Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr

CC BY-NC-SA 4.0

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Myšlenka Richarda Rohra na čtvrtek v oktávu velikonočním -

Vítězství vzkříšení

Ježíšovo dobrovolné vydání sebe sama bylo svobodným přijetím všeho stvoření, a to právě v jeho slabosti a nedokonalosti. Rozhodl se, že se stane bratrem lidstva, a tím, že se zcela vydal Bohu, všechny své bratry a sestry zve s sebou k témuž vztahu. Ježíš tímto vyhlašuje a oslavuje mateřství a otcovství Boha. Ježíšovo zmrtvýchvstání znamená, že Bůh tento vztah potvrzuje. Ježíš se stává naším zaslíbením, naší zárukou, naším vítězstvím!

Ve vzkříšení Ježíš přechází z individuální tělesnosti do naprosté přítomnosti. Hmota se tak stala duchem – který je nespoutaný, bez omezení, dává možnost, abychom se v něm sdíleli a v něm i komunikovali. „Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého“ (J 20,21–22).

Tak vítězství vplynulo v to, že Ježíš se stává silou (Duchem) a tím je univerzálně přístupný. Naše otevření se této lásce – síle – je víra. On zemřel – a my jsme vstali!

Sami sebe osvobodit nemůžeme. Můžeme být vysvobozeni láskou někoho jiného. Ježíš byl v úplnosti vysvobozen jedině láskou Jiného. Tato sebevydanost ve víře ku podivu neničí ego nebo individualitu, ale ve skutečnosti je tvoří a obnovuje. Neboť nejvyšší formou sebevlastnění je schopnost sebeodevzdání.

The Victory of Resurrection

The voluntary self-gift of Jesus was his free acceptance of all creation – even in its weakness and imperfection. He chose to become brother to humanity, and by giving himself to God totally, he invites all of his brothers and sisters with him in that same relationship. Jesus thus proclaims and celebrates the universal Motherhood and Fatherhood of God. The raising up of Jesus is God’s confirmation of this relationship. Jesus becomes our Promise, our Guarantee, our Victory!

In the Resurrection Jesus passes from individual bodiliness to total presence. Matter has thus become spirit – which is boundless, limitless, shareable and communicable. “ ‘ As the Father sent me, so am I sending you.’ After saying this he breathed on them and said: ‘Receive the Holy Spirit’” John 20:21-22).

Thus the victory worked out in Jesus becomes power (the Spirit) whereby Jesus is universally available. Our opening to this love-power is faith. He died, and we arose!

We cannot free ourselves. We can only be set free by the love of another. Jesus is totally set free only by the love of the Other! Amazingly, this faith-surrender does not destroy the self or individuality, but it actually creates it and recreates it. For the highest form of self-possession is the capacity to give oneself.

from unpublished sermon notes

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar