Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr

Myšlenka na Dvacátá devátá neděle v mezidobí -

Nes náš kříž

Svatý Pavel miloval svůj lid dost na to, aby od něho i dost žádal. Vedl jej k pravému zdroji síly, učil jej jak umírat, jak nést kříž – a to nikoli morbidním způsobem.

Nám, moderním křesťanům, říkali, že máme nést kříž tak, že skloníme hlavu a smíříme se s tím. Vskutku si nemyslím, že jednotlivec by měl sílu nést kříž. Myslím, že jen Tělo Kristovo může nést kříž, a proto hnutí Dvanácti stupňů bylo tak důležité. Naše západní tradice nám předložila individualistickou soukromou spásu, aniž by nám poskytla podpůrný systém, abychom v ni věřili, nebo abychom konečně viděli vzkříšenou sílu, která z ní vychází.

Vezměme příklad ženy v manželství ohroženém alko­holem nebo osamělou sestru v zařízení pro narušené ženy. Obě se mohou ptát: „Chceš po mně, abych tu jen tak stála a nechala se zničit?“ Říkám: Ne. Bůh nikdy neřekl, že byste to měli dokázat sami. Vnořte se do lásky a života společenství, které vás podpoří. Najděte a objevte duchovní rodinu Boží. Společně se potýkejte se společným zlem ve světě. S tím se též potýkáme ve skupinách Dvanácti stupňů. Abychom v tomto světě – a někdy i v této církvi – přežili, potřebujeme nějakou síť víry nebo „základní společenství“. Nepotýkáme se s individuálním zlem. Jsme v boji s propletencem faktorů, s nímž je nutné se potýkat pomocí společného dobra – Těla Kristova.

Carry Our Cross

St. Paul loved his people enough to ask a lot of them. He led them into the true source of power, he taught them how to die, how to carry the cross – and not in a death-dealing way.

We modern Christians have been told to carry the cross by just bowing our heads and putting up with it. Really, I don’t think the individual has that power to carry the cross. I think only the Body of Christ can carry the cross, which is why the Twelve-Step movement has been so important. Our Western tradition has given us an individualistic private salvation, without a support system for us to believe in it, or for us finally to see the resurrected power that comes from it.

Take the example of a woman in an alcoholic marriage or a lone sister in a convent of broken, destructive women. They might ask, Are you asking me simply to stand in there and be destroyed' I’m saying, No. God never said you could do it by yourself. Immerse yourself in the love and the life of a supportive community. Find and discover the spiritual family of God. Together, confront the corporate evil of the world. That’s what we’re confronting in Twelve-Step groups. We do need some network of faith or “base community” to survive in this world – and sometimes to survive in this Church. We’re not confronting individual evil. We’re confronting a complexity of factors that must be confronted with corporate good, the Body of Christ.

from The Spiritual Family and the Natural Family

Pokud chceš tyto denní meditace Richarda Rohra z knihy "Radikální milost" dostávat do své mailové schránky, napiš na iv.hudec(et)gmail.com

Kdo jsme?

Tento web reprezentuje hnutí Chlapi, neformální společenství mužů, kteří hledají takové způsoby duchovního prožívání, se kterými se dokážou jako muži ztotožnit a celou bytostí je žít.


Můžeš se tady setkat s muži, kteří usilují o to být lepšími a více autentickými.

Vytváříme jak reálný tak virtuální prostor pro setkávání. 

Začalo to někdy před rokem 2000 hledáním mužské energie, spirituality i chlapské party a setkáváním v malých skupinách. Pokračovalo to inspirací dílem Richarda Rohra a jeho Rituálem pro přechod do zralé dospělosti a pokračuje to dodnes stovkami setkání v malých skupinách, víkendovými akcemi pro muže i pro otce a děti, rituály i celostátními setkáními pro stovky účastníků a mezinárodní spoluprací s hnutím mužů po celém světě.

Pro řadu z nás je podstatné přátelství s Bohem, pro všechny jsou oporou kamarádi, které tu nalezli.

Vítáme tě mezi námi a těšíme se na společné putování. 

Pavel Hrdina a Martin Šmídek

Role mužů v dnešní době

„Cíl, který je pro mladého člověka zcela normální,
se pro starého stává neurotickou překážkou“ (C.G.Jung)


Stojíme na prahu změn, jak ve společnosti, tak ve světě, stejně tak i v církvi.

Tato skutečnost na nás klade mimořádné nároky. Uvědomuje si tuto naši úlohu ve světě, ve kterém žijeme. Chceme dostát odpovědnosti, která nám byla svěřena. Nejsme na to sami. Učíme se stát bok po boku jeden druhému. Pohybujeme se po horizontále konkrétního života a zároveň jsme pevně ukotveni vzhůru. Jednak jsme si vědomi vlastní zranitelnosti a stínu, ale také zároveň s tím jsme si vědomi, že jsme součástí velkého příběhu stvoření. To nás zbavuje přílišného lpění na výkonu, úspěchu a stoupání. Zjišťujeme, že všechno má v našem životě místo, naše vítězství i nezdary, rány i uzdravení, radost i bolest, život i smrt. Všechno se nám postupně stává dobrými životními učiteli, a stávali se z nás moudří mužové.


O to nám tady jde. Tímto chceme obohacovat svět, ve kterém se odehrává náš život. 

P. Petr Glogar