Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr

Myšlenka na pátek po třetí neděli velikonoční -

Katolický pohled na svět: tradice

Říká se, že katolická církev pohlíží na dějiny v řádu staletí. Tak například jeden kardinál prý řekl, že bychom měli být schopni projednat otázku křtu dětí přibližně do roku 2020. Do té doby prý budou lidé vyzrálí a pochopí, že ideálem je křest dospělých. Ale v tomto okamžiku k tomu ještě nejsou připraveni. Tomu se říká myslet ve velkých tazích. Katolická církev, ať už je to dobře či špatně, takovým způsobem uvažuje. Jsme tu už dlouhou dobu. Chrání nás to před okamžitými módními trendy v kultuře, ale prožívat s tím přítomnost bývá tak obtížné.

Třeba jste potkali sestru, která vás učila na vysoké škole, nebo dobrého kněze či moudrého katolického laika, kteří v sobě měli onen hluboký smysl pro čas, dějiny, tradici a budoucnost. Je to tradice s velkým „T“. Je to onen velký katolicismus. Je ale smutné, že mnoho lidí, kteří si o sobě myslí, že jsou tradicionalisté, mají v sobě jen smysl pro tradici s malým „t“. Většina konzervativců a přívrženců obnovy tradičních přístupů se však váže spíše k mýtům dětství než k velké Tradici. Síly velké Tradice nás všechny posouvají za hranice naší soukromé zóny pohodlí – ať již jsou to síly liberální nebo konzervativní.

The Catholic Worldview: Tradition

It is said the Roman Church looks at history in terms of centuries. For example, we should be ready to deal with the problem of infant Baptism by about 2020, one cardinal was to have said. By that time people will have matured and understand that the ideal is adult Baptism. But right now they’re not ready for that. That’s thinking in the big picture. The Catholic Church, for good and for ill, thinks that way. We’ve been around for a long time. It does keep us from momentary cultural fads, but it makes it hard for us to live in the moment.

I hope you’ve met a sister who taught you at college, or a good priest or wise Catholic layperson who had that profound sense of time, history, tradition and the future. That’s Tradition with the big T. That’s great Catholicism. The unfortunate thing is that so many people who think they are traditionalists have only a sense of tradition with a little t. Most conservatives and. restorationists are more committed to their childhood myths than to the Great Tradition. The Great Tradition forces all of us to move beyond our private comfort zone, both liberals and conservatives.

from Why Be Catholic?

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar