Naše doba si žádá zadostiučinění. Narodili jsme se do naprosto jedinečného období, kdy těmi skutečnými hodnotami je mít, vlastnit a něčeho dosáhnout. Máme iluzi naplnění, a dokonce ještě nebezpečnější iluzi, že totiž máme právo naplnění očekávat, a to naplnění teď, pokud jen jsme dost chytří a rychlí a pro dosažení svých cílů se dost modlíme a pracujeme.

Chceme čerpat sílu z vrabce v hrsti; ale slovo Boží a histo­rie těch, kteří s tím slovem zápasili, v nás ve skutečnosti budí domněnku, že energii dostáváme daleko spíš z holuba na střeše. Lid Boží je veden kupředu skrze zaslíbení. Zaslíbení se vší svou smělostí a riziky vlévají do srdcí lidu sílu.

Boží lid je lákán samotným voláním daleko spíše než pří­mým patřením na Boží tvář, jistotou Boží odpovědi nebo spolehlivou přítomností Boží radosti. Pán je „naší spravedl­ností“ nikoli tím, že nás naplňuje, ale tím, že nás volá odtud, kde právě jsme. Bůh nás obnovuje nikoli tím, že to uskutečňuje, ale tím, že nám slibuje, že se tak stane. Bůh nám říká, kdo jsme, tím, že říká, kým se staneme. A ono to nějak stačí. Funguje to! Přinejmenším to funguje u těch, kdo jsou schopni se naučit věřit: „A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo přislíbeno od Pána“ (Lk 1,45).

Our age has come to expect satisfaction. We have grown up in an absolutely unique period when having and possessing and accomplishing have been real options. We have the illusion of fulfillment and an even more dangerous illusion that we have a right to expect fulfillment – and fulfillment now – as long as we are clever enough, quick enough and pray or work hard enough for our goals.

We want to be energized by the bird in the hand; but the word of God and the history of those who have struggled with that word would seem to tell us that we are, in fact, energized much more by the bird in the bush. God’s people are led forward by promises. Promises, with all their daring and risk, empower the hearts of people.

God’s people are called through the enticement of the call itself, much more than through the direct vision of God’s face, the certitude of God’s answers or the unfailing presence of God’s joy. The Lord is “Our Justice” not by fulfilling us but by calling us from where we are. God restores us not by making it happen but by promising us that it will. God tells us who we are by telling us who we are to become. Somehow that is enough. It works! At least it works for those who can learn how to believe: “Blessed is she who believed that the promise made her by the Lord would be fulfilled” (Luke 1:45).