Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr

Myšlenka na pondělí dvacátého šestého týdne v mezidobí -

Pozitivní sexualita

Mohu-li katolickou tradici v jedné věci kritizovat, pak v tom, že za dva tisíce let nebylo jediné století, kdy bychom měli pozitivní učení o naší sexualitě nebo o našem emocionálním a tělesném já. I přes existenci Písně písní a několika osvícených světců, nikdy neexistovalo obecné pozitivní učení, jak integrovat pocity našeho těla a mysli. A tak jsou mnozí z nás, dokonce i klérus, v emocionální oblasti dětmi. Reagujeme a hyper-reagujeme, cítíme, aniž bychom věděli, jak máme cítit, a své city potlačujeme. Výsledkem jsou vředy, deprese, alkoholismus. Učili nás základům logiky, měli jsme základní kurz metafyziky. Kam se však poděla výuka základů emocionality?

Afektivita, intelekt a vůle: všechny tyto tři schopnosti musí být otevřeny Bohu. Bůh k nám může promlouvat skrze naše city, skrze naše emoce, skrze zkušenost naší tělesnosti. Dovolili jsme si soustavně nazývat své tělesné funkce, své vášně „upadlou“ součástí lidství. Nicméně naše emoce nejsou více upadlé než intelekt nebo vůle! Možná, že jako křesťané nejdeme do postele s každým, nicméně mnozí s nás – kněží i laici – uléháme s pocitem moci, chtivosti a nadřazenosti. A to nás vzdaluje Bohu stejně jako kterýkoli hřích těla.

Positive Sexuality

If I can fault Catholic tradition in one area, it’s that there’s never been a single century in two thousand years when we have had positive teaching on our sexuality, or on our emotional and bodily selves. Despite the Song of Songs and a few enlightened saints, there’s never been general positive teaching on how to integrate our bodies, minds and feelings. So a lot of us, even the clergy, are emotional babies. We’re reacting and over-reacting, feeling, not knowing how to feel, repressing feelings, and therefore getting lots of ulcers, alcoholism and depression. We had Logic 101 in seminary; we had Metaphysics 101. Where was Emotions 101'?

Affection, intellect and will: All three of these must be open to God. God can speak to us through our affections, through our emotions, through our experience of our bodiliness. We’ve allowed ourselves continuously to name our bodily functions, our passions, as humanity’s “fallen” part. Yet our emotions are no more fallen than intellect or will! Ivfaybe we good Christians don’t sleep around, but a lot of us – priests and lay – go to bed with power, greed and superiority. That keeps us just as far from God as any sin of the flesh.

from The Price of Peoplehood

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar