Jan Rybář SJ

Jan Rybář se narodil 16. července 1931 v Brně v dělnické rodině; jako jedináček žil s rodiči na okraji města. Tatínek byl soustružníkem kovu, maminka pracovala na poště. Mládí prožil v Bílovicích nad Svitavou. Krátce po skončení Druhé světové války, 1. září 1945, ve svých čtrnácti letech nastoupil na jezuitské gymnázium na Velehradě. Po jeho absolvování vstoupil 14. srpna 1949 do noviciátu jezuitského řádu.

Za komunistického režimu byl několikrát vězněn. Po tom, co komunisté v dubnu 1950 přistoupili k násilné likvidaci klášterů a mužských řeholních řádů v rámci tzv. Akce K, byl spolu s dalšími řeholníky rok internován v Bohosudově. Po propuštění složil roku 1951 tajně první sliby. Jako režimu nepohodlná osoba byl roku 1952 povolán na vojnu a dva a půl roku sloužil u jednotky Pomocných technických praporů (PTP), nejprve v Mimoni, pak na zámku ve Zdechovicích, kde například stavěl baráky pro důstojníky, a nakonec byl převelen do Přelouče. Po návratu do civilu roku 1954 byl dělníkem ve strojírenství a stavebnictví, pracoval v továrně na elektropřístroje v Brně a při tom tajně studoval a věnoval se „nezákonným“ náboženským aktivitám.

V roce 1960 byl znovu zatčen a za maření státního dohledu nad církvemi odsouzen na dva roky. Nejdříve fáral v uhelném dole v Heřmanicích v Ostravě a po úrazu byl přemístěn do věznice ve Valdicích. Zde se setkal s tehdejší elitou katolického duchovenstva (Ottou Mádrem, Josefem Zvěřinou atd.). Svá studia dokončil ve vězení. Přes neustálý dohled StB tam byl také 17. února 1962 tajně vysvěcen na kněze rovněž uvězněným biskupem Karlem Otčenáškem. Téhož roku byl propuštěn na amnestii a následně žil ve středisku Marianum v Janských Lázních, kde vypomáhal v duchovní správě. Po uvolnění během Pražského jara 1968 dále studoval teologii v Innsbrucku.

Po návratu do České republiky a po nastolení normalizačního procesu šel pracovat do hradecké diecéze. Nejdříve působil v Hradci Králové a v prosinci 1969 se přesunul do Podkrkonoší do farnosti Trutnov-Poříčí, kde zůstal sedmnáct let. V roce 1986 odešel do Janských Lázní, kde žil ve středisku Marianum. Po sametové revoluci ho po 21 letech přestala sledovat StB.

V letech 1990−2004 byl děkanem v Rychnově nad Kněžnou, kde působil jako kaplan u hraběte Kolowrata. Pak sloužil ve farnosti Horní Staré Město u Trutnova. Nyní žije na odpočinku v Trutnově, je výpomocným duchovním, píše články, kratší zamyšlení i knihy, přednáší široké veřejnosti a nadále je aktivním a vyhledávaným exercitátorem. V Marianu v Janských Lázní pravidelně vede duchovní obnovy nejen pro seniory, organizované diecézním centrem pro seniory v Hradci Králové. Je členem svazu Pomocných technických praporů. Dříve se pravidelně účastnil Akademických týdnů v Novém Městě nad Metují.

V roce 2011 byl P. Jan Rybář oceněn pamětní medailí Václava Bendy za význačný podíl v boji za obnovu demokracie. Roku 2015 obdržel pamětní medaili Královéhradeckého kraje a roku 2017 mu byla udělena stříbrná medaile Senátu parlamentu ČR.

P. Jan Rybář je autorem knih fejetonů Musíš výš a Kam jdeme? Uvedení do křesťanství. Roku 2016 vyšla kniha rozhovorů Josefa Beránka s P. Janem Rybářem Deník venkovského faráře, která získala první místo v anketě Dobrá kniha 2016.

Převzato ze stránek www.jesuit.cz