer the developed world; we are the overdeveloped world. from Letting Go: A Spirituality of Subtraction
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar