Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr

Cesta Rady


Komunikace je důležitá součást našeho duchovního života. Jsou chvíle kdy běžný rozhovor nebo diskuse nestačí. Cesta rady je způsob, jak se setkat v přítomném okamžiku, sdílet své myšlenky a naslouchat myšlenkám druhých, hledat moudrost. Můžeme ji použít jak v malé skupině při pravidelném setkání, při hledání řešení závažného problému i jako formu sdílení ve velké skupině.

Chlapská rada jako duchovní praxe, sdílení a hledání moudrosti. Není to porada nebo hlasování je to RADA.

Rada jako způsob setkávání. Kontemplativní cesta naslouchání a promlouvání k ostatním. Tato praxe otvírá hlubší a více smysluplnou cestu komunikace a soucitu a empatie pro ostatní.


KRUH - velká i malá rada je vždy v kruhu, všichni si jsme rovni.

CENTRUM - uprostřed je svíčka, nebo nějaký předmět. Centrum našeho kruhu a místo naší pozornosti.

MLUVÍCÍ PŘEDMĚT - nástroj označující autoritu k mluvení, my bychom asi řekli mluvící dřevo, leží uprostřed. Kdo má pocit, že má mluvit, vezme ho a mluví. Až do odložení ostatní mlčí. Může to být jakýkoliv předmět od malého míčku až po dráp z Grizzlyho.

ZAČÁTEK - tento čas je neobyčejný, vyhrazený. Zasvěcení rady... Modlitba.

VÝZVA – otázka, která umožní celé spektrum lidských reakcí.

VÝROKY – výroky by vždy měly začít „Já jsem a jméno“ Například „Já jsem Pavel“!


ČTYŘI VÝZVY NA ZAČÁTKU:

  • Mluv ze srdce.
  • Poslouchej ze srdce (S ušima králíka, na jeho uších závisí život!).
  • Buď spontánní (Ne nacvičené projevy).
  • Buď úsporný ve vyjádření. (Ne nutně krátký, ale odkrájej sádlo).

SOUKROMÍ – co se v kruhu řekne to tam i zůstane, pokud vysloveně není stanoveno jinak.

UKONČENÍ – vyznačení přechodu do normálního času. Modlitba.


Během Soularize 2016, popsal Jim Taylor, Illuman Weaver (průvodce iniciací) Cestu rady takto: 

Za české titulky děkujeme Jožkovi Šilhavíkovi, který nám věnuje i své zamyšlení nad tím co (ale hlavně jak) Jim říká:

Jim Taylor mluví k mužům na mužské události o mužství, ale v podtextu celou dobu mluví o ženství.

Hned na začátku muže popíše jako beautiful. To slovo samozřejmě označuje jak vnější tělesnou krásu, tak tu vnitřní, osobnostní, takže je jeho použití naprosto v pořádku, ale ve vnímání jazyka se stále spíše pojí s krásou ženskou než tou mužskou, pro niž se častěji používají jiné výrazy.

Pak celé své vystoupení uvede příběhem se svou ženou a když mluví o Duchu, použije z pohledu současné angličtiny chybný rodVědomou volbou právě tohoto zájmena tak dává najevo, že tím chce na něco poukázat, něco sdělit.

Jim pak mluví o celé řadě vlastností, které je možné vnímat spíše žensky - hloubka, zranitelnost, provázanost... Jeden by mohl říct, že zatímco muži jsou přirozeně (na tělesné rovině zjevně třeba tvarem přirození) nasměrování ze sebe ven do okolního světa, ženy lze stejným pohledem chápat jako ty, které vstupují do sebe, do vlastního nitra, čímž přirozeně vytvářejí onu hloubku.

Jim také mluví o daru, který si muži dávají navzájem tím, že jeden druhého přijímají. To je znovu velmi ženské. Když jsme u té přirozenosti, vezměme za příklad obraz fyzické lásky. Žena se svému muži dává tím, že se mu otevírá, dovoluje mu prostoupit její hloubku a přijímá to, co z muže vychází. Právě tak je to při Jimem popisovaném sdílení. Muži svým bratrům otevírají své nitro a přijímají své bratry tím, že jim naslouchají, že přijímají to, co z nich vychází - jejich slova a vše, co nesou. Dávání přijímáním.

Je tedy Jim dvojitý agent feminismu, který nás nenápadně vede k přesvědčení, že abychom našli své pravé mužství, máme se stát ženami? Myslím, že ne. ;-) Zároveň ale myslím, že velmi silně poukazuje na to, že jako muž a žena spolu tvoří jednotu bytí na mezilidské, vztahové rovině, tak stejně musí každý jeden z nich sám za sebe v sobě zahrnout svůj vnitřní protějšek (muž své ženské kvality), aby tvořil celistvou osobnost na rovině jednotlivce. To ovšem bude z téže logiky věci fungovat jen potud, pokud budou muži v rovnováze rozvíjet své kvality mužské! Stejně jako vztah funguje jen když se věnuje pozornost a dává prostor oběma.

Howgh.

Martinova redakční poznámka: Je zajímavé sledovat proměnu mluvnického rodu Ducha v dějinách, jak ji můžeme například sledovat v různých jazycích Bible. Hebrejština jako nejstarší biblický jazyk pro Ducha používá rod ženský (Ruah), který v řeckých překladech přechází do rodu středního (pneuma), aby nakonec přes latinu (spirit) skončil v rodu mužského, jak to  máme nyní... Taková duchovní transsexualita, kterou zde Jim vrací ke kořenu :-)