Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je pitomec.
Richard Rohr
Martin Šmídek, Miloš Vyleťal: Za divokým mužem na Ghost Ranch (USA 2002)

Část VI - CAC a Tepeyac v Albuquerque

Naše us-cac-znak.jpgdobrodružství s Martinem pokračuje. Pán Bůh nás skutečně nenechává abychom se nudili a plně naplňuje motto naší cesty: Take nothing for granted = Nic neber za jisté/Nic není zaručené!

Po příjezdu do Albuquerque (čtvrtek, 29.8., po 18. hod), jsme byli opět ubytováni v Tepeyac (příjemná ubytovna patřící CAC R. Rohra), společně s dalšími chlapy čekajícími na letadlo další den. Večer jsme poseděli na jejich hezké zahradě, povečeřeli pizzu, popovídali s dalšími zajímavými lidmi i Richardem Rohrem, a domluvili si na ráno odvoz na letiště pro zapůjčení auta.

Využili jsme také poslední společný čas naší české skupinky pro sdělení si svých zážitků, dojmů a prvních názorů na všechno to dění na Ghost Ranch. Určitě jsme se shodli na tom, že to byl čas zvlášť požehnaný, i když pro každého nějak jinak. Byl to čas zastavení, ztišení, setkání, poznávání, proměny...

us-gr1.jpg

Jsou věci, které lze pochopit a přijmout pouze když je prožijeme. Jiné bylo cestovat prstem po mapě jihozápadu a úplně jiné je tudy projíždět a vnímat vše kolem všemi smysly. Je nepředstavitelné jak voní, hřeje, zní, promlouvá... skalnatá polopoušť pro toho kdo to neprožil. Stejně nemožné je dost přesně popsat podstatu celého setkání a iniciace 120 mužů na Ghost Ranch. To je potřebné prožít a odnést si sebou. Dá-li Pán tak také pomoct vytvořit takovou možnost/příležitost pro další chlapy u nás a všude, kde to bude potřebné, možné... K tomu však zřejmě ještě vede dlouhé cesta. Jsme připraveni po ní jít. Uděláme si zatím aspoň osobní i praktické poznámky, které se budou dát použít při našem setkání doma a hledání další cesty...

Já sám jsem byl poněkud v napětí jak zvládnu převzetí ale hlavně řízení amerického 'bouráku', které nás čekalo další den, ale díky Bohu a pomoci Rogera z Tepeyacu, šlo to výborně. Pouze nám nechtěli vzít kreditní kartu pro zálohu na auto. Vypomohl Roger, který se svojí kartou zaručil. Byla to od něj moc velká pomoc a projev důvěry. Opět jsme mohli pocítit jaké to je úžasné mít přátele, s kterýma nás spojuje něco víc než, že se známe.

us-merc.jpg

Auto to bylo super, značka Mercury, automatické řazení, klimatizace, cruiser = nastavení vybrané rychlosti a pak už držíš jenom volant, nohy dáš dolu z pedálů a upaluješ prérii... daleko, daleko. Zatím však před náma ještě byla návštěva Old Town v ABQ společně s Rudou a Luďkem. Tomáš v pátek ráno odletěl směr Domov. Poslední zamávání a šťastný let.

us-papricky.jpgMy jsme vyrazili obdivovat zblízka stavby, obchůdky, lidi a prostředí spojující kulturu a tradici původních Indiánů, prvních Španělů i amerických stopařů, settlerů, cowboyů... Přesto, že jsme byli upozornění, že to není v ABQ nic moc oproti Santa Fé - byli jsme nadšeni. Nejvíce originální a naprosto typickou architekturou a detaily, které asi nikde jinde než v New Mexico není vidět. Domy připomínající puebla, visící červené pálivé papričky ve velkých hroznech na každém rohu, španělské kamenné kostely, obchůdky plné indiánských výrobků - šperky, catchiny (panenky indiánských duchů, bůžků), catchdreamers (chytače zlých snů), stetsony, kožená sedla, biče, bubny ( - jó bubny to je úžasné, jaké množství různých velikostí a tvarů je tady k sehnání) ale také hrnčířské výrobky, stylové oblečení, voňavé steaky, tortilla, tacos, tacitos...

us-albq-air.jpgProstě jiný svět, svět krásný, plný života ale i nostalgie, radosti i melancholie... Ruda málem nestihl letadlo, jak se nám nechtělo odsud a málem opět letěl něčím jiným a někam jinam. Tentokrát to však vše dopadlo podle očekávání a Rudu jsme vyložili na letišti včas aby stihl odbavení, nasednout a letět domů. Trochu jsme mu už po těch téměř dvou týdnech i záviděli setkání s blízkými doma ale současně jsme se těšili na dobrodružství, která má Pán připravená ještě pro nás tady.

us-cac-roads.jpgLuďka jsme vysadili v Tepeyacu, kam pro něj má přijet někdo z jedné indiánsko-hispánské komunity, asi hodinu cesty autem z ABQ, kde bude do příštího pátku žít, pracovat, zpívat, tancovat a kdo ví co ještě nám napíše/řekne po návratu, že zažil...

us-cac2.jpgMy s Martinem jedeme ještě navštívit aspoň na chvíli CAC, kde je 'řídící duch, srdce i mozek' všeho toho pohybu, který nadchl tolik lidí a zvlášť u nás mužů (Save Males). Malá exkurze, nahlédnutí do knihovny, kanceláří, praktická půjčovna audiokazet i CD i videokazet, pracovní nepořádek, příjemné a praktické zařízení, indiánské detaily, obrazy a nakonec chvíle ztišení v kapli. Pohoda, klid, povzbuzení. Do posvátného prostoru se vstupuje bosky, klekáme, sedáme na polštářky... Emanuel - Bůh je s námi...

Když se loučíme ještě přišla řeč na website českých chlapů. Richarda a Stevena viditelně zaujal, prohlíží si s Martinem jeho různé částí, dovídají se více o tom co vše se už u nás děje, obrázky jsou skvělé, není potřeba moc slov a vidí hodně. Obdivují, zapisují adresu aby se na ně mohli podívat později. Z původně krátké návštěvy je docela dlouhé setkání a příjemné popovídání s Richardem. Čeká však na něho další práce. Přejí nám šťastnou cestu a tak konečně vyrážíme s Martinem do hor a plání Nového Mexika.

Konec knihy Martin Šmídek, Miloš Vyleťal: Za divokým mužem na Ghost Ranch (USA 2002)