Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr

Myšlenka na sobotu osmnáctého týdne v mezidobí -

Plevel a pšenice

Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: ,Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel?‘ On jim odpověděl: ,To udělal nepřítel.‘ Sluhové mu řeknou: ,Máme jít a plevel vytrhat?‘ On však odpoví: ,Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici. Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘ (Mt 13,27–30)

Tato pasáž je jistě jednou z nejvíce přehlížených, nejméně vlivných, nicméně z Ježíšova přímého učení nejvíce potřebných. Prezentuje dvojznačný charakter reality způsobem, na který, jak se zdá, jsme nebyli připraveni. Obraz plevele a pšenice neměl povětšinou žádný vliv na rozvoj naší morální teologie, našeho sebepojímání nebo naší trpělivosti se všemi institucemi a s druhými lidmi. Lidé se teď honí za principy jin a jang z východních náboženství, jako kdyby to bylo nějaké nové pravé učení. A jako obvykle – totéž už nám řekl Ježíš: jen my jsme neposlouchali.

Mluvili jsme však alespoň o velikonočním tajemství jako o onom tajemství víry, jak je obsaženo v liturgické aklamaci: „Tvou smrt zvěstujeme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste!“ Ale dokonce ani zde často nepřekládáme jazyk mýtu do lidských vzorců, na které mýty poukazují. Třeba to nikdy nevyústilo ve výrok: „Půlka bude temná, polovina bude jasná – znovu a znovu.“ Anebo: „Bez ohledu na to, kde, kdy a jak to bude, život vždycky bude jak agónií, tak i extází.“

Na poli najdeme jak plevel, tak pšenici a obojí musíme nechat růst společně. Kolik času jsem spotřeboval tím, že jsem se pokoušel vytrhat svůj plevel! Vytrhnout jej sice nemůžeš, ale nikdy nepochybuj, že tady je! A tak svátost pokání není svátostí anihilace hříchu nebo dokonce zbavení se ho. Jde spíše o to smířit se s tím „proklatým plevelem“ na poli a odpustit mu.

Weeds and Wheat

The servants came to the owner of the field, and said, “Where did the weeds come from?” “An enemy has done this to us,” he answered. And the servant said, “Do you want us to go and weed it out?” Rut he said, “No, because if you pull out the weeds, you will pull out the wheat with it. Let them both grow until the harvest, and at harvest time I will separate the two.” (Matthew 13:28-30)

This passage has to be one of the most overlooked, least influential, yet most needed of Jesus’ direct teachings. It presents the ambiguous character of reality in a way that we were not ready for, it seems. The image of the weeds and the wheat has had almost no effect on the development of our moral theology, our self-understanding, or our patience with all institutions and with one another. Folks now chase after the yin and yang of Eastern religions as if they are a new, honest teaching. As usual, Jesus already said it: We just didn’t hear.

We did, at least, speak of the “Paschal Mystery” as the mystery of faith, and the new liturgy proclaims, “Christ has died, Christ is risen, Christ will come again.” But even there, we don’t often translate mythic language into the human patterns that myths point to. Maybe it never computed into “Half will be dark, half will be light, again and again.” Or, “No matter where, when or what, life will be both agony and ecstasy.”

The field contains both weeds and wheat, and we must let them grow together. How much time I have wasted in trying to pull out my weeds! You cannot really pull them out, but don’t ever doubt they are there! Thus, the Sacrament of Penance is not the sacrament of the annihilation of sin, or even getting rid of sin. It is more reconciliation with and forgiveness of those dang weeds in the field.

from unpublished sermon notes

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar