Starý muž, který se neumí smát, je trouba.
Richard Rohr
Kdo jsme?
Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.
Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.
Pavel Hrdina a Martin Šmídek
Myšlenka Richarda Rohra na pondělí osmnáctého týdne v mezidobí -
| Jsme lidé hluboce zranění
Je-li nějaké učení církve, které jsem postupně začal oceňovat, pak je to pojem prvotního hříchu. Stále méně a méně pochybuji o tom, že jsme všichni infikováni jakýmsi druhem tragické nákazy, že všichni jsme v samém svém jádru hluboce zraněni. Dříve jsem si to věru nemyslel. Vyšel jsem z velmi optimistického chardinovského pohledu na svět. Po sedm let budování komunity jsem ale vídal až příliš mnoho veselých, bezvadných lidí, kteří přišli a mysleli si, že jsou dokonalí. Po třech měsících jsem viděl, že jsou právě tací jako my ostatní. Za sedm let se nevyskytla žádná výjimka. Všichni jsme hluboce zranění a všichni jsme byli nakaženi. Lidé nejsou celiství, a přece stále touží po svatosti, po celistvosti. Proto jde Ježíšovo povolání ke svatosti ruku v ruce s povoláním ke službě uzdravování. Vlastně bychom mohli říci, že je to téměř vše, co Ježíš dělá: káže a uzdravuje, káže a uzdravuje, káže a uzdravuje. Pro zralé lidi je kázání samo již uzdravováním a uzdravování je samo svým kázáním. | We Are Deeply Hurt People
If there’s one teaching of the Church that I’ve grown to appreciate, it’s the concept of Original Sin. I have less and less doubt that all of us are infected with some kind of tragic flaw, that all of us are deeply wounded at the core. I never really used to think that way. I came out of the very optimistic, Chardinian worldview. Now, after seven years building community, I’ve seen too many jolly, fine, together people come on the scene and think they were perfect people. After three months, I’d see they’re just like all the rest of us. There hasn’t been an exception in seven years. We all are deeply hurt people, and we’ve all been infected. People are not whole and yet they constantly long for holiness, for wholeness. That’s why Jesus’ call to holiness is paralleled by the healing ministry. In fact, you could say that’s almost all Jesus does: preach and heal, preach and heal, preach and heal. For the mature ones, the preaching is already healing and the healing is its own sermon. from The Price of Peoplehood
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
Překlad meditace CAC z pondělí 3. 8. 2026 na téma: Jób a tajemství utrpení Hluboce cítit, hluboce poznávat Otec Richard poukazuje na Jobovo utrpení a zármutek jako na vzor pro nás samotné: V hebrejských Písmech nacházíme Joba, jak prožívá některé z nejběžnějších emocí spojených se zármutkem, včetně popření a hněvu. Prvních sedm dní Jobova pobytu na „hnojišti“ (Job 2:8) bolesti tráví v tichosti, což bychom mohli nazvat šokem nebo popřením. Poté se v …
Role mužů v dnešní době
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar
