Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.
Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání.
Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.
Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.
Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování.

Pavel Hrdina a Martin Šmídek
| Katolický pohled na svět: jednotný lid
V katolicismu žije jistý druh holismu, jakési mystické přání propojovat všechny věci a zjišťovat, že všechny věci již propojeny jsou. Není proto divu, že se katolicismus po celé své dějiny pohybuje směrem k mysticismu. Mystici mají hluboký smysl pro to, že vše je spojeno. Oni život nerozškatulkovávají, neboť hluboce zakoušejí, že Bůh je střed a všechny věci jsou s tímto středem spojeny. Jejich kruh se rozpíná do daleka a do široka a uvnitř něho je dostatek prostoru pro všechno. Mystici jsou tím nejlepším v katolické tradici. Jsou to lidé široce otevření, kteří dokáží pojmout všechno: víru, inteligenci, politiku, přírodní vědy i vědy humanitní. Doufám, že ve svém životě jste ovlivněni alespoň jedním velkým katolickým učitelem. Fascinují nás tím, že vše propojují dohromady, aby to stavěli do područí evangelia a Krista. Pohleďme třeba na Thomase Mertona, Dorothy Day, Grahama Greena, Teilharda de Chardin, Flannery O’Connor, kardinála Newmana, Thomase Mora. Takové lidi vytváří naše církev. Vynořují se z holismu katolické tradice. Jestliže katolické školy už takové lidi neprodukují, pak se musíme ptát, proč preferujeme propagandu, právo a řád a přípravu na zaměstnání před výchovou k moudrosti. | The Catholic Worldview: Whole People
In Catholicism there is a kind of holism, a kind of mystical desire to connect all things and a realization that all things are already connected. It’s no surprise, therefore, that Catholicism throughout its history moves toward mysticism. Mystics have a profound sense that all is united. They don’t departmentalize life because they know deeply that God is the center, and all things are connected to the center. Their circle is very wide and broad, and there is room for everything inside of it. Mystics are the best of the Catholic tradition. They’re wide-open people, with room to integrate everything: faith, intelligence, politics, science and the humanities. I hope in your lifetime you have at least one great Catholic teacher. They fascinate you, pulling everything together and making it all subservient to the gospel and to Christ. Look at Thomas Merton, Dorothy Day, Graham Greene, Teilhard de Chardin, Flannery O’Connor, Cardinal Newman, Thomas More. Our Church creates this kind of people. They emerge out of the holism of the Catholic tradition. If Catholic schools are no longer creating such people, we must ask why we prefer propaganda, law and order, and job preparation to education in wisdom. from Why Be Catholic?
|
Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com
„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)
Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.
Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.
O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život.
P. Petr Glogar