Abychom pro sebe objevili správný rytmus modlitby, modlitby, která by byla v souladu s naším temperamentem, musíme naslouchat způsobům, jakými k nám promlouvá sám Bůh. Jak nejlépe zpomalit a vstoupit do dialogu zjevení a odpovídat? To je u každého z nás odlišné.

Potřebuješ třeba nějaké svaté místo, možná místo, kde k tobě už dříve Bůh promluvil. Snad je to někde venku v přírodě, snad na nějaké židli nebo před Nejsvětější svátostí. Možná to je poslední lavice v kostele. Je to místo, na které se můžeš vracet, usadit se tu a hledat Boží tvář. Nejjednodušší forma modlitby je tato: každého dne prostě na nějakou chvilku, je-li to možné, hledat Boží tvář. Vědět, že sis s Bohem pohlédl do očí, žes dovolil Bohu, aby na tebe pohlédl.

Jestliže jsi spíše typ přemýšlivý, pak právě myšlenky tě dovedou k onomu dialogu zjevení a víry. Je-li to tvůj styl, použij k tomu knihu. Nemysli si ale, že samotné čtení knihy už je dialog. Musíš dojít k tomu, abys promlouval k Bohu ze svého srdce, ve vztahu já-ty, obyčejnými slovy, jako bys mluvil ke komukoli jinému. Vyslovuj to, co opravdu cítíš, ne to, co si myslíš, že cítit máš. Když pociťuješ depresi, selhání, vnitřní zápas, pak právě to máš přinést Bohu. Všechno to jsou data. Neexistuje žádná „roztržitost“.

In order to discover the right rhythm of prayer for us, the prayer that works with our temperament, we must listen to the ways that God speaks to us. How do you best slow down and enter into the dialogue of revelation and response It’s different for each of us.

You may need a holy spot, perhaps a place where God has spoken to you before. Maybe it’s out in nature, maybe it’s a certain chair or before the Blessed Sacrament. Maybe it’s in the last pew in church. It’s that place where you can return to and sort of settle back and seek God’s face. That’s the simplest form of prayer: Each day simply seek, for a moment, if possible, the face of God. Know that you’ve looked at God eyeball to eyeball, and you’ve let God look at you.

If you’re more the thinking type, ideas will lead you into that revelation-and-faith dialogue. Use a book, if that’s your style. But don’t think that reading the book is itself the dialogue. You’ve got to end by talking to God from your heart, person-to-person, with ordinary words like you’d talk to everybody else. Speak out of what you’re really feeling, not what you think you’re supposed to be feeling. If you’re feeling depression, failure, competition, that’s what you bring to God. Everything is data. There are no such things as distractions.