Sloužím jako vězeňský kaplan ve městě Albuquerque. Mám radost z toho, že můžu pro ty lidičky ve vězení kázat. Nemají naši rafinovanost a neutápějí se ve světech slov, kde se všechno zamlžuje. Je jim velice jasné, co to je smrt, je jim jasné, co ničí lidi a jak je to ničí. V jejich myšlení prostě není mnoho sebeobrany, protože jejich situace je nutí vyrovnat se s realitou.

Jedna z mých tří nedělních mší je pro ženy. Tyto ženy mají samy ze sebe hrozné pocity. Z nějakého důvodu mají přece chodit do vězení muži – muži jsou špatní. Ale ženy nemají být špatné – ženy jsou dobré. Ženy mají děti. Ženy jsou moudré. Tyto ženy ve vězení nesou dávku viny navíc.

Stále se mne ptají: „Proč jsem tady? Co jsem udělala?“ Jejich děti jsou doma a ony jsou ve vězení. A jak mají říct svým dětem, že jsou ve vězení a že jejich matka je špatný nebo zlý člověk?

Abych jim mohl duchovně sloužit, musím se ponořit do míst, kam se vy ani já moc často nedíváme. „Náboženství“ nestačí; tyto ženy se musí doškrábat zpátky k víře – k víře samy v sebe a v Boha, který je zdánlivě opustil. Nejenom jejich vlastní chyby jim říkají, že jsou špatné, ale zatracuje je i struktura jejich reálného světa.

V tomto systému je mnohé nutně založeno na zájmu vládnoucí třídy. Jako příklad rád používám páté a šesté přikázání. Jeden teolog se kdysi ptal, proč nejsou žádné výjimky ze šestého přikázání „Nesesmilníš!“, zatímco páté přikázání „Nezabiješ!“ se dá obejít. Je to proto, že vlády a mocní vždycky chtěli mít své výmluvy, aby mohli zabíjet. A my jsme jim dali ospravedlnění pro trest smrti a pro „spravedlivou“ válku. Tomu říkám institucionalizovaná temnota.

Pavel popisuje to samé s použitím předpsychologického jazyka: „Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla“ (Ef 6,12). Ať už mluvíme o „světě“, mocnostech a silách nebo o strukturálním hříchu, vždy se snažíme popsat převládající sílu, pomocí které sám systém se snaží nás hnát ke zlu. Takovému korporativnímu zlu se dá čelit jedině korporativním dobrem – osamocený individualismus ni­kdy nepřežije.

Ženy a muži ve vězení potřebují pozitivní společenství stojící proti negativnímu společenství režimu. V současnosti tomu říkáme podpůrná skupina; potřebovali bychom, aby se tomu říkalo církev.

I’m a jail chaplain in Albuquerque. I’m delighted by the way I can preach to those guys in the jail. They don’t have all of our sophistication, and they’re not lost in worlds of words whereby everything is made vague. It’s very clear to them what death is, very clear to them what’s destroying people and how it’s destroying people. There simply isn’t a lot of self-protection in the psyche because their situation is forcing them to face reality.

One of my three Sunday Masses there is for women. These women feel so bad about themselves. For some reason, men are supposed to go to jail; men are bad, you know. But women aren’t supposed to be bad; women are good. Women have children. Women are wise. These women in prison carry an extra dose of guilt. They’re constantly asking me, “Why am I here? What’d I do?” Their children are at home, and they’re in jail. And how do they tell their children they’re in jail and their mother’s a bad person or an evil person?

To be any kind of minister for them, I have to dig into places that you and I don’t often look. “Religion” isn’t enough; these women have to scratch their way back to faith – faith in themselves and faith in a God who seems to have abandoned them. It’s not just their own mistakes that tell them they are bad, the structure of their reality also condemns them.

By necessity much of the system is based on the self-interest of the dominant class. The examples I love to use are the Fifth and Sixth Commandments. A theologian once asked, “Why were there no exceptions to the Sixth Commandment, ‘Thou shalt not commit adultery,’ while we find ways around the Fifth Commandment, ‘Thou shall not kill’?” Because the governments, the powers that be always wanted to have their excuses for why they could kill. And we gave them their justifications for capital punishment and “just” war. I call it institutionalized darkness.

Paul uses the pre-psychological language of his time to describe the same: “For it is not against human enemies that we have to struggle, but against the Sovereignties and Powers who originate the darkness of this world, the spiritual army of evil in the heavens” (Ephesians 6: 12, JB). Whether we speak of “the world,” principalities and powers or structural sin, we are in each case trying to describe the overarching power that the system itself has in driving us toward evil. Such corporate evil can only be countered by corporate good – individualism alone will never survive.

The women and men in jail need a positive community to stand against the negative community of the system. Now we call it a support group; we need to call it the Church.