Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr
Rybář, Jan: Musíš výš

Zvonění II

zvon-web.jpg Mystička a vizionářka Anna Kateřina Emmerichová (+ 1824) jednou vyznala, že při zvuku zvonů viděla prchat ďábla co nejdále z dosahu jejich hlasu. Já mystik a vizionář nejsem, ale mám zkušenost, že zlí lidé hlas zvonů nenávidí. Možná i proto byly v tomto století zvony tolikrát umlčeny, ba ve své většině dokonce zničeny. Jen s velkým úsilím zachránili památkáři ty nejvzácnější. Pro válečné štváče byla likvidace zvonů příznačná. Pamatuji ze svého dětství chvíle, kdy za hlasitého pláče obyvatel byly zvony sundávány z věže. Ty, které nešly sundat oknem, byly přímo ve zvonici roztaveny pro válečné účely. Ale zvony nikdy válku vyhrát nepomohly. Ve válce jsme pak mnohokrát pocítili, že zvony proti sirénám byly hlasem pokoje a požehnání.

V katolické církvi mají proto zvony důležité místo v liturgii. Bývají slavnostně svěceny, dostávají -podobně jako lidé - svá jména. Jsou mazány stejným křižmem jako králové při nástupu na trůn nebo věřící při křtu či biřmování. Dva zvony v Rychnově nesou tak jména Kryštof a Maria. Bylo by jistě zajímavé zjistit, jak se jmenují zbývající čtyři zvony, jejichž jména neznáme. Zvony zvěstují blízkost chrámu, odkud zaznívají; zvěstují lidské poslání, které je nadčasové. Dnes mnozí zasvětili svůj život různým bůžkům: úspěchu, moci, kariéře, penězům, požitkům. Málokdo si ale uvědomí, že právě toto jsou zcela nelítostní „bohové“: Člověk jim musí obětovat všechno a nakonec vše stejně ztratí. Žijeme v době, kdy jsou naše uši ohluchlé hřmotem aut, bagrů a pneumatických kladiv, duše je zahlcená reklamou, senzacemi a informacemi pokleslých hodnot. Zvony volají: člověče, vzchop se a hledej klid a soustředění. Pak uslyšíš řeč Ducha.
(říjen 1998)
Konec knihy Rybář, Jan: Musíš výš