Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na pátek dvacátého prvního týdne v mezidobí -
| Hlásejte evangelium
V některých částech Střední Ameriky a Asie je v církvi neuvěřitelná vitalita. Kolem víry je tam takový rozruch, že jsem tam chtěl rovnou zůstat. Když jsem řekl: „Možná bych tu mohl žít,“ lidé mi bez výjimky říkali: „Ne, ne, vrať se do Ameriky, ta se musí obrátit a skutečně poznat evangelium. My tě tady ve Střední Americe nepotřebujeme,“ říkali v žertu. „My to tu bez tolika kněží zvládáme ve skutečnosti lépe. Ty jdi zpátky a hlásej evangelium v Severní Americe.“ My jsme první svět. Jsme lid, kterému bylo v mnoha směrech nesmírně přáno. A není důvodu cítit kvůli tomu nějakou vinu. Vytváříme velkou církev střední vrstvy a mentalitu, která je s tím spjata, je třeba razantně oslovit evangeliem. Naše Centrum v Novém Mexiku si právě toto vzalo za svůj úkol. Dokud nebude církev střední vrstvy nahlížet život ze strany Ježíšovy (totiž zdola), pak bude většina světa i nadále žít de facto v našem otroctví, podporujícím náš životní styl i naše iluze. | Announce the Gospel
There is an unbelievable vitality in the Church in parts of Central America and Asia. There’s such excitement about faith that I felt like staying there when I visited. When I said, “Maybe I should stay here,” people, without exception, said, “No, go back to America. It’s America that has to be converted and really recognize the gospel.” “We don’t need you down here in Central America,” as they’d jokingly say. “We’re actually doing better without so many priests. You go back and preach the gospel in North America.” We’re First World. We are a people who have been graced unbelievably on many levels. And there’s no point in feeling guilty about that, but ours is the large middle-class Church, and the mentality that goes with that must be challenged by the gospel. Our center in New Mexico has taken this as its task. Until the middle-class Church sees life from the Jesus side (the underside), much of the world will continue to live as our de facto slaves, subsidizing our life-style and our illusions. from Letting Go: A Spirituality of Subtraction
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC ze čtvrtka 27. 8. 2026 na téma: Pravé já a falešné já Boží sláva v nás Otec Richard se poprvé setkal s pojmy „pravé já“ a „falešné já“ díky trapistickému mnichovi Thomasovi Mertonovi (1915–1968), který prožil mystický zážitek na rohu ulic Fourth a Walnut (dnes Fourth a Muhammed Ali Boulevard) v Louisville ve státě Kentucky. Merton napsal: V centru našeho bytí se nachází bod nicoty, který není dotčen hříchem ani iluzí, bod čisté …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
