Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr
Miloslav Musil: Cestou

Den šestadvacátý, už se blížím (24.6. 2017, sobota)

Ráno skoro celý můj pokoj vstává hromadně v pět, to je ta škola na výletě. Nemá cenu se pokoušet spát a tak vstávám taky. Všude v umývárnách a na záchodech je plno a dole v „kuchyni“ nefunguje světlo. Takže si ohřívám vodu na čaj v mikrovlnce ve světle od otevřenýho záchodu. Vypadl jsem odtamtud a zapomněl si v lednici svoje plastový lahve. V jedný z nich bylo ještě trochu toho levnýho vína, ale žádná zvláštní škoda. Lahve pak nahrazuju cestou nakoupením vody „Muy Debil“, tenhle nápis mi aspoň připomíná mou sklerózu.

Jde se převážně do kopce, takže to dělá mojí noze dobře. Docela udržuju tempo, ale stejně mě asi za hodinu dohání Justina (ta Argentinka). Je to do kopce, tak přidávám, abych se necítil tak trapně. Kecáme a cesta líp utíká až do poledne, kdy sestupujeme do Palas de Rei. To mě to zase chytá s plnou silou a dopajdávám k supermarketu. Tam jsme si nakoupili něco k jídlu a po asi hodině odpočinku v parku pokračujeme. Stejně se ale hned rozdělujeme, protože musím pomaleji.

Cíl je v Melide, je to zase pro dnešek asi čtyřicetikilometrový úsek. Noha chvílema jde, chvílema stávkuje, bolest přichází a odchází ve vlnách. Ještě před městem Justinu předcházím, je utahaná a odpočívá. Na kraji města se zase potkáváme a hledáme ubytování. Situace se znovu opakuje, ve vytipovaném herberku mají plno. Tentokrát pomáhá, že Justina mluví přirozeně španělsky a tak nám ta paní z ubytovny radí jiný dobrý herberk trochu mimo trasu a ještě nás tam křivolakými uličkami doprovází. Je opravdu za stejnou cenu 10€ úplně luxusní, je v něm všechno potřebný, dost místa a čisto.

Jdu zase nakoupit do supermarketu a míjím místní kostel. Vlezu tam a zrovna začíná bohoslužba, už vlastně nedělní. Takže mi zase přímo padá do klína něco, co bych nenaplánoval. Jsem z toho celej rozjařenej, takže kupuju trochu lepší víno asi za 3€, ze kterýho se vyklube víno přímo vynikající. Zbývá už jen něco málo přes 50km a to prostředí v herberku je takový, že sice ještě úplně neslavíme, ale přece jen trochu ano, povídáme a pijeme. Potkávám se tam i s dalšími dvěma Čechy a jedním Slovákem, takže zní i mateřština. Už jsme ale tak zblblí, že na sebe občas mluvíme anglicky.

Plán další cesty je takový, že do Santiaga bude lepší dorazit v dobrý kondici přes den a ne až večer, takže další den by bylo dobrý dojít asi 35km do Pedrouza a pak na pondělí zbyde už jenom 20km do Santiaga. Uvidím, na Cestě se dá plánovat jen omezeně.

   

Miloslav Musil
Konec knihy Miloslav Musil: Cestou