Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr

Chlapská

Petr Staněk, 2014


Už čtvrt století uplynulo,
Kdy klíče na náměstích zněly,
V srdci radost…
Otce z Říma vítal národ celý,
V nás lidech se cosi hnulo…

Dál roky ubíhají znova,
Bůh nové výzvy před nás staví,
Více než dost…
A není to jen, co nás baví,
Dnes o chlapech tu zazní slova…

Snad víme, jací máme být,
Těch vzorů, kterých kolem nás už přešlo,
Tak proč mám zlost…
A proč už tolikrát mi nešlo,
Ve správnou dobu zachovat klid.

Zas v práci jsme se nepohodli,
Šéf mi výpovědí hrozí,
Drsná zkušenost…
Doma děti důvěřivě po taťkovi lozí,
Nepomáhá rada: víc se modli!

A v podvědomí čas mi tiká,
Vlasy ubývají nebo šednou,
I výtah vezmu na milost…
V autobusu si chci sednout,
Že běh přechází v chůzi si muž nerad zvyká…

Hledám smysl věcí, událostí,
Kam jdeme, odkud směřujeme,
Otázky jako nezvaný host…
Stačí to, že milujeme?
Nebo má víc, kdo se postí?

A níž a níž se propadám,
Má to všechno vůbec cenu?
Tak už dost…!
Chlape, zastav, mysli, máš děti a ženu,
Ten úkol můžeš udělat jen Ty sám!

Před zavřenými dveřmi svoji touhu dusím,
Tichý hlas mne stisknout kliku nutí,
Co je milost…?
Už dlouho láká mne to divné chlapské hnutí,
No, moc tomu nevěřím, ale asi to zkusím…

Pro své otázky řešení už tuším,
Odpovědí je mi Ježíš sám,
Vrátila se radost…
V tichu šťasten pláču, slzy polykám,
Pak v kruhu chlapů do bubnu buším…

Nemám všechno vyřešeno,
Jen hledání postoupilo do další fáze,
Chci pomáhat Mu stavět most…
Po kterém lidé dojdou k Otci snáze,
Večer máme „chlapy“, moje milá ženo…